Kam jsme se to dostali? To je otázka, která mě v posledních dnech zneklidňuje. Proč jste vůči vládě tak kritický? To se zase ptají někteří novináři. Je o mně známo, že bývám ve svých politických vystoupeních umírněný, expresivním výrazům se vyhýbám, nenechám se ovládat emocemi. Ale proč je teď z mé strany takové nepochopení pro „složitou situaci“, v níž vláda rozhoduje? Vždyť to přece dělá vcelku dobře, ne?

Pokusím se odpovědět na obě otázky, úzce spolu souvisejí.

Dosud jsem si byl vždy jistý, že jako společnost máme dost síly bránit se: zneužití moci, střetu zájmů, zavlečení naší země na Východ, omezení demokracie a oklešťování svobod. Pokusy tu byly, jak by ne, vládne nám přece oligarcha s komunisty. Ovládá část médií, některá vlastní, jiná mu jdou ze strachu na ruku. Ale kritických hlasů bylo vždy dost, lidé dokázali i jít na náměstí, tlak společnosti existoval, hlasy pro změnu sílily. Koronavirová krize ale jako by mnohým lidem zakryla zrak a zatemnila mysl.

Je potřeba jasně říct: král je nahý! Vláda nepostupuje dobře – jedná amatérsky, chaoticky, horší to už být nemůže. Společnost neuklidňuje – uvádí ji ve zmatek a posiluje u jedněch obavy, u druhých lehkomyslnost. Dělá si, co chce, a myslí si, že jí kvůli obavám lidí z pandemie všechno projde – a zatím bohužel prochází. A vrcholem všeho je, že jedná protiprávně – prý to není podstatné, hlavně že jedná „správně“! Babiš není vůbec schopen řídit vládu v obtížné situaci, nikdy tu tak strašný výkon vládnutí nebyl. Nikdy.

„Vláda smí dělat jen to, co jí přímo stanovuje zákon, občan naopak všechno, co mu zákon nezakazuje. Pokud to otočíme, jsme v diktatuře.“

Rozhodnutí se nejen mění v řádu hodin, ale jsou souběžně různě vykládána jednotlivými členy vlády. Neexistují žádná kritéria, pravidla, nic. Jen nekonečná smršť rozhodnutí a tiskovek, aby na dalších tiskovkách byla představena další rozhodnutí a opravena ta původní. Nikdo už neví, co je otevřeno, kdy a za jakých podmínek, kam se smí jet, kdy bude škola, na co má kdo nárok. Zběsilá vládní PR jízda má spoustu karambolů, ale svědci jsou umravňováni, aby mlčeli. Všichni jsme přece plni pochopení, jak je to složité. Dokonce i část opozice… Je to věc vkusu a hlavně politické prozíravosti. Já plný pochopení pro vládní přešlapy rozhodně nejsem a prosím, ani to po mně nechtějte.

Nejsme totiž v prvních dnech krize a náporu pandemie. Uběhly týdny, měsíce. Žádné rozhodnutí už se nedělá pod tlakem minut. Teď už není tak velkou hrozbou pandemie, hrozbou je absolutně zmatená a neřízená vláda.

V ohrožení není jen ekonomika. V ohrožení jsme všichni.

V životě platí určitá jednoduchá pravidla. Třeba nemohu někoho jen tak zabít. Nemohu si vzít cizí věc. Bez nich bychom spolu nemohli žít. Podobná jednoduchá pravidla platí i pro stát a jeho občany. To základní zní: vláda smí dělat jen to, co jí přímo stanovuje zákon, občan naopak všechno, co mu zákon nezakazuje. (Tento princip je ostatně i součástí našeho ústavního pořádku v Listině základních práv a svobod.) Pokud to otočíme, jsme v diktatuře.

Vláda může rozhodovat o dočasném omezení svobody lidí jen v případě krizových situací, které jsou definovány zákonem, a jen v rámci zákona. Zákon o krizovém řízení je vázán na nouzový stav a nouzový stav na rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Je zde tedy jasná (byť časově odstupňovaná) kontrola vládních pravomocí. Jednoduše řečeno: vláda může omezit svobody jen z vážného důvodu, jen dočasně, jen přesně podle zákona a jen pod kontrolou lidmi zvolených zástupců.

Vláda se ale vědomě a přes varování rozhodla 23. března změnit způsob, jakým rozhoduje o našich svobodách. Z vysoce „zabezpečeného“ krizového zákona a schvalování celou vládou přešla na jiný zákon a na rozhodování jen samotného ministerstva zdravotnictví. ODS řekla hodně nahlas, že je to špatně. Byli jsme odbyti a okřikováni. Soud nyní jasně řekl, že to bylo protiprávní. Jestli jednala vláda nezákonně úmyslně a z vychytralosti, nebo z neznalosti a diletantismu, je ve výsledku jedno. Nelze dovolit, aby tento babišovský chaos byl ještě protiprávní, a už vůbec nelze připustit, aby omezování svobod a lidských práv probíhalo nezákonně.

Když připustíme, že vláda může plošně omezovat svobodu i mimo nouzový stav a krizový zákon, tak si vytváříme problém. Při černém scénáři by vláda mohla prostřednictvím poslušného ministra zdravotnictví např. vyhlásit nebezpečí chřipkové epidemie a zabránit lidem se shromažďovat (třeba na demonstracích), nebo ohrožení salmonelou a zavřít všechna malá řeznictví. Třeba aby tu nebyla konkurence. Přeháním? Naštěstí zatím asi ano, jenže k nesvobodě se často jde po malých krůčcích.

„Teď už není tak velkou hrozbou pandemie, hrozbou je absolutně zmatená a neřízená vláda.“

V žádné jiné demokratické zemi by média a společnost netolerovaly prokazatelně nezákonné jednání vlády. Ano, i jinde mají občas ve vládě šašky, i jinde zaznívají absurdní tvrzení, i jinde se dělají chyby, i jinde je plno věcí špatně. Ale ukažte mi jedinou zemi, kde by soud rozhodl, že vláda v omezování svobod a základních práv postupovala nezákonně a – nestalo se vůbec nic než to, že premiér kritikům vynadá, prezident zpochybní soud a jede se dál. Možná jede, ale toto je jízda do pekla.

Během koronavirové krize jsme vládu z opozice úspěšně dotlačili k mnoha věcem. Musela se rozhoupat k ekonomické pomoci a převzít některé naše nápady, musela začít alespoň trochu plánovat další kroky, aby lidi viděli, co je čeká. A nesmíříme se s totálním chaosem, s protiprávním jednáním a s jakýmkoli zbytečným omezením svobody, byť by trvalo jen o hodinu déle, než je nezbytně nutné. Toto jsou vážné věci, tady není čas na zdvořilost a falešné pochopení. To se může celá babišovská klaka a všichni, kteří už ztratili pud sebezáchovy, postavit třeba na hlavu. Mě zavírat oči a mlčet nepřinutí.

Vyšlo na webu Forum24.cz.

---