Po Vítu Rakušanovi si přišel na kompromisy stěžovat i Marian Jurečka. Oba shodně říkají: už žádné kompromisy na úkor naší strany! To ale nedává smysl. Nemáme vládu jedné strany a už vůbec ne jednoho muže. Proto je nutné dělat kompromisy. Ty se totiž dělají doma, v práci, ve straně i na vládní úrovni. Bez nich to zkrátka nefunguje.

Když ministr financí Stanjura řekl, že už se žádné reformy nechystají, byl z toho poprask a ostřelování i od koaličních partnerů (pozn.: tenhle výrok se týkal jen reforem, které nejsou předpřipravené a týkají se MF). Jak bychom ale dělali reformy v pětikoaliční vládě bez kompromisů? Správně, nijak,to prostě nejde.

Máme tedy dvě možnosti. Buď kompromisy všude, u všech a částečné reformy. Nebo už nedělejme nic a bez kompromisů. Jak si myslím, že to dopadne? Ve vztahu k voličům se budou ve STAN i KDU tvářit, že už žádné kompromisy dělat nebudou. Na Vládě bez nich ale v podstatě není možné efektivně fungovat.

Bylo by dobré si říct, že nejsilnější vládní stranou je stále ODS. Není to sice jasná převaha, ale je to tak. Pokud by si tedy měl někdo stěžovat na kompromisy ve vztahu ke koaličním partnerům, je to právě ODS. Ta to ale nedělá. Nutno dodat, že i ODS si bude určitě hledat nové linky, jak oslovit voliče. Jak? Rozhodně ne a priori přes ostřelování ostatních vládních stran.

Za sebe můžu říct, že kompromisů musela ODS udělat až až a ne vždy se mi líbily. Tiché víno, Česká pošta, úprava DPP, Budvar a mnoho dalšího. Dost často se kvůli dvěma nejmenovaným stranám dostáváme doleva a ochraňujeme ekonomicky přežité věci. Budiž. Nemyslím si ale, že začínat volební kampaň 617 dní do voleb, je úplně šťastná varianta.

---