O protestech velkých agropodniků, o neústupnosti české vlády, o tom, kdo přišel s křížkem po funuse, ale především o důsledcích války na Ukrajině

 

V předchozím rozhovoru jsme se věnovaly změnám v přerozdělování peněz v rámci českého zemědělství. Mluvily jsme o záměru vlády přidat v rámci dotací malým a středním farmám a motivovat k lepší péči o půdu a krajinu také velké agrární podniky. Uvidíme nějaké pozitivní změny v tomto směru již letos?

Letos to ještě rozhodně nepoznáme. Samotné změny, které vláda avizovala, budou platné až od začátku příštího roku a já si myslím, že ani příští rok ještě nic moc neuvidíme. Speciálně v zemědělství jsou ty procesy hodně dlouhé. To není tak, že se o něčem rozhodne a vzápětí je krajina proměněná k nepoznání. To může trvat léta. Takže to sice neuvidíme hned, ale to, že se Česká republika takto rozhodla, je nesmírně důležité. Pozitivní efekt tohoto rozhodnutí, za kterým si vláda i přes všechny protesty velkých agrobaronů pevně stojí, vidět už je.

Na svých cestách opakovaně slyším a vidím, že menší zemědělci dostali daleko větší chuť k práci, někdo se za ně konečně postavil a oni už se necítí být odstrkovaní. A komu jinému než právě jim, kteří v daném místě žijí a jejichž rodiny tam hospodařily stovky let – a můžeme pevně doufat, že na ně navážou jejich další generace –, nejvíc záleží na zdravé krajině? To oni zaměstnávají místní lidi, pečují o půdu, produkují výrobky, které je možné spotřebovávat v blízkém okolí. A tito lidé teď mají pocit, že je tady konečně vláda, která si toho váží a umí to ocenit.

A další věc – naše rozhodnutí neformálně kvitoval i předseda zemědělského výboru Evropského parlamentu Norbert Linz, který řekl, že je konečně vidět, že to Česká republika s nějakou pozitivní změnou myslí vážně. Zlepšila se tím naše pozice v EU, jsme nyní rozhodně lépe vnímáni. A to není málo.

Nedávno jsme v souvislosti s vysokými cenami pohonných hmot zaznamenali informaci, že se zrušilo přidávání aditiv. Co to znamená pro české zemědělství? Budou se více pěstovat jiné plodiny, ubude na polích řepky?

To souvisí se zemědělstvím jen nepřímo. Existuje směrnice, která se jmenuje „O sdílení úsilí“. Jde v podstatě o snižování emisí CO₂ v sektorech, které nejsou pokryté emisními povolenkami. A přimíchávání aditiv je jeden ze způsobů tzv. effort sharing, kdy každý stát musí dosáhnout nějakého snížení emisí CO₂. My samozřejmě, pokud tuto povinnost zrušíme, budeme muset vymyslet nějaké jiné opatření, kterým dosáhneme celkového národního cíle. Ale fakticky to v oblasti zemědělského sektoru, podle mého soudu, hlavně znamená, že zemědělci přicházejí o motivaci pěstovat něco, co vlastně nesouvisí s obživou a s potravinami. Sníží to poptávku, nebudou mít garantovaný odbyt a zisk.

Existují jiné způsoby, jak dodržet, k čemu jsme v rámci snižování emisí uhlíku zavázali?

Ano, lze toho dosáhnout jinými kroky a s větším efektem. To už se sice dostáváme mimo zemědělství, ale třeba zateplování, výměna kotlů za tepelná čerpadla, fotovoltaika apod. To jsou všechno kroky, kterými to lze udělat s větším přínosem pro životní prostředí i běžné lidi. Když to stát nastaví chytře, tak cílů dosáhneme snáze. A také pomůžeme mnoha lidem, kteří se potýkají například se vzrůstajícími cenami energií a budou potřebovat nějak vyřešit třeba vytápění svých domů. Takto šel veškerý zisk víte komu a profitovali z toho vlastně jen konkrétní jedinci, kteří si celý ten byznys ušili v podstatě na míru.

V červnu se v Praze i na jiných místech republiky konaly protesty některých zemědělských organizací. Šlo především o zástupce velkých agrárních podnikatelů, kteří nesouhlasí s již zmiňovanou změnou přerozdělování peněz. Osobně mám pocit, že veřejností tyto protesty nijak výrazně nerezonovaly. A co mezi politiky? Cítíte tlak?

Ano, tlak na politiky tu je. Představitelé Agrární komory i Zemědělského svazu obcházeli poslance i jiné politiky, za mnou také byli. Snaží se tlačit na ministerstvo, tlačí na premiéra, píšou dopisy, zorganizovali tu zmiňovanou demonstraci, ale vláda jim neustoupila a neustoupí. Nemají ani podporu veřejnosti, nezískali ji na svou stranu, protože lidé vědí, že je to jen skupina velkých agrobyznysmenů, kteří postavili své podnikání na tom, že čerpají dotace.

Jejich velký problém, podle mě, tkví i ve velmi špatném načasování. Strategický plán, který jim vadí, se dojednával už dávno, mnohem dřív než začali takto protestovat, a oni teď s křížkem po funuse chtějí něco řešit. Což mimochodem samo o sobě ukazuje, jak jsou v této oblasti „kompetentní“. Oni si totiž vyjednali „svůj“ strategický plán, který jim bývalý ministr Toman napsal v podstatě na míru, vůbec nepočítali s jinou variantou, nevěřili, že volby něco změní. Neuvažovali o možných jiných variantách a kompromisech, přestože jsme jim to říkali a opakovaně je na to upozorňovali. Já jsem u toho byla osobně – připravovali jsme náš program před volbami, pracovali na programovém prohlášení vlády a zástupci těch velkých zemědělců byli u toho. Byla tam Agrární komora i Zemědělský svaz a my jsme jim to říkali už od loňského podzimu, že pokud budeme ve volbách úspěšní a pokud budeme ve vládě, budeme tyhle změny prosazovat. Věděli to, ale ve změnu nevěřili a vůbec se na ni nepřipravili.

Na svých cestách opakovaně slyším a vidím, že menší zemědělci dostali daleko větší chuť k práci, někdo se za ně konečně postavil a oni už se necítí být odstrkovaní. A komu jinému než právě jim nejvíc záleží na zdravé krajině?

Takže není pravda to, co představitelé těchto organizací říkají, že o ničem nevěděli a bylo to o nich bez nich?

Věděli to, jenom nevěřili, že se změní vláda. Oni vůbec opakovaně nevěří, že uděláme to, co říkáme. Když jsme tvrdili, že nepůjdeme s Babišem, byli přesvědčeni, že půjdeme. Nešli jsme, a je to zaskočilo. Teď jsme jim přesně řekli, co uděláme, a oni nám zase nevěřili. Třeba už nám konečně začnou věřit, že my nehrajeme žádné hry, že co říkáme, to děláme.

Obrovským tématem posledních měsíců, který převratně mění téměř každou část evropské politiky, je válka na Ukrajině. Změní tento konflikt i české zemědělství?

Ano, bude to mít vliv, který lze však těžko dopředu odhadnout. Zemědělci mohou spekulovat, že pro ně bude daleko výhodnější pěstovat víc obilí, protože je reálné, že jeho ceny půjdou na světových trzích výrazně nahoru. Víme, že Ukrajina má vážný problém s vývozem a světové ceny ovlivňují i ruské sankce. Nebo budou pěstovat dál ve velkém řepku, protože Ukrajina běžně pěstovala slunečnici na olej a řepka jej může nahradit. Těžko říct, co udělají ceny jednotlivých komodit, a pro co se tedy příští rok v lednu nebo už teď na podzim čeští zemědělci rozhodnou. Budou se jistě rozhodovat podle větší vidiny zisku, ale to je logické, nelze jim to zazlívat, to je přirozené chování.

Druhá věc je, že my – tedy Evropská unie – už jsme rozhodli, že upravíme některá nařízení v rámci nového nastavení společné zemědělské politiky. Například bylo stanoveno, že asi 10 % půdy musí zůstat „ladem“. Říkám to zjednodušeně, abychom se nedostali do zbytečných detailů. Prostě určitá část půdy měla vždy zůstat nevyužita, aby si takříkajíc oddychla. Nicméně v důsledku války na Ukrajině a z obavy, že bude málo nejen obilí, je minimálně na příští rok odsouhlasen odklad, takže zemědělci toto nebudou muset dodržet. Projednávali jsme to na výboru, zasadil se o to především komisař Wojciechowski, tedy eurokomisař pro zemědělství. Zemědělcům tedy nebude bráněno, aby oseli vše, co lze. Nechceme nyní ještě více zvyšovat tlak na ceny potravin a obavy z jejich nedostatku.

Další věc, kterou jsme my jako Evropští konzervativci a reformisté požadovali, bylo, aby se na polích v tuhle dobu upřednostňovala produkce potravin před produkcí biopaliv. A když už vyrábět energii z rostlin, tak z odpadů, a ne kvůli tomu pěstovat něco na úkor „jídla“.

A to je také už nějak legislativně ošetřeno? Pěstujte jídlo, ne palivo!

Ne, to zatím není, zatím jednáme a snažíme se najít způsob, jak toho dosáhnout. Ale ta výjimka, ten časový posun týkající se ponechání půdy „ladem“ o rok (zatím), to už schváleno je.

Ale zpět k Ukrajině. Jaké jsou největší problémy, kterým v této souvislosti v oblasti zemědělské produkce čelíme, a hrozí opravdu nedostatek potravin?

To je zásadní téma. Ukrajina je obrovský vývozce, ani ne tak do Evropy, ale především na Blízký východ a do severní Afriky. Putin si otevřel druhou frontu tím, že se snaží udělat všechno, aby k vývozu především ukrajinského obilí nedocházelo. Ví, že je to cesta, jak tyto části světa destabilizovat. To může pro Evropu znamenat obrovské komplikace – další uprchlíky, různé lokální konflikty. Jeho strategie je jasná, cíleně rozbíjí Ukrajincům infrastrukturu, mimo jiné i obilná sila, dokonce se mluví i o tom, že jeho vojáci obilí kradou a prodávají pod cenou. Víme konkrétně o třech milionech tun obilí, které byly z Ukrajiny odvezeny, a není zcela jasné, kde jsou. Blokuje Černé moře, přístavy, odkud se obilí vyváží.

Já jsem v zemědělském výboru Evropského parlamentu, který od začátku války pravidelně zasedá a na každé setkání zařazuje speciální blok k Ukrajině. Pozvali jsme si ukrajinského ministra zemědělství, s náměstkem ministra zemědělství jsme v kontaktu online, účastní se také lidé z Komise, kteří se tomu problému velmi intenzivně věnují. Ukrajina nám průběžně říká, co potřebuje, jak můžeme pomoci. Na počátku tam byly například problémy s naftou, která chyběla, což komplikovalo nezbytné jarní práce. Měli problém s hnojivy atd. Postupně se jednotlivé členské státy na žádost Evropské komise nebo i na základě apelu našeho výboru zapojily do konkrétní pomoci, a tak se Ukrajině podařilo zasít asi 75 % plochy ve srovnání s loňským rokem.

Putin se snaží udělat všechno, aby k vývozu ukrajinského obilí nedocházelo. I kdybychom dokázali zajistit maximální možnou přepravní kapacitu, lodě přes Černé moře to nikdy nenahradí.

Následoval ale ohromný problém s tím, jak zorganizovat vývoz již sklizeného obilí. Protože sila, která Putin dosud nerozbil, jsou plná a je třeba je před novou sklizní vyklidit. Něco je navždy ztraceno, obilí shořelo nebo je jinak zničené, ale pořád tam zůstává asi 70 % produkce. Teď se řeší náhradní cesty. Černé moře a přístavy není možné využít, zbývají železnice, případně nákladní doprava. Jedná se například o cestě přes Rumunsko do Konstance. Evropská komise jedná také s Moldavskem. Infrastruktura v těchto zemích je však zastaralá, potřebuje opravy. Aktuálně nás ukrajinský náměstek ministra zemědělství také informoval, že Putin se snaží rozbít i železnici, případně mosty, aby tomuto vývozu za každou cenu zabránil. Další obrovský problém s železnicí je ten, že Ukrajina má jinak rozchodné koleje a na hranicích chybí infrastruktura, kde by se dalo překládat.

Další problémy jsou na polsko-ukrajinské hranici, kde stojí kolony kamionů, které čekají i týden na odbavení. Zemědělský výbor se snaží zjednodušit administrativu a různé kontroly, najít možnosti, jak všechno urychlit, aby se dalo přes Polsko vyvážet více. Hledáme co nejkratší a nejrychlejší cestu mimo Ukrajinu. Ale je to velmi komplexní problém. Například žádný členský stát, žádná vláda nevlastní vlaky a lokomotivy, musíme jednat se zástupci dopravců a uvolnit co největší dopravní kapacitu, ať silniční, nebo především železniční. Němci uvažovali o leteckém mostu, ale to není reálné, protože nad Ukrajinou je uzavřený vzdušný prostor. Ale vypadá to, že existují nějaká vhodná překladiště někde v Pobaltí, takže se hledá cesta, jak by se obilí mohlo vozit i tímto směrem.

Problémů je opravdu hodně, včetně toho, že obchodníci s obilím patrně spekulují na cenu a obchod je značně nepřehledný. Obchodní smlouvy jsou samozřejmě neveřejné, takže nikdo neví, jaké jsou konkrétní podmínky. A tak třeba nyní mimo jiné zajišťujeme co největší množství skladovacích vaků, do kterých by se mohlo obilí ukládat alespoň provizorně. Těch dílčích problémů je opravdu strašně moc. Jedno je však bohužel jisté – i kdybychom dokázali zajistit maximální možnou přepravní kapacitu, tak ty lodě přes Černé moře to nikdy nenahradí.

A existuje nějaká šance, že by se našla politická shoda na bezpečných obchodních koridorech v Černém moři?

Tomu nevěřím, vždyť Putin nedodržuje ani koridory pro nemocné či zraněné a toto by bylo proti jeho zájmu. Navíc ukrajinské přístavy jsou minimálně částečně zaminované. Zaminovala je i ukrajinská strana, pokud by to neudělala, ruské lodě by do nich vpluly. Podle mě by snaha o bezpečný koridor pro lodě s ukrajinským obilím znamenala konflikt Západu s Ruskem. Rusové si nebudou brát servítky. Nejlepší a nejjednodušší by bylo vyhrát válku a ruské vojáky z černomořského pobřeží vytlačit.

Rozhovor vedla Kateřina Hloušková.

---