Záležitosti, které stagnovaly, se dávají do pohybu. Ve světě, který jsme doteď znali, nastávají změny. Některé k lepšímu, jiné se zdají horší, ale i to je příležitost pro Evropu, aby se stala silnější. Evropské státy ukázaly jednotu a přebírají iniciativu.

Začátkem března se v Londýně pod záštitou britského premiéra Keira Starmera konal summit některých evropských i neevropských zemí, představitelů EU a NATO. Setkání se konalo u příležitosti třetího výročí od začátku ruské války na Ukrajině. Jeho důležitost byla navíc ještě podpořena nevydařeným setkáním prezidenta Zelenského s Trumpem v Oválné pracovně o dva dny dříve. Na summitu se jednalo především o bezpečnosti jednotlivých států i celé Evropy, podpoře Ukrajiny i cestě k mírovým jednáním. Mezi pozvanými byla i Česká republika reprezentovaná premiérem Fialou.

Účastníci se shodli na čtyřech klíčových bodech. Na základě nich se již teď provádějí konkrétní kroky. 

Zaprvé zachovat přísun vojenské pomoci na Ukrajinu, dokud bude probíhat válka, a zvýšit hospodářský tlak na Rusko. Se Spojenými státy odklánějícími se od svého dosavadního kursu v podpoře Ukrajiny, je toto více než potřebné. „Bez amerických dodávek máme zhruba šest měsíců, než pocítíme nedostatek zbraní na frontové linii,“ prohlásil bývalý ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba.

Zadruhé jakýkoli trvalý mír musí zajistit svrchovanost i bezpečnost Ukrajiny a Kyjev musí být přítomný u jednacího stolu při jakýchkoliv mírových jednáních. Tento bod je velmi důležitý, a přitom tak prostý. Proč je vůbec potřeba zdůrazňovat, že nezávislý a samostatný stát má právo říci si své? Zúčastnit se jednání o své vlastní budoucnosti? Nepřipomíná vám to něco?  Český národ takovou zkušenost má. Nesmíme dovolit, aby si stejné zažila i Ukrajina. 

V neposlední řadě vznikne „koalice ochotných“. Jsou to státy, převážně účastníci summitu, které chtějí pro pomoc napadené zemi a dělat víc. V případě potřeby poskytnout i bezpečnostní záruky. Ke vzniku této koalice vyzval ještě před summitem prezident Petr Pavel. 

Diplomatického vedení se ujala Velká Británie, což dokazuje bod číslo čtyři: Společně s Francií a dalšími státy chce Spojené království pracovat na vytvoření mírového plánu, který bude obsahovat konkrétní závazky obou stran. Ten pak chtějí společně předložit americké administrativě. 

Česká republika je silným a důležitým hráčem. Měli jsme a máme co nabídnout. Jako středoevropský stát s přímou zkušeností s mocenskými nároky větších a silnějších zemí, ať už z let 1938 nebo 1968 přirozeně cítíme současnou situaci naléhavěji než některé jiné evropské státy. To společně s přesvědčivou českou zahraniční politikou napomáhá k hledání rychlejších a realističtějších řešení. Ve světle změn v americkém přístupu k ukrajinské otázce a snad i ke členství v nejvýznamnějších světových organizací jako např. NATO nebo OSN, začíná být víc než kdy před tím zřejmé, že se Evropa bude muset víc spoléhat na sebe.  

Státy se také shodly na nutném posílení bezpečnosti nejen států Evropské unie, ale celé Evropy. Petr Fiala při odletu z Londýna oznámil, že v nejbližší době s kolegy z vlády projedná navýšení rozpočtu na obranu až na 3 % HDP. Státy Evropské unie v posledních letech kontinuálně zvyšují své vojenské výdaje. Loni se např. vydalo o 30% více než v roce 2021. 

Premiér Starmer den před tím na Downing Street přijal prezidenta Zelenského. Ujistil ho o stávající podpoře ze strany Spojeného království a podepsali spolu smlouvu o půjčce ve výši 2,26 miliardy liber (zhruba 70 miliard korun). Částka podpoří obranyschopnost Ukrajiny a bude splacena z výnosů ze zmražených ruských aktiv, což je velký krok vpřed.

Prezident Macron také na summitu otevřel debatu o jaderném odstrašení Ruska. Celou Evropu by tak případně mohl chránit britský a francouzský jaderný deštník.

---