Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pod vedením Roberta Plagy (ANO) předkládá vládě Novelu zákona o pedagogických pracovnících, která obsahuje – jak tomu většinou bývá – rozumné i méně rozumné změny. K těm méně rozumným a potenciálně velmi ohrožujícím patří zmírnění kvalifikačních požadavků na učitele, a to na druhém stupni základních škol a na školách středních. Jde o nešťastný návrh, a to zejména z těchto důvodů:

1. Učitelů na zmíněných typech škol je jistě nedostatek, to je pravda. Kritici Novely však argumentují správně: pokud stát zjistí, že je nedostatek pracovníků v nějakém odvětví, pak má dvě možnosti. Buď tam pošle neprofesionály, nebo se vší silou zasadí o zlepšení stavu příslušné skupiny a institucí, v nichž se profesionalita získává. Vygeneruje benefity pro pracovníky tohoto odvětví a vymyslí strategii, jak čelit odcházení kvalifikovaných pracovníků. To by fungovalo všude jinde, jen ne v našem školství. Obecně se traduje představa, že učitelem může být v podstatě každý, i pověstný vysloužilý voják, který má přece v torně nikoli maršálskou, ale „učitelskou“ hůl. Přitom vystudovaných učitelů je plno, jen se jim nechce do zaměstnání s malou prestiží a platem.
2. Novela ještě více snižuje prestiž profese, která by měla být naopak neustále a systematicky posilována. Je paradoxní, že na jedné straně se neustále zvyšují nároky na učitelské povolání (připomeňme širokou inkluzi, která vyžaduje velmi specializované znalosti a dovednosti!), na druhé straně stát prostřednictvím Novely tvrdí, že na učitelských znalostech a dovednostech vlastně příliš nezáleží a svým opatřením směřuje k deprofesionalizaci. Vysloužilý voják poslouží rákoskou, to je také výchovný prostředek. Je také otázka, odkud se budou další noví „neprofesionálové“ brát. Tradovaná představa, že někde v záloze dřímou stovky nevyužitých inženýrů, kteří se jen třepou, až budou moci něco vykládat sedmákům a osmákům, je z říše úřednické fantazie.
3. Novela slibuje školení, kterými se noví neučitelé stanou brzy šikovnými učiteli. To je nejen podceňování vysokých škol (a připomeňme, že učitele vzdělávají nejen pedagogické, ale také filozofické a přírodovědecké fakulty našich univerzit), ale přeceňování instituce „školení“, která se stává v dnešní době univerzálním prostředkem na řešení všech nesnází. Bohužel, i v tomto ohledu není od věci připomenout školení za starého režimu, kdy se během několika týdnů začali přeměňovat neuvědomělí straníci v uvědomělé a byli rychle schopni učit marxismus celý svět. K čertu s univerzitami ve světě, v němž přece stačí k profesionalitě pár týdnů „hopsa kurzu“.
4. Kromě výrazného nakročení k deprofesionalizaci učitelství může novela vést například i k úpadku zájmu o učitelské vzdělávání. Proč by uchazeč o vysokou školu volil učitelské studium, když může vystudovat cokoli (například sdružená potápěčská studia) a později, pokud se v původním oboru neuplatní, se prostě nechá krátce přeškolit. Obava o důsledky pro tradiční učitelské vzdělávání a zvyšování jeho kvality, které by mělo být prioritou MŠMT, je pak zcela na místě.

Nedostatek učitelů v našich školách je realitou. Stálo by za zamyšlení, jaké cesty vedou k odstranění tohoto jevu, nikoli k jeho prohloubení a rozšíření. Novela prozrazuje neschopnost MŠMT nalézt adekvátní systémový přístup k řešení závažného společenského problému. Neprofesionálové volají neprofesionály, aby věc vyřešili. Novela je navíc vlastně zbytečná, neboť již dnes je možno zaměstnat nekvalifikovaného učitele, pokud ředitel školy prokáže, že kvalifikovaného nenašel. MŠMT hasí požár, který nehoří, respektive hoří úplně jinde.

---