Pravý břeh toto léto navštěvuje úspěšné jihomoravské komunální politiky, z nichž některé najdete na kandidátce ODS do podzimních krajských voleb. Čím se mohou pochlubit, jaké výzvy momentálně řeší a co z jejich pohledu Jihomoravský kraj nejvíce potřebuje?

Útěchov je nejmladší, nejmenší, nejsevernější a také jedna z nejvýše položených městských částí Brna. Až do roku 1980 byl samostatnou obcí, venkovský ráz a krásné okolí si však zachoval i dnes, kdy je žádanou lokalitou pro bydlení. S tím souvisí i výrazný nárůst počtu obyvatel, který se za posledních 30 let čtyřikrát znásobil. Dnes v této městské části žije více než 800 obyvatel.

Vážená paní místostarostko, v zastupitelstvu Útěchova působíte už od roku 2002, žijete tu ještě déle, ale přitom s úsměvem dodáváte, že patříte mezi „ty nové“, není v tom rozpor?

Útěchov byl ještě koncem 20. století malá vesnička s asi dvěma stovkami obyvatel. Většina z nás se sem nastěhovala až později, kdy zde začala nová výstavba. Pro starousedlíky budeme přirozeně stále „ti noví“, i když já osobně tu žiju většinu svého života a Útěchov je moje srdeční záležitost. Je to spíš taková legrace, místní folklor.

V době, kdy jste poprvé zasedla v místním zastupitelstvu, jste byla velmi mladá. A přitom to nebyla vůbec lehká situace. Pokud si vzpomínám, Útěchov se tehdy dostal na titulní stránky i do hlavních vysílacích časů mnoha médií. Připomeňte nám své začátky.

Bylo mi jednadvacet, studovala jsem práva a měla velkou chuť něco aktivně dělat. Nemá smysl popisovat vše detailně, ale stručně řečeno jsem se stala takovým jazýčkem na vahách dvou uskupení, z nichž jedno vedl náš současný starosta Zdeněk Drahoš a druhé tehdy velmi známý Miroslav Sládek. V sedmičlenném zastupitelstvu měli po třech lidech a mezi nimi já za ODS. Nebylo to lehké období. Protože mne ale místní lidé opakovaně do zastupitelstva zvolili i ve všech dalších volbách, domnívám se, že jsem (nejen tehdy) uspěla se ctí.

Zaujal mne váš velmi široký záběr. Je pravda, že jste jezdila i automobilové závody?

Ano, to je pravda. V letech 2002 až 2004, ještě pod svým dívčím jménem, jsem jezdila automobilové závody na okruhu. Pro šestihodinový závod cestovních a sportovních vozů Epilog jsme vytvořily čistě ženskou posádku, která v převážně mužském světě přirozeně budila pozornost. Závodění jsem si moc užívala, byl to adrenalin, ráda na to vzpomínám.

Také se věnujete charitě.

Ano, už téměř deset let se věnuji svému nadačnímu fondu Atýsek. Pomáháme především znevýhodněným či nemocným dětem a také seniorům. Zvlášť letos na jaře v době koronavirové krize jsme měli opravdu hodně práce. Rozváželi jsme ochranné pomůcky a dezinfekci do mnoha seniorských zařízení v kraji. Dělám to ve svém volném čase a musím  říct, že ráda. Já sama se mám dobře, jsem zdravá, spokojená, a protože moc dobře vím, že to není samozřejmost, věnuji svou energii těm, kteří takové štěstí nemají.

A věnujete ji také Útěchovu. Z čeho máte, za ta léta, kdy působíte v místním zastupitelstvu, největší radost?

Mě ze všeho nejvíc těší, že mohu přispívat k tomu, aby se tady dobře žilo. V Útěchově se v minulých letech opravdu hodně stavělo, přibylo mnoho mladých lidí, rodin, dětí. Bylo třeba vybudovat pro ně zázemí, dětské hřiště, místa pro sport a trávení volného času. A to se povedlo. Jsem pyšná na naše multifunkční sportoviště, na krytou halu, hřiště na nohejbal, volejbal, tenisové kurty i fotbalovu plochu, která díky pódiu slouží i pro kulturní vyžití a pořádání nejrůznějších akcí. Náš areál je nejen moderní a funkční, ale podle mého názoru i opravdu příjemný a pěkný. Lidé sem rádi chodí. Koneckonců vidíte to na vlastní oči, dětské hřiště je plné maminek s dětmi, sportoviště obsazená dětmi i dospělými. A to nemluvím o tom, že jsme skutečným rájem pro cyklisty.

A co vás naopak trápí?

V obci je příjemná restaurace, ale nedaří se nám tu udržet třeba obchod, o dalších službách ani nemluvě. Většina místních pracuje v Brně, tam také nakupuje a vyřizuje vše potřebné. Mladé to tedy netrápí, ale pro starší generaci je to problém, který však můžeme jen těžko nějak vyřešit. Máme velmi malý rozpočet, jen dva a půl milionu korun, a když je tuhá zima, utratíme jeho velkou část jen za udržování silnic a chodníků. Pokud totiž v Brně v zimě prší, pak tady sněží, průměrně je tu asi o tři stupně méně než dole ve městě.

Trápí nás i neexistence přechodu právě u sportovního areálu a nedisciplinovaní řidiči. To je ale opět něco, s čím z pozice obce nemůžeme téměř nic udělat. Komunikace nám nepatří a i přes neustálá jednání jsme se zatím příliš neposunuli. Co můžeme sami, třeba z dotací, do toho se pustíme a zvládneme, ale některé věci prostě ovlivnit a změnit nedokážeme, nebo jen zčásti.

Je to důvod, proč jste se rozhodla kandidovat do kraje?

Věřím, že mám co nabídnout. A nemyslím tím jen své zkušenosti z vedení městské části. Velmi mi leží na srdci i sociální služby a zdravotnictví. Za ta léta, co se věnuji svému nadačnímu fondu, vím, kde jsou slabiny a co by se mělo zlepšit. Myslím si, že naše kandidátka v čele s Jiřím Nantlem je zárukou změn k lepšímu. Věřím, že to lidé ve volbách ocení.

A další plány? Máte před sebou jednu velkou investici, povězte nám o ní něco.

Máte asi na mysli stavbu nového obecního úřadu. Ten starý už opravdu dosloužil. Je to budova z padesátých let, je plná plísně, v jedné místnosti pracují tři lidé a chybí tam prostory třeba i na obecní archiv. Prostě nevyhovuje po mnoha stránkách, oprava a rozšíření se nevyplatí, a tak jsme s městem Brnem vyjednali stavbu nové budovy. Měli bychom začít ještě letos. Máme už připravený pozemek i plány, které počítají – a z toho mám osobně velkou radost – i s takzvanou zelenou střechou. Těším se, že naše občany už brzy přivítáme v nových, pěkných prostorách, které navíc budou šetrné i k životnímu prostředí.

 

---