Konsolidační balíček vlády Petra Fialy, který byl představen v půlce května, je v tuto chvíli nejprobíranějším tématem tuzemské politiky. Tento soubor opatření je výrazným krokem ke změně rozpočtové politiky a je fakticky nejdůležitějším zákonem tohoto roku. Po schválení balíčku vládou na konci června se 11. července dostal do sněmovny. Dle očekávání byla schůze plná obstrukcí a nesouhlasných reakcí ze strany opozice, která pokračuje ve faktickém blokování sněmovny. Tento článek však nebude zaměřen na celkové znění balíčku, ani jeho samotné projednávání, nýbrž na největší úsporu na výdajové stránce, tedy na národní dotace.

Na národních dotačních titulech zejména pro podnikatele se během let 2024 a 2025 ušetří dohromady 54,4 miliard korun. Konkrétně se bude nejvíce škrtat na Ministerstvu průmyslu a obchodu (20 miliard), poté v resortu zemědělství (10,2 miliard) a na Ministerstvu dopravy (6 miliard). Tato čísla ukazují, že výdaje na dotace byly v minulých letech skutečně vysoké. Dle slov šéfa NKÚ „Naše ekonomika tak nějak neřízeně a plíživě přešla z tržní ekonomiky do ekonomiky, která je velmi silně závislá na dotacích. Součástí podnikání některých podnikatelů se prostě stane pravidelná dotace, pravidelná injekce nějakých finančních prostředků.“ S jeho slovy se dá jedině souhlasit. V České republice byl v posledních letech řešen pouze objem, ne smysl dotací. Objem neúměrně rostl a stále roste, zatímco smysl klesal. Podle Výroční zprávy NKÚ za rok 2022 je v České republice 769 dotačních titulů. S jejich rostoucím počtem stoupají i výdaje na administrativu, což odvádí další peníze daňových poplatníků. Původním smyslem bylo vyrovnávat regionální a sociální rozdíly, ale tento záměr se postupem času úplně vytratil. Český dotační systém je prostě drahý a funguje špatně.

Z dotací se bohužel stal byznys, ze kterého profitují především velké firmy. To nejen pokřivuje tržní prostředí, ale pomáhá těm, kteří pomoc ve skutečnosti nepotřebují. Menší firmy například v potravinářství nemají na českém trhu téměř žádnou šanci, pozice Agrofertu, která se blíží s různými produkty monopolu (maso a masné výrobky, pečivo), trhu dominuje. Samotný Agrofert v posledních letech získal více peněz na dotacích, než zaplatil na daních! To rozhodně není způsob, jakým by měly dotace fungovat. Neoprávněné čerpání lze dobře vidět například na známém příkladu pekárny Penam ze skupiny Agrofert, od které nyní Ministerstvo průmyslu a obchodu zpětně vymáhá dotace ve výši 100 milionů korun na modernizaci linky na toustový chléb.

V oblasti zemědělství dlouho úřadoval kontroverzní Miroslav Toman, který obhajoval dotace velkým firmám, protože jeho rodina právě jednu takovou ovládá. Tomanův otec, ministr zemědělství v době totality, vybudoval firmu Agrotrade, která za úřadování syna hojně dotace využívala. Nově jmenovaný ministr zemědělství Marek Výborný dle svých slov není přítelem dotační ekonomiky, což lze také vidět na více než desetimiliardových škrtech v jeho rezortu. Tyto škrty jsou podle mluvčího ministerstva zemědělství zaměřeny převážně na neinvestiční dotace pro velké firmy.

Nyní se zaměřme na řešení problematiky dotací. V rušení dotací se musí pokračovat, samozřejmě rozumným způsobem a adresně, avšak razantně. Částečné rušení, nebo chcete-li snižování objemu dotací, má své nezpochybnitelné výhody. Tato opatření povedou k velkým úsporám ve státním rozpočtu, a to celkem „bezbolestně“. Nedojde k výrazné ztrátě politického kreditu, jelikož se opatření dotkne jen několika firem, ne široké veřejnosti. Politik tím sice může ztratit hlasy některých majitelů firem, které jsou na dotace přisáté, avšak nebude to tak markantní jako u jiných, kontroverznějších úsporných kroků. Snižování objemu dotací povede také k ochlazení extrémně přehřátého trhu práce. V České republice je velmi nízká nezaměstnanost a více volných míst než nezaměstnaných. To vede ke snížení potenciálu růstu české ekonomiky. Je nepřijatelné z peněz daňových poplatníků brzdit růst české ekonomiky dotacemi, které nejsou adresné a nepřirozeně udržují ztrátové firmy při životě. Snížením objemu dotací by firmy žijící pouze z nich, negenerující zisk, zkrachovaly, což by mohlo pomoci nastartovat produktivitu a růst ekonomiky. Ziskové podniky zoufale hledající zaměstnance by se s chutí „porvali“ o schopné pracovníky ze zkrachovalých firem. Český podnikatelský sektor musí být založen na umění podnikat, ne na schopnosti dobře napsat a zúřadovat žádosti o dotace. Tento nešvar konstatuje i NKÚ, když zmiňuje, že častým cílem firem je samotný akt čerpání dotací, ne jejich přínos a možnosti inovací. Je prostě nutné vrátit se k tržní ekonomice, která je bezpochyby tou nejefektivnější cestou ekonomického růstu a prosperity.

Další výhodou, která hraje jasně ve prospěch redukce objemu národních dotací, je výrazná protikorupčnost tohoto kroku. Menší objem dotací povede k nižšímu počtu případů korupce související s jejich rozdělováním. V minulosti jsme zaznamenali mnoho případů úplatků a zneužití dotací, což výrazně snižovalo kredibilitu státu a ukazovalo na nerovnou soutěž. Česká republika usiluje o životní úroveň srovnatelnou se západními zeměmi Evropy, avšak v boji s korupcí má stále rezervy.  Menší míra tohoto druhu korupce by sekundárně vedla i ke zmenšení zátěže policie a již nyní extrémně přetížené justice, která řeší kauzy v oblasti dotačních podvodů. Rušení dotačních titulů také povede k redukci agendy státu, a tedy k menším výdajům na byrokracii. To je správná cesta směrem ke štíhlejšímu státu, který funguje levněji a efektivněji. To je koneckonců i jedním z cílů úřadující vlády.

Jsou zde samozřejmě i dotační tituly, které by nebylo správné rušit. Sám ministr zemědělství Výborný říká: „jsou ale některé dotační tituly, které si nedovedu představit, že bychom škrtli.“ Dotace mohou být prospěšné, avšak pouze v rozumné míře. Za jednotlivými dotačními tituly musí stát konkrétní plán zlepšení – například podpora firem, které vyvíjejí moderní technologie. Hlavně se ale musíme vrátit k původnímu smyslu národních dotací, tedy k „vyrovnávání regionálních a sociálních rozdílů“. Strategie dotační politiky České republiky potřebuje revizi a přehodnocení, aby se stala účelnou a efektivní. Aktuální strategie „co největší objem“ je flagrantním plýtváním peněz daňových poplatníků a musí být změněna na „co největší efektivita a prospěšnost“. Vláda v čele s premiérem Petrem Fialou dělá první kroky správným směrem. Schválením konsolidačního balíčku ve sněmovně, a tedy první výraznou redukcí objemu národních dotací, může započít renesance tržně založené ekonomiky.

---

---