Neuvěřitelná výdrž Theresy Mayové
21. října 2018, Martin Fiala
Rád bych se ještě vrátil ke kongresu britské Konzervativní strany, který proběhl mezi 30. zářím a 3. říjnem v Birminghamu. V jeho průběhu se kupodivu nestalo nic zásadního – navzdory spekulacím, že dojde ke stranickému převratu, ke změně vedení i brexitové strategie. Na druhou stranu právě tento klid je naprosto zásadní zpráva, která znamená, že Mayová opět ustála tlak a upevnila svoji pozici. Ačkoli to teď z médií často neuslyšíte, Theresa Mayová je opravdu pozoruhodná a svým způsobem obdivuhodná politička.
My ‚person of the year‘? Theresa May
Po všech těch peripetiích kolem Brexitu by člověk skoro zapomněl, že v Británii loni proběhly předčasné volby. Vyvolala je sama Mayová ve snaze posílit svoji premiérskou pozici. Výsledkem bylo, že ztratila většinu. Tehdy začal tlak na její odstoupení, který trvá dodnes. Britský novinář Douglas Murray na konci roku 2017 jako jeden z mála premiérku naopak pochválil za to že navzdory tlaku a zásadní prohře ve volbách neodstoupila a neuvrhla stranu i zemi do totální krize. Murray píše, že její odstoupení by prohloubilo krizi uvnitř strany, několik měsíců by se hledal nástupce, a to by mělo i celkový negativní efekt na zbytek země.
Nedělní ráno Martina Fialy
Pokud vám právě zazvonil budík, pokud jste si spláchli chladnou vodou z očí sny (a z tváře závoj šedivý), pokud vám pohled pouhý z okna ven řek, že nedělní je den a lenivý, pokud jste již usedli k počítači, vítejte!
Téměř každý týden v tento kouzelný čas se vám pokusím nabídnout výběr nejzajímavějších textů a videí z aktuálního politického dění ve Spojených státech a v Británii. A jednou za čas se podíváme i do Hollywoodu, kde se dnes nachází jedno z nejdůležitějších epicenter kulturní války.
The Brexiteers have their own numbers problem to deal with
I když konzervativci plán brexitu oficiálně schválili, vnitrostranická opozice vyčítá Mayové hlavně způsob vyjednávání s EU (není prý dostatečně razantní) a nečekané ústupky. Jak ale podotýká Katy Balls ve Spectatoru, problém jejích odpůrců, politiků kolem Borise Johnsona a Davida Davise, spočítá v tom, že jsou neorganizovaní a doposud neměli zformulovaný plán, se kterým by po případném převzetí moci ve straně chtěli pracovat. Jedna věc je kritizovat premiérku, na druhou stranu, jak by té větší razantnosti chtěli docílit oni?
Kay Burley meets Jacob Rees-Mogg
Obdivuhodnou pozici zastává poslanec Jacob Rees-Mogg. Člověk, o kterém se v poslední době spekuluje jako o příštím ministerském předsedovi, snad ještě víc než o Borisu Johnsonovi. Rees-Mogg je snad jediný člen vnitrostranické opozice, který dlouhodobě zastává názor, že by Mayová neměla odstupovat. Předmětem jeho kritiky vůči Mayové jsou její ústupky v průběhu vyjednávání. Chce ji dotlačit k tomu, aby dostála vize z jejího projevu v Lancaster House. Zajímavé je, že i ostatní odpůrci Mayové postupně přejímají jeho rétoriku, a to včetně Johnsona, jehož očekávaný projev na kongresu byl sice kritický, ale na očekávanou výzvu k odstoupení nedošlo.
Three cheers for Theresa May
Málokterý politik je v současnosti pod takovým tlakem jako Theresa Mayová. A nezapomeňme, že ten tlak není pouze z její vlasti, ale z většiny zemí Evropské unie. Čím víc se nad tím zamýšlím, tím méně mi připadá pravděpodobné, že se Mayová nevzdává svého křesla proto, že by se jí líbilo být u moci, ale protože si je plně vědoma své odpovědnosti. Její konec by znamenal ještě větší prohloubení krize a rozdělení už tak rozdělené britské společnosti.
