Velký britský filozof a estetik Roger Scruton byl opět osočen kvůli „nepřijatelným výrokům“ a následně bleskově odvolán z funkce vládního poradce.

Ten nejlepší způsob, jak se dá čelit napadání kolegů, je ten, že se jich zastaneme a připomeneme jejich myšlenky. Bohužel se zdá, že to musíme dělat stále častěji i v případě, že jsou tito kolegové ze Západu. V našem mládí to bývalo naopak. Budiž, je co oplácet.

V případě sira Rogera Scrutona, neprávem postihovaného a nespravedlivě napadaného z kdejakých politických nekorektností britským levicovým tiskem, připomeňme jeho myšlenky o vzdělávání a výchově, které se pro tuto situaci mimořádně hodí.

Cílem výchovy je ctnost

Roger Scruton se zabýval například kritikou moderního marxistického pojetí výchovy, která je zaměřena na to, že „autonomie“, a tedy vlastně i svoboda, jsou nástroji třídní hegemonie, a jsou proto čistě mocenskou záležitostí. Konzervativní myslitel namítá, že je to argument zaměřený proti pluralitě vzdělávacích institucí (proti soukromým školám), a na druhé straně že je to argument nezohledňující podstatnou stránku vzdělání a výchovy, totiž otázku hodnot a obsahu učiva.

Odvolává se přitom na antickou tradici, podle níž hlavním cílem výchovy je areté, totiž lidská a občanská výtečnost. Lze podotknout na okraj: je nanejvýš podezřelé, jak jsou takřka všichni marxističtí myslitelé fascinováni mocí natolik, že nedovedou uvažovat o jiných společenských aspektech. Nevypovídá to nakonec něco o nich samých?

Scruton kdysi definoval výchovu jako proces, v němž si rozumná bytost osvojuje určité názory, city a hodnoty náležející ke kultuře. I když připouští, že zde je jakákoli definice problematická, a to z toho důvodu, že se na výchovu stále více pohlíží jako na „metodologickou socializaci“ mladé generace. Od tréninku se výchova odlišuje svým zaměřením na osobu, důrazem na práva vychovávaného a úctu k němu.

Tohle napsal v době, kdy se tréninku podrobovali zejména psi a řekněme mluvící papoušci. Dnes je trénink v podobě módního koučování mnohem rozšířenějším jevem. Zůstává ale stále otázka, zda i ten sebelepší koučink může sledovat celostní zaměření osoby a zejména univerzální cíl výchovy.

Britský filozof a estetik dále tvrdí, že při výchově jsou zdůrazněny především dvě její složky – rozumová stránka příjemce, což je současně ochranná metoda proti různým druhům manipulace, a také autonomie, neboť jde o osoby nadané odpovědností za vlastní činy a úsudky, přičemž právě výchova slouží mimo jiné k prohlubování těchto autonomních aspektů.

„Britská společnost se dostává do nebezpečného společenského režimu, v němž samozvaní strážci neváhají okamžitě ztrestat otevřeně vyjádřené názory, které se byť jen zdají být v konfliktu s úzce vymezeným souborem ortodoxních pravd. Nezbývá nám než se poníženě podrobit pochybným oficiálním doktrínám. Máme prý přijmout světonázor, o němž nemůžeme pochybovat ze strachu, že nás cenzoři veřejně zostudí. Tento světonázor by mohl vést k novému, svobodnému společenskému řádu, nebo také ke společenské a duchovní destrukci naší země. Jak zjistíme, která možnost to bude, když se o tom tolik bojíme debatovat?“ – Roger Scruton: Omluva za přemýšlení, 11. 4. 2019

Při této příležitosti si tedy dovolujeme kritizovat novináře, který siru Rogerovi vytrhal jeho věty z kontextu a politicky je zneužil; podivně se také choval vzhledem ke své novinářské cti a zodpovědnosti. Co dělat – pouze konstatujme, že se mu zřejmě nedostalo správného vychování.

Poznámka na závěr: Označil-li jsem v úvodu Rogera Scrutona za kolegu, bylo to nemístné a nepřesné. Všichni, kteří jsme ho sledovali na přelomu osmdesátých a devadesátých let, poslouchali jeho přednášky a těšili se z jeho originálních tezí, nejsme ani dnes jeho kolegy, ale stále jeho vděčnými žáky.

A žáci v této chvíli nemohou nic jiného než zvolat: Jaká lůza se to zvedla ode dna, když pronásleduje Filozofa?

Za Pravý břeh – Institut Petra Fialy Jiří Hanuš

---

---