Nové nadechnutí a výzvy ODS
7. dubna 2018, Stanislav Balík
Výsledky říjnových sněmovních voleb ukázaly mnohé nepříznivé zprávy o stavu české společnosti. Mezi nimi ale jednu pozitivní, a sice že ODS je znovu na vzestupu. Jakkoli mohl být mnohý ne-realista zklamaný, že výsledek nebyl ještě vyšší, je třeba připomenout několik důležitých detailů.
Již mnohokrát zmiňované úspěchy ODS (nečekané druhé místo, nadprůměrné výsledky v Praze, středních Čechách a Jihomoravském kraji apod.) nechme tentokrát stranou a zaměřme se na ty opomíjené.
Šlo o první důležité volby od roku 2006, v nichž ODS dokázala mezivolebně navýšit svůj zisk. Ano, propad voličské podpory občanských demokratů se nedatuje až s policejním zásahem na Úřadu vlády na prahu léta 2013. Datuje se do období, kdy vzbudila velké naděje, jimž pak z různých důvodů nedokázala či nemohla dostát. Vlna vzestupu v první dekádě 21. století končila komunálními volbami 2006, tedy v zásadě ještě v období, kdy nenesla vládní zodpovědnost.
První vlna vzestupu po deseti letech
Všechny další volby znamenaly vyklízení pozic a kanceláří. V roce 2010 získala v komunálních volbách méně než v roce 2006 a v roce 2014 méně než roku 2010. V krajských volbách získala od roku 2008 pokaždé méně než v těch předchozích. Tutéž dráhu sestupu vidíme ve volbách sněmovních – od více než třetiny hlasů v roce 2006 k pětině v roce 2010, téměř vypadnutí ze sněmovny v roce 2013. Výjimku představují evropské volby 2009, kdy získala nepatrně víc než v roce 2004 (kdy její famózní vzestup začínal). Tehdy ovšem šlo o výjimečnou situaci po neférovém pádu vlády uprostřed evropského předsednictví, za což sklidil voličskou sprchu Jiří Paroubek, který pád vlády vyvolal. Jinými slovy – prolomení desetiletí ztrát a poklesu na podzim 2017 nebylo samozřejmé.
Dále – ODS se fakticky navrátila ke stavu skutečně celostátní strany. Zatímco po volbách 2013 neměla svého poslance hned ve třech krajích (Karlovarský, Liberecký, Zlínský), nyní jí schází pouze v jediném – Karlovarském (jde o vůbec nejmenší kraj, kde se rozděluje jen pět mandátů). Není to vůbec samozřejmé – ČSSD a KSČM nemají zastoupení ve dvou krajích, KDU-ČSL v pěti, STAN v devíti, TOP 09 v desíti.
Šlo o první důležité volby od roku 2006, v nichž ODS dokázala mezivolebně navýšit svůj zisk.
Posílení v obcích
Další zprávu vyčteme pouze při detailním čtení výsledků v jednotlivých obcích a jejich srovnáváním s různými volbami minulými. Signálem fatálního problému byly již krajské volby 2012. Tehdy poprvé se ve větší míře stalo, že v některých obcích ODS neměla ani jednoho voliče. Jistě, šlo o obce malé, s několika desítkami či stovkami obyvatel, které nemají rozhodující vliv na výsledky celkové. Přesto jde o jeden ze signálů zakotvení strany ve společnosti, její akceptace společností, širokého záběru apod.
Podíváme-li se do týchž obcí na výsledek strany v roce 2017, vidíme tu menší, tu větší nárůst hlasů, ale především téměř úplné vymizení obcí s nulovou podporou ODS z volební mapy. Tak např. ve Šléglově neměla v roce 2012 ani jeden hlas, nyní 23,8 %. V Kopřivné rovněž z 0 % na 5,4 % v roce 2017. Jistě, většinou nejde o zázraky, ale o posuny v řádu jednotek či desítek hlasů. Jde ovšem o srovnání posledních voleb oficiálně „předkrizových“ a těch nejnovějších – a zaznamenaný posun není vůbec malý a už vůbec ne zanedbatelný. Naopak – v situaci strany téměř bez venkovské podpory je TOP 09, která by se obcí, v nichž nezískala jediný hlas, téměř nedopočítala.
Zároveň došlo k tomu, že se k sobě oproti minulosti poměrně přiblížily výsledky ODS v menších obcích a větších městech. Rozdíl ve prospěch měst zůstává, ale zdaleka již není tak výrazný, jako býval. Co z toho plyne? Chce-li ODS opět dojít k podpoře dvaceti a více procent, musí oslovit městského voliče – tam je evidentně rezervoár.
Úspěch kandidujících starostů
Zajímavý pohled nabízí sledování výsledků ODS v obcích a městech, kde kandidovali tamní starostové. Ve všech získala strana nadprůměrný výsledek (jak ve srovnání s celostátním, tak s okresním). Jen několik náhodných příkladů za všechny – v Líbeznicích (starosta Martin Kupka) získala ODS téměř 35 % hlasů (v okrese Praha-východ 17,9 %); ve Štítech (starosta Jiří Vogel) 20,8 % (v okrese Šumperk 7,9 %); v Mikulově (starosta Rostislav Koštial) 17,5 % (v okrese Břeclav 11,5 %). Je tedy zřejmé, že jednou z cest, jak posílit volební zisky, je propojení parlamentní kandidátní listiny s úspěšnými komunálními politiky. Ty by ovšem strana potřebovala mít ve větší míře, a pokud možno znovu i ve větších městech. Komunální volby 2018 tak mohou být v tomto směru i přípravou na příští volby parlamentní.
ODS si přitom musí dát pozor, aby se opět nestala konfederací starostů a jejich okolí, což se jí kolem roku 2006 přihodilo. Cesta, kterou zvolila nyní – mix různých lidských typů, povolání a talentů – je evidentně správná. Nepotřebuje totiž v parlamentu pouze zkušené komunální praktiky, ale i odborníky „resortní“ – na zahraniční politiku, energetiku, ekonomiku, školství, bezpečnost apod.
Chce-li ODS opět dojít k podpoře dvaceti a více procent, musí oslovit městského voliče – tam je evidentně rezervoár.
Co dál
Fialovo vedení ODS odvedlo velký kus práce; další kus je před ním. Zdá se, že je nezbytné zkusit prolomit mentální nastavení pravicového voliče, který požaduje dokonalost a naprostou názorovou shodu. Stalo se normálním, že pro odpor vůči jednomu kandidátovi nevolím celou stranu a raději hledám malinkou politickou sektu s jediným správným názorem.
Chce-li ale ODS znovu dominantně uspět, nezbývá než být opět širokonázorovou – tak, aby v ní po vzoru britských konzervativců mohli pod jednou značkou žít proudy, které se sice neshodnou ve všem a které budou vnitřně soupeřit se střídavými úspěchy o míru ovlivnění celostátní politiky, které ale budou schopny tváří v tvář nebezpečím, které hrozí občanským svobodám v naší zemi a Evropě postupovat společně.
Populistický volič evidentně skousne skutečně široký názorový a personální rozptyl. Kdysi to zvládl i volič pravicový. Integrace rozdrobené pravicové scény (parlamentní i neparlamentní) je tak úkolem podobně důležitým jako viditelné oponování omezování svobod ze strany formujícího souručenství dirigismu a nesvobody v podání ANO, SPD a KSČM.
