Byli bychom těmi posledními, kteří by chtěli bránit občanům ve společenském a politickém angažmá, i když si myslíme, že moderní politika má bohužel zhoubnou tendenci „vylít se na ulici“ a pohltit v rámci mobilizace všechny ostatní společenské i osobní aktivity. Naopak jsme přesvědčeni o tom, že do jisté míry platí věta o zodpovědnosti všech lidí za stav země a její správy. To ovšem neznamená, že by musel být nutně správný trend, podle něhož se přibližně jednou za dva tři roky vynoří „projekt“ politické strany nebo lépe hnutí, která má údajně vytvořit prostor pro všechny zklamané voliče a nabídnout alternativu, která bude nyní tím nejlepším, co lze na tomto světě uskutečnit.

Ve skutečnosti se jedná o zhoubnou iluzi, před níž je třeba varovat všemi dostupnými politickými prostředky. Její nebezpečnost lze doložit třemi důvody.

1. Důvod antropologicko-historický: jakýsi předobraz politického dění můžeme pozorovat na vývoji církví a náboženských společností, kdy docházelo k různým názorovým rozkolům a následným štěpením a rozdělením. Od raných heretických hnutí přes klasický protestantismus po evangelikální a různé svobodné církve. Scénář byl vždy obdobný. Určitá skupina nebyla spokojená se stávající úrovní starého společenství, z čehož vyplynulo rozčarování a kritika a skoro vždy byla přítomná i vize lepší budoucnosti, ve starších dobách opřená o idealizovanou církev z prvního století (apoštolské doby, kdy bylo všechno růžové, opravdové a upřímné). Po vzniku nových církví a náboženských společností však většinou docházelo k témuž zákonitému procesu: nové subjekty si musely zažít znovu všechny problémy a nešvary spojené s institucionalizací, které původně kritizovaly. Nepřidalo se k nim tolik lidí, kolik očekávaly. Začaly vzájemné hádky i uvnitř, nejen s vnějším nepřítelem – starou církví. Projevil se proces institucionalizace a byrokratizace a vize rané církve se dostala opět do oblasti snů. Mladí poněkud zestárli a stali se konzervativnějšími. A tak dále a tak podobně. Jakkoli se možné dodat i určité rozdíly mezi církevním a světským prostředím, podobnost není náhodná. Představu, že by se založením nové instituce dalo vyhnout určitým stabilním vývojovým procesům, patřícím k antropologickým a společenským konstantám, je možno umístit na skládku utopií.

 

2. Důvod aktuálně-analytický: v postmoderní době můžeme pozorovat dvě provázané skutečnosti. Na jedné straně vystupňovanou touhu po „novém“ – neomšelém, originálním, zkrátka po něčem, co tu ještě nebylo. A díky celkem svobodnému trhu s idejemi, informacemi a institucemi platí heslo, že kde je poptávka, existuje i nabídka. Problém je v tom, že oblasti politiky se pohybuje mnoho obchodníků s deštěm, kteří údajně vědí, kolik dní v příštím roce bude pršet. K tomu se ještě přidává aktuální nešvar: veřejné mínění má za to, že do politiky může přijít jakýkoli amatér, jemuž stačí jakýsi druh upřímnosti a předchozí zdatnosti v „praktickém životě“. Politika zkrátka přestala být považována za specifický obor, k němuž jsou třeba jisté znalosti a jež je uměním svého druhu. Dokonce se politickými zkušenostmi začalo pohrdat a staly se spíš diskvalifikujícím argumentem. Nejcennější devizou se stala politická „neušpiněnost“, „panenskost“. Čím dál kdo od politiky je, tím lépe. Když se tohle všechno dá dohromady, vytvoří se pak prostředí, v němž mohou vyrůstat polopodvodné, podnikatelské subjekty, které se vezou na vlně aktuální poptávce po novém zboží. Jedná se tedy v jistém smyslu o ekonomizaci politiky, ekonomizaci ale značně upadlou a problematickou. V českém prostředí můžeme uvést příklady dvou takových politických subjektů: komické Věci veřejné, jimiž se pravděpodobně začala domácí éra „podnikatelských“ stran, a samozřejmě ANO, které již dostalo mnohem profesionálnější – a o to nebezpečnější – podobu. Obě politické strany (rozuměj: nejedná se v žádném případě o strany v tradičním smyslu toho slova!) vyšly z obchodního kalkulu, v němž hlavní roli hraje popření minulosti a slib ukojení aktuálních potřeb. Jedná se o nejčistší podobu pragmatismu bytující v rétorice slibů nového, lepšího života. V tomto smyslu připomínají tyto nové subjekty, většinou si dávající vágní název „hnutí“, staré ideologické systémy typu komunismu. Přidat musíme Okamurovy politicko-podnikatelské subjekty; poukázat lze i na několik neúspěšných pokusů z minulých voleb (např. Robejškovi Realisté).

 

3. Důvod zdravého rozumu: občané našich měst a vesnic mají už jistou zkušenost s podobnými triky, které se po revoluci projevovaly na úrovni podomního prodeje různých výrobků – většinou zaručeně nových, geniálně výkonných, s jednoduchou obsluhou – a hlavně velmi drahých, což údajně zaručovalo jejich kvalitu. Jednalo se často o výbavu kuchyně (pověstné stále lepší a lepší hrnce nebo sady čehokoliv na vaření) nebo o čistící prostředky (nejčastěji supervýkonné, novotou se blyštící vysavače). Když se ale nabídka tohoto typu dostane do politiky, začnou se dít divy. Už není zapotřebí mít program a pevné názory, neboť myšlenky se prý staly nepodstatnými. Už není třeba tvrdě pracovat na budování společenských struktur, už není třeba dávat lidi dohromady, přesvědčovat, chránit konkrétní zájmy. A když je to potřeba, tak jen krátkodobě, před volbami – nikoli řadu let či desetiletí. To už jste dinosaurem. Už není důležité jednat s ohledem na určité tradice a zkušenosti našich předků. Stačí slib, že se okamžitě vyrovnáme se vší špínou z minulosti a že tu budeme: čistí, upřímní a odvážní k dispozici nasadit všechny své síly ke konkrétní práci, podpořeni moderními médii, prodejnými herci a stupidní reklamou. Když ptáčka lapají, pěkně mu před volbami zpívají. Podívejte se na našeho předsedu, jak daleko to dotáhl v oblasti pěstování rajčat nebo v restauratérství! Stejně tak dobře si povede i se správou státu! Hrnce se blyští, vysavače vysávají o sto šest a prodejce přemlouvá zmateného důchodce emotivními slovy: „Kup si to, je to nové, a pak – nikdo to ještě nemá, ani soused, budeš první!“

Politika je seriózní lidská činnost a tvrdá, často nevděčná práce. Je to umění, které vyžaduje jasné a pevné názory. Novodobí političtí obchodníci s deštěm vám nabízí něco jiného.

Je zvláštní, že velká část onoho „novostranického blouznivectví“ se koncentruje v posledním desetiletí v české politice na pravé straně stranického spektra. Výše zmíněná církevně-náboženská paralela zde dokonale sedí. V roli prvokřesťanské církve a apoštolských dob vystupují devadesátá léta. Cokoli se děje jinak než tehdy či než dělali a mysleli apoštolové – Anethema sit (Prokleto buď). S touto sektářskou logikou vznikli a dodnes ji udržují Svobodní, nedávno Realisté, znovu se uvažuje o čemsi novém – lepším, liberálním, proevropském, neprohnilém…

Kdyby se uměli ti, kdo raději budovali nové namísto opravování starého, začíst do historie, našli by řadu následováníhodných příkladů. Kupř. sv. František z Assisi či sv. Dominik, hrubě nespokojeni se stavem tehdejší církve, založili vnitřní obrodná hnutí inspirovaná kořeny, která dala vzejít ohromnému proudu změny v opravované instituci – a byla tak násobně účinnější a vlivnější než nová stavba na písku.

Netřeba ale neustále odkazovat k minulosti (navíc církevní). Inspiraci a poučení lze brát např. z literárního žánru sci-fi. Známý americký spisovatel hororů a sci-fi Ray Bradbury napsal kdysi povídku s názvem Hoši, pěstujte obří houby doma ve sklepě. Byl to příběh, ve kterém vystupovali neznámí obchodníci se zaručeně obřími houbami, které si mohli pěstovat doma i malí hoši. Ideální žampiony byly samozřejmě invazní jednotkou mimozemšťanů, kteří se touto formou vloupali do nic netušících amerických domácností, využívajíce jinošské i dívčí naivity. Zdá se nám, že tato povídka má širší platnost a dá se využít i jako demonstrace naší teze. Občané, buďte proto obezřetní. Krajem se potulují lidé, kteří se vám pokoušejí prodat zaručeně nové a skvělé výrobky v podobě nových politických stran a hnutí. Rozpoznáte je od pravých obchodníků po jejich ovoci: většinou vám budou namlouvat, že všichni před nimi byli zloději a zločinci. Budou vám tvrdit, že jejich zboží je nebývalé krásné a nové. Jejich reklama bude pracovat s motivy rozzářených dětských očí, na které čeká krásný, nový svět. Nedejte se zmást. Politika je seriózní lidská činnost a tvrdá, často nevděčná práce. Souvisí s překonáváním sebe sama, s namáhavým přesvědčováním ostatních o účinnosti a vhodnosti zastávaných postojů, s překonáváním mediálních stereotypů, s překonáváním lákavých, ale zhoubných ideologií. Je to umění, které vyžaduje jasné a pevné názory. Novodobí političtí obchodníci s deštěm vám nabízí něco jiného, prodávají vám zajíce v pytli a mimozemšťany do sklepa. Mějte se před nimi na pozoru!

Je v pořádku, jste-li nespokojeni s politikou. Nenapravíme ji ale neustálým zakládáním nových a nových politických „projektů“, ale péčí o ty již existující a jejich napravováním. Vpravo, vlevo i ve středu (i ve čtvrtek).

---