Dnes začíná konkláve, které vybere nového papeže, hlavu římskokatolické církve s více než 1,4 miliardou věřících. Veřejný prostor je plný spekulací, který z kardinálů bude papežem zvolen – jestli se úřad vrátí po třech neitalských papežích zpět do Itálie, jestli se potvrdí rostoucí síla Afriky a dočkáme se prvního černošského papeže, nebo snad asijského…Osobně si myslím, že to není až tak důležité. Jak se totiž ukázalo, velký lídr může vyvstat i z málo pravděpodobného místa a vůbec nemusí být favoritem. 

Rád bych v tomto článku krátce připomněl Jana Pavla II., papeže, který v roce 1978 přerušil 455 let dlouhou řadu italských papežů – ale co víc, byl inspirativním lídrem a jednou z osobností, která pomohla zničit „říši zla“, jak Sovětský svaz výstižně nazval Ronald Reagan v jednom ze svých projevů. Od jeho úmrtí uplynulo před nedávnem dvacet let. 

Jana Pavla II., nebo chcete-li Karola Wojtylu, rodáka z polských Wadowic, po celý život formovala především zkušenost s dvěma totalitami. Jeho studium na kněze probíhalo během nacistické okupace v ilegalitě, podílel se na ukrývání pronásledovaných a sám jen těsně unikl německé razii. Vymezil se i proti nové totalitě, importované do Polska po válce.

Jako nejmladší polský biskup (stal jsem jím už ve 38 letech) v Krakově proslul třeba úspěšnou snahou o vybudování kostela na sídlišti Nowa Huta. Toto sídliště mělo být modelovým komunistickým městem, obrovským sídlištěm pro dělníky, postaveným okolo továren vedle starobylého Krakova. Pro náboženství v něm nemělo být místo. Věřícím se ale přesto podařilo si kostel na dělnickém předměstí vyvzdorovat.

A Wojtylova hvězda dále stoupala, v roce 1963 byl jmenován krakovským arcibiskupem a v roce 1967 kardinálem. V těchto rolích byl známý nejen svou hlubokou vírou, ale také intelektuální brilantností a schopností oslovit i mladé lidi. Aktivně se účastnil Druhého vatikánského koncilu, kde patřil k hlasům prosazujícím důstojnost lidské osoby a náboženskou svobodu.

Když byl 16. října 1978 zvolen papežem, celý svět byl překvapen. Karol Wojtyła se stal prvním slovanským papežem v dějinách a jeho volba symbolizovala novou naději pro křesťany za železnou oponou. Jan Pavel II. se okamžitě stal výrazným morálním hlasem. Vyzýval k respektu k životu, ke svobodě a lidské důstojnosti. Jeho cesta do vlasti v roce 1979 bez nadsázky otřásla Polskem. Jeho kázání před miliony lidí dodala odvahu a víru v možnost změny. Není náhodou, že právě po této návštěvě vznikla Solidarita – první skutečně nezávislé odborové hnutí v sovětském bloku.

Jan Pavel II. cestoval více než kterýkoli papež před ním, navštívil přes 120 zemí a oslovil miliardy lidí. Jeho vliv na pád komunismu, zejména ve střední a východní Evropě, je neoddiskutovatelný. S Ronaldem Reaganem a Margaret Thatcherovou tvořil onu trojici, která nabourala sovětským systém a dokázala ho přetlačit. 

Dnes, když svět čeká na nového nástupce svatého Petra, je dobré si připomenout, že papež není jen náboženský představitel – je to i morální kompas pro celý svět. A ten současný, který se ocitá ve víru prudkých změn, takový kompas potřebuje.  

---