V rámci 75. výročí Slovenského národního povstání uspořádala slovenská armáda po 11 letech vojenskou přehlídku, které se v Banské Bystrici 29. srpna zúčastnilo na 1 500 vojáků a 200 kusů techniky. Zatímco někteří přehlídku ocenili jako symbolické připomenutí boje proti nacistické nadvládě, jiní ji odsoudili. Kritika směřovala nejen vůči zbytečné nákladnosti akce, ale i celkově vůči jejímu pořádání. Vojenské přehlídky prý do demokratických států ve 21. století nepatří. Slovenský ministr obrany Peter Gajdoš na to reagoval tím, že cílem akce nebyla demonstrace síly, ale vzdání holdu všem, kdo v povstání bojovali. Patří tedy vojenské přehlídky do demokratických států 21. století? A pokud ano, mají mít jen čistě historickou symboliku?

Z pohledu pravicového konzervatismu vojenská přehlídka slouží jako připomínka výročí významných událostí našich dějin. Je to jednoznačný výraz úcty k našim předkům, kteří se, mnohdy nezbytnou silou, zasadili o to, abychom tu dnes žili v našem svobodném státě. Mají ale přehlídky sloužit i jako demonstrace síly? To už není tak jednoduchá otázka. Kritika přehlídek, případně obecně celkového zbrojení, má v českém či slovenském prostředí většinou dva důvody: jednak obecný pacifismus a jednak rezignaci na svoji obranu („Velkým státům se stejně neubráníme, takže k čemu vynakládat velké prostředky na armádu, které bychom mohli ‚smysluplněji‘ vynaložit jinde.“)

Schopnosti, připravenost a odhodlání

Z pohledu pacifismu cenu věc nemá hlouběji rozebírat. Pacifismus jako myšlenkový směr prosazující mírumilovnost a vyhýbání se násilí za každou cenu zní jistě krásně a úctyhodně, avšak v praxi často způsobil spíše více problémů a utrpení.

Stejně tak podle mě není na místě skepse ohledně naší bezvýznamnosti. O slovenské přehlídce záhy vyšel článek na stránkách ruského propagandistického webu Sputnik. Zcela nepokrytě se v něm objevovala manipulace a tendenčnost. Redakce Sputniku se snažila celou přehlídku bagatelizovat, zesměšnit a její strůjce obvinit ze zbytečné militarizace společnosti. Kulantně při tom využila komentáře slovenského sociálnědemokratického politologa Eduarda Chmelára, aby celému textu dodala na věrohodnosti.

Chmelár je zastánce názoru, že by Slovensko od klasické armády mělo upustit, jelikož se stejně nemá šanci ubránit. Sputnik pak tyto postoje šikovně uchopil a obratně využil k vlastním cílům. Tato metoda přesně zapadá do praxe ruské hybridní války. Vzbuzování pocitu bezmoci, rezignace a nedůvěry k vlastním institucím – v takovém prostředí se daleko snáze operuje, lépe se vynucují a prosazují cizí zájmy. Vojenská přehlídka jde ale právě přesně proti těmto cílům. Ukazuje schopnosti, připravenost a odhodlání. Moskva to moc dobře ví, proto si na nich ostatně tolik zakládá.

Emoce a psychologie davu hrají obrovskou roli. Pro příklad nemusíme chodit daleko ani u nás: Podobnou rozbuškou překvapivě nebyla loňská vojenská přehlídka ke 100. výročí Československa (v tomto možná hrála roli i určitá formulace projevu prezidenta Miloše Zemana před samotnou přehlídkou, kde se Rusku taktně vyhnul), ale průjezd amerického konvoje v roce 2015. Ten na obou stranách strhl až vlnu hysterie, byl to určitý symbol demonstrace síly a odhodlanosti se bránit, a to i když šlo spíše o menší akci.

Riziko konfliktů nezmizelo

Nálada obyvatelstva, jeho loajalita a důvěra v demokratické instituce hrají nezanedbatelnou roli v celkové obranyschopnosti a odolnosti státu. Pokud tuto odhodlanost spojíme sice s malou, ale dobře vybavenou a vycvičenou armádou, tak zatím stále nemáme vyhráno, ale potenciální soupeř spíše zváží, zda mu konflikt stojí za to. Vojenské přehlídky by tedy neměly sloužit jen jako upomínka na minulost, ale i jako demonstrace síly, což bychom se neměli stydět říci.

Riziko konfliktů nepominulo ani ve 21. století, a před svou obranou tedy nesmíme zavírat oči. Globálních i lokálních bezpečnostních výzev naopak začíná přibývat a je jasné, že svou bezpečnost nemůžeme zakládat pouze na tradiční síle, tedy na armádě. Nezanedbatelnou úlohu bude hrát i kybernetická, ekonomická či environmentální situace. Samotné vnímání armády ať už potenciálními soupeři, nebo i vlastní veřejností nicméně stále hraje velkou roli – a toto vnímání může i malá, ale dobře připravená armáda významně ovlivnit. Třeba i vojenskou přehlídkou.

---