Pane předsedo, máme zde téma 50 syrských dětí a kontroverzí, které vzbudily. Jaký je váš názor? Pomoci, jak tvrdí navrhovatelka, nebo nepomoci, jak tvrdí premiér? 

Předseda vlády byl během několika dní s tímto tématem již ve všech médiích, v některých i opakovaně. Považuji z jeho strany za ubohé, že takto eskaluje debatu. Mohl se s tím vyrovnat na úrovni. Předmětem debaty – a to stále jen teoretické – jsou malé děti, takže bychom hned nemuseli vytahovat kanón. Pravda je taková, že nevíme, o koho by mělo jít, jakým způsobem by se to mělo stát a zdá se, že právně to je asi komplikovanější problém, než jak to vypadá. Ale to všechno je vedlejší. Pomoci malým válečným sirotkům nemůže odmítnout nikdo normální. A debatovat o tom tónem, jaký zvolil předseda vlády, je – promiňte mi to slovo – buranské. Mám pocit trapnosti, jaké téma se z toho stalo tři týdny před volbami.

Před týdnem jste vyzval předsedu vlády k veřejné diskusi v televizi o prioritách České republiky. Už máte nějakou odpověď? 

Oficiální ne, neoficiálně jsem slyšel, že se jí chce vyhýbat. On má asi v oblibě už jenom monolog. A zdá se, že stále více médií mu v tom jde na ruku. Premiér umí v jednom jediném rozhovoru nerušeně vyslovit tolik demagogie, že by v normální debatě s oponentem nemohl dopovědět ani tři souvislé věty. Je to bída veřejné debaty a doplatí na to ne premiér, ne ODS, ale doplatí na to lidé a naše země, protože s takovými možnostmi bude odvádět pozornost i roky a bude tím zabíjet ambice České republiky.

Pokud máte pocit trapnosti z debaty o syrských dětech, jaký máte pocit z kandidáta na ministra zahraničních věcí?

Podobný. Nebývám osobní a nebudu ani v tomto případě. Pana Petříčka neznám a neznám ani žádné jeho politické názory. A to si myslím, že znám názory každého, kdo v české zahraniční politice vyslovil alespoň jednou něco důležitého. Možná je to motivovaný a vzdělaný muž, ale představte si, že politický začátečník bez adekvátní politické váhy má zastupovat Česko a že má něco v zahraničí prosadit. Možná se premiér s předsedou ČSSD dohodli, že evropskou agendu bude mít na starosti premiér. To je možné, ale je naivní si myslet, že může všechno sám předjednat, hledat podporu, pracovat na koalicích a vymýšlet strategie, jak prosadíme naše zájmy. Na to má ministra zahraničí. Zahraniční politika se u nás mění na další marketingový nástroj premiéra a už ho nebude mít kdo korigovat ani dělat řádnou práci. Doplatí na to Česká republika a její občané.

---