V posledních dnech se objevily informace o tom, že se Polsku podařilo vyjednat výjimku z migračního paktu Evropské unie o přerozdělování migrantů mezi členskými zeměmi. Premiér Donald Tusk v sobotu 11. října na sociální síti X oznámil, že Polsko součástí paktu nebude, tak jak předtím sliboval. 

Reálným výsledkem polských vyjednávání s Evropskou komisí o migračním paktu je však pouze dočasná výjimka, která bude prozatím trvat jeden rok. Je však pravdou, že během tohoto období nebude muset Polsko přijímat v rámci přerozdělování žádné uprchlíky a zároveň nebude muset přispívat ani finančně. Tato situace však není pouze polskou výsadou. Evropská komise měla ve středu 15. října vydat seznam členských států EU, které se nachází pod migračním tlakem, a tudíž by měly dostat možnost se dočasně vyhnout povinnostem plynoucím z migračního paktu. Dokument však ještě nevyšel a měl by být představen až později během října.

Je však jasné, že Polsko je zemí, která tuto dočasnou výjimku získala. Poláci argumentovali množstvím ukrajinských uprchlíků, které Polsko přijalo od začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru roku 2022. Podle UNHCR reportu ze září tohoto roku je v Polsku oficiálně registrován zhruba jeden milion ukrajinských uprchlíků. Jen v roce 2022 v návaznosti na invazi překročilo hranici do Polska asi 9 milionů ukrajinských uprchlíků.

Dalším argumentem, který Polsko řadí mezi země pod migračním nátlakem je situace na polsko-běloruské hranici. Polští političtí reprezentanti v čele s premiérem Tuskem opakovaně připomínali, že Bělorusko pouští migranty z afrických zemí do Polska přes jejich společnou hranici, která je zároveň hranicí do EU. Tusk se nechal slyšet, že žádná jiná země EU nevydává tak velké úsilí a prostředky ke střežení vnější hranice EU jako Polsko. Za ochranu hranice s Běloruskem dosud Polsko utratilo více než 470 milionů eur. Ursula von der Leyen při příležitosti své návštěvy Varšavy ujistila polskou stranu, že tuto skutečnost komise zohlední, což se nakonec stalo.

Na polské úsilí navázal začátkem října také letos zvolený polský prezident Karol Nawrocki, který Ursule von der Leyen poslal dopis, ve kterém zdůrazňuje, že Polsko chápe nutnost a naléhavost řešení migrační krize do EU, ale že její řešení neleží v přerozdělování migrantů do zemí střední a východní Evropy, nýbrž v soustředění úsilí zemí EU na zlepšení špatné bezpečnostní situace afrických zemí a Blízkého východu, odkud přichází největší množství uprchlíků. Zopakoval také to, že Polsko přijalo největší počet ukrajinských uprchlíků ze všech členských států a brání hranici EU s Běloruskem, kde dle jeho slov operuje Moskva ve spolupráci s Běloruskem a dováží sem migranty, tak aby dostala polské bezpečnostní složky a armádu pod tlak.

Úleva od migračního paktu, kterou Polsko nyní získalo s sebou přinesla také debatu o situaci zemí sousedících s Polskem, které jsou také pod novým migračním paktem povinny dodržovat jeho ustanovení, jelikož podobnou úlevu, alespoň prozatím, nemají. Pobaltské státy sice také čelí migračnímu tlaku ze strany Běloruska, i když samozřejmě v menší míře, a rovněž musely své hranice významně opevnit před případným vpádem Ruska. V Bruselu mají však těžší vyjednávací pozici a menší slovo a žádná výjimka se Estonska, Lotyšska ani Litvy v nejbližší době týkat nebude. Na jih od polských hranic se nachází Slovensko vedené Robertem Ficem a ještě jižněji také orbánovské Maďarsko, tedy země, které s migračním paktem dlouhodobě nesouhlasily. Není tedy pravděpodobné, že by země dlouhodobě a otevřeně kritizující migrační pakt měly ze strany EU získat nějakou podobnou výjimku. Ani Česká republika by se v nejbližším seznamu zemí, které dostanou dočasnou výjimku z migračního paktu, neměla nacházet. Je sice pravdou, že Česko přijalo nejvíce ukrajinských uprchlíků v přepočtu na obyvatele, nic to ale nemění na tom, že naše země nechrání vnější hranici Evropské unie a nenachází se tak pod takovým tlakem jako Polsko nebo státy jižní Evropy. Končící ministr vnitra Vít Rakušan o migračním paktu řekl, že se jedná o kompromis, který je v souladu s českými zájmy a podobnou reakci lze najít také v Rumunsku, jehož hranice od začátku ruské invaze překročilo asi 6 milionů uprchlíků z Ukrajiny. Rumunsko tedy nyní také výjimku nezíská a dle slov jeho představitelů bude respektovat závazky plynoucí z paktu o migraci.

Lze tedy konstatovat, že Polsko sice dosáhlo úspěchu, když si vyjednalo dočasnou výjimku z migračního paktu Evropské unie, avšak tento krok nepředstavuje trvalé vyvázání z evropských závazků. Výjimka je časově omezená a reflektuje především mimořádné zatížení Polska v souvislosti s přijetím milionu ukrajinských uprchlíků a ochranou východní hranice EU proti nelegální migraci z Běloruska. Polská diplomacie tak získala symbolické vítězství, které jí umožní v nejbližším roce vyhnout se povinnosti přijímat migranty či platit finanční kompenzace. Do budoucna však zůstává otevřenou otázkou, zda se Evropská unie k přerozdělování migrantů postaví flexibilněji, nebo zda se Polsko po skončení výjimky bude muset přizpůsobit společnému evropskému rámci.

---