Všichni asi známe ten slavný citát: „Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval.“  Ačkoliv bývá mylně připisován Winstonu Churchillovi, mnoho politiků z vládní koalice by se s ním jistě ztotožnilo. Jakpak by ne, když ani jeden průzkum, ať už od Kantar nebo STEM, těmto stranám nepřeje. Hnutí ANO ustavičně vede o parník a podle všelijakých analytiků nic nenasvědčuje tomu, že by koalice SPOLU měla udělat radikální obrat. 

Nelze se tedy divit výrokům premiéra Fialy, když říká, že jediným průzkumem jsou pro něj volby. Kdo by se  chtěl chlubit takovými výsledky? Neodkládá však svým ignorováním průzkumů jen drtivou prohru, která jej  podle nich nemine?  Fiala může na někoho působit až arogantně,  neměl by si raději zlepšit své renomé, než jen odpálkovávat volební modely jako nespolehlivé? Jako politolog ale asi  ví, co dělá. Nejvíc totiž na výsledky průzkumů doplatí ti, kdo kvůli nim začnou panikařit.

 

Přesné, ale proměnlivé jak počasí

Průzkumy jsou poměrně přesné. Ještě před sto lety první průzkumné agentury v USA ani nevěděly, jak správně funguje statistika a jak vybrat reprezentativní vzorek. Dnes už je vše jinak. Jelikož jsem sám nějaký čas působil ve výzkumné agentuře, vím, že průzkumy poměrně dobře odrážejí náladu ve společnosti. Jejich největším problémem je však to, že probíhají i v době, kdy žádné volby nejsou. Jejich základní otázka na respondenty zní „Pokud by se nyní konaly volby, jakou stranu či hnutí byste volil/a?” Ale ony právě žádné volby nejsou a když se vyhlásí kampaň, začne mobilizace voličů a vše se rázem podstatně změní.

Do hry vstupují tisíce neznámých proměnných. Navíc musíme vzít v potaz, že zhruba 20 až 30 % voličů se rozhoduje až pár dní před volbami. Jenom si vzpomeňme na průzkumy z jara 2021, kdy Piráti přeskočili i hnutí ANO. Koalice SPOLU byla tehdy skoro ve všech průzkumech třetí. Neznám snad žádného analytika ani novináře, který by se tehdy odvážil tvrdit, že Petr Fiala bude na konci roku premiérem. A ejhle. SPOLU vyhrálo volby a sestavilo vládu s pohodlnou většinou.

Nechci tím shazovat současné měření nálady, je jasné, že nyní by vládní strany ve volbách prohrály. Mnoho voličů je frustrovaných z ekonomické situace a ze zvýšených cen. Tím už ale trochu napovídám, proč je vláda nepopulární. Všichni se ohání špatnou komunikací. Když ale máte rozdupanou ekonomiku, můžete komunikovat, jak chcete. Voliče zajímá především pohled do peněženky.

Ekonomika nade vše 

Pokud chcete opět vyhrát volby, musíte vládnout za příznivé ekonomické situace. Ekonomika teď vládě sice nepřeje, ale to se může změnit.,  Je na to ještě rok a půl čas. Kdekdo se dnes ohání například tím, že Margaret Thatcherová vyhrávala volby v roce 1983 po všech protestech a demonstracích především díky vítězné válce o Falklandy. To ale není přesné. Popularita vlády šla nahoru ještě před konfliktem s argentinskou juntou. Vítězství o Falklandy jistě Thatcherové pomohlo, ale hlavně jí pomohl nastupující hospodářský růst a snížená inflace.

Jestli má vláda někdy čas na to být nepopulární, tak je to právě teď uprostřed volebního cyklu. Je to možná trochu smutné, ale voliči většinou volí podle toho, jaká je jejich ekonomická situace několik měsíců či týdnů před volbami. Ať už bohužel nebo bohudík, voliči mají krátkou paměť a podstatný je pro ně až rok voleb. Není proto nic horšího než být populární uprostřed volebního období a pak prohrát kvůli nečekané krizi. To se přesně stalo Donaldu Trumpovi při covidové pandemii v roce 2020 a potom i Andreji Babišovi v roce 2021.

Hlavně nepanikařit

Mnoho politiků neví, jak s průzkumy nakládat. Proto mnoho z nich začíná po jejich  zveřejnění panikařit. Někteří začnou točit videa ve sportovních kabinách nebo útočit na koaliční partnery. Vedení Sociální demokracie se kdysi po šokujícím průzkumu v červnu 2017, který jim připisoval hrozivě nízké preference, dokonce rozhodlo pro vytvoření jakéhosi volebního triumvirátu. Bohuslav Sobotka zůstal premiérem, Milan Chovanec převzal vedení strany a Lubomír Zaorálek se stal volebním lídrem. Jejich panika však situaci ještě zhoršila a strana o několik měsíců později dostala ještě méně, než jí předpovídal průzkum – pouze 7 %.

Dnes vidíme skoro totožnou situaci, kdy se média snaží strany vyprovokovat k podobným zoufalým činům. Hlavním terčem se stává KDU-ČSL. Prý se strana nechává zastiňovat ODS. Netvrdím, že občasné počínání jejich představitelů (typu večírku ministra Jurečky v době  střelby na Filozofické fakultě) straně pomáhá, ale největší problém lidovců  je, že jsou ve středopravicové vládě. Jejich voliči jsou totiž  levicoví nebo jak se říká „sociální demokraté, kteří chodí do kostela”. Je těžké být u těchto voličů populární, když se dohodnete na zkrácení valorizace důchodů.

Lék lidovců nicméně vězí paradoxně právě v budoucnosti s koalicí SPOLU. Může se zdát, že si protiřečím. Samotná strana by těžila lépe z toho, pokud by se držela vlády levicové. Nicméně je pro ni ještě lepší být součástí většího uskupení jako je právě koalice SPOLU. Málo se to v médiích zdůrazňuje, ale lidovci získali v rámci koalice SPOLU ve sněmovních volbách 2021 nejvíce mandátů (23 křesel) v historii od pádu komunismu.

Navíc mají v rámci koalice ten luxus, že negativní průzkumy nemusí tak prožívat. Nemusí se strachovat  o to, zda se do sněmovny vůbec dostanou. Většina průzkumů prezentovaná v médiích uvádí výsledky jednotlivých stran, všichni však víme, že formát koalice SPOLU uvidíme i v dalších sněmovních volbách. Konec konců kandidují společně již teď v evropských volbách, kde se jejich pohledy  ještě více liší.

Kdybych tedy měl lidovcům a dalším stranám ve vládě něco poradit, tak je to: „nepanikařte”. Netroufám si tvrdit, kdo příští volby vyhraje. Vládní strany však mají větší šanci, než se na první pohled zdá.

---