Ruská vojenská agrese byla zahájena už před měsícem, během něhož se stále více ukazuje, že ruský postup neprobíhá podle kremelských představ a plánů a že ruská armáda do značné míry ztratila strategickou iniciativu. To samozřejmě nutně neznamená, že z vojenského hlediska nedosáhne nemalých zisků, ale předpokládaný blitzkrieg, což byl původní strategický cíl, se nekoná. Situace se na Ukrajině vyvíjí jiným směrem než leckdo, nejen Kreml, předpokládal.

Ruská armáda zahájila vojenské operace ze tří hlavních směrů – ze severu, východu a jihu. Cílem severního směru, postupujícího z ruských základen u Belgorodu, Kurska a také z běloruských základen, je dobytí Kyjeva a (pravděpodobně) kapitulace ukrajinské vlády. Severovýchodní část severního směru cílí na Charkov. Na východě je hlavním cílem postup z proruských neuznaných republik (DNR a LNR) směrem k Dněpru, konkrétně k městu Dnipro, potažmo z Luhansku směrem na severozápad k Charkovu a od Doněcka na jihozápad k Mariupolu, kde je cílem propojení Krymu a proruských republik pozemní cestou. Jižní směr postupující z Krymu a Černého moře míří jednak na Záporoží, dále na severozápad na Cherson, potažmo dále Oděsu, a jednak severovýchodně opět na Mariupol, kde se východní a jižní směr spojují.

Severní fronta

U Kyjeva se postup ruských sil zásadně zpomalil, protože problémy s jejich zásobováním jsou skutečně nemalé. Vázne zásobování jak palivy, tak municí a obecně vybavením frontových jednotek. Na západ a severozápad (a vlastně až sever) od Kyjeva se ruským silám nedaří. Po neúspěších z 8. března se v noci z 10. na 11. března pokusily prolomit ukrajinskou obranu, ovšem neúspěšně. Od té doby tam nic zásadního nepodnikají a podle všeho se především přeskupují a doplňují zásoby. Omezené operace podnikly ruské síly u Vyšhorodu, ležícím na řece Dněpr kousek severně od Kyjeva, a periodicky, byť s velmi nepravidelnou intenzitou, dochází k dělostřelecké palbě na ukrajinskou metropoli.

V posledních dnech lze častěji zaznamenat ruské snahy o vzdušný průzkum ukrajinských pozic, primárně bezpilotními letouny Orlan-10. Tento typ výzbroje je ruskou stranou používán prokazatelně teprve pár dní. Bojové aktivity provádí Rusové spíše u zhruba 350 km východně vzdáleného města Sumy, které se pokusili v posledních dnech obklíčit z jihu. U Černigova, vzdáleného přibližně 150 km na sever, odkud na Kyjev směřuje další osa severního směru, ruské síly podnikají pouze logistické operace, aby vůbec udržely pozice.

Ukrajinská strana se na obranu hlavního města připravila značně důkladně. Nyní odpovědnost za obranu Kyjeva převzal Oleksandr Pavljuk, jeden z nejzkušenějších ukrajinských generálů.

Ruský postup neprobíhá podle kremelských optimistických plánů, ale to bohužel neznamená, že by konflikt spěl ke konci své ozbrojené fáze.

V Charkovské oblasti jsme svědky především ostřelování tohoto v posledním století těžce zkoušeného města, nicméně pozemní operace se zde v posledních dnech v zásadní míře neodehrávají, snad vyjma Izjumu, kde ruské síly dosáhly určitých územních zisků. Nicméně město ležící jihovýchodně od Charkova se jim stále obklíčit nepodařilo. Okolo Charkova je podle svědectví stále častější nasazení ruských záložních sil, a dochází zde tudíž také k přeskupování.  Pokusy o frontální útoky na město jsou neúspěšné, a ruské síly svou frustraci demonstrují ostřelováním civilních oblastí tohoto velkoměsta. Zdá se ovšem nepravděpodobné, že by jej donutily ke kapitulaci či jej alespoň obklíčily. Podle všech dostupných informací na to skutečně nemají kapacity. Stejně nepravděpodobně vypadá také případný obchvat Charkova a postup na jih směrem k Dněpru a Záporoží.

Jižní fronta

Od dobytého Chersonu postupují Rusové severovýchodním směrem podél Dněpru. Cílem je nejspíše dosažení Záporoží a jeho obklíčení, což ale opět nebude možné bez přísunu posil. Směrem k Oděse ani k Mykolajivu ruská vojska žádné pozemní operace v posledních dnech neprovedla. Mykolajiv byl nicméně pod palbou ruského dělostřelectva.

Na Oděsu zatím ruské síly nepostupují, byť 16. března bylo zaznamenáno ostřelování některých sídel Oděské oblasti z ruských válečných lodí. U pobřeží Oděsy jich má operovat čtrnáct. Pravděpodobnost, že ruská námořní pěchota a další složky v dohledné době zahájí obojživelnou operaci proti tomuto důležitému přístavu, je ovšem minimální. Dojde k ní daleko pravděpodobněji až v případě, že se Rusům podaří dosáhnout Oděsy pozemní cestou od Chersonu. U Chersonu mělo dojít k úspěšné ukrajinské operaci proti ruskému polnímu letišti, kde bylo zničeno přinejmenším sedm vrtulníků. Jednalo se již o druhý úspěšný útok na toto letiště a je pravděpodobné, že zpomalily ruský postup na Mykolajiv.

Přemístíme se na jihovýchod, tak tam se nadále odehrává kataklyzma v Mariupolu, jehož východní části postupně obsazují Rusové, kteří navíc město plošně ostřelují a napadají i humanitární koridory, a to v duchu těch nejhorších tradic z čečenských válek. Nejaktuálnějším excesem, který jsme mohli zaznamenat 16. března, bylo bombardování divadla, které sloužilo jako kryt přibližně tisícovce civilistů. O den dříve ruské síly údajně obsadily Mariupolskou oblastní nemocnici a pacienty drží jako rukojmí. Zpráva je zatím složitě ověřitelná, nicméně podle Telegramu se personál nemocnice, který má možnost přes generátory dobíjet mobilní telefony (či má k dispozici satelitní) spojil s ukrajinskou stranou, že padl do zajetí.

Možnost, že se z Ukrajiny stane „druhý Afghánistán“, není vůbec malá.

Rusko zde velmi pravděpodobně nemá dostatek sil na přímý útok na město, proto se snaží nechat jej vyhladovět a kapitulovat bez ohledu na počet civilních obětí. Situace ve městě je skutečně kritická, o desetitisících lidí nemají jejich blízcí mimo Mariupol žádné zprávy již od té doby, kdy v Mariupolu přestala jít elektřina a vybily se mobilní telefony. Autorovi tohoto textu uvízla ve městě teta jeho manželky a již více než dva týdny není známo, zda vůbec žije. už podle posledního telefonátu byl ve městě kritický nedostatek základních potravin. Po dvou týdnech musí být situace ještě mnohem zoufalejší.

Ruské síly zde mají těžké ztráty a je tedy důvodné se obávat, že jejich postup bude ještě excesivnější. Tím spíše, že v Mariupolu se nachází Rusy nenáviděný batalion Azov.

Východní fronta

Na východní frontě byl relativní klid ve srovnání se severem a jihem, a to vlastně od začátku války, nepočítáme-li tedy jihovýchod okolo Mariupolu, respektive oblasti mezi Doněckem a Mariupolem. Tam je například naprosto zničená Volnovacha, která leží 60 km severně od Mariupolu.

Nicméně v posledních dnech se komplikuje situace okolo Severodoněcka, kde Ukrajinci 15.–16. března odrazili několik ruských útoků. Podle jejich slov způsobili (pro)ruským silám těžké ztráty. Ofenzivu směrem na Severodoněck potvrdilo i ruské ministerstvo obrany.

Rusko se snaží zapojit další síly

Z ruské strany jsme zaznamenali vyjádření, že Rusko je „ochotno“ využít pomoci mezinárodních „dobrovolníků“, což fakticky znamená, že zahraniční síly začalo verbovat, přičemž se tedy soustředí na syrské vládní vojáky, potažmo proasadovské milice, a také na některé libyjské ozbrojence. Je vysoce pravděpodobné, že nejde o klasické dobrovolníky, ale placené síly, které tedy můžeme označit za žoldnéře, jakkoli zde existuje jistá ideová, respektive politická spřízněnost s Kremlem. Předpokládané počty mají činit až 16 000 mužů. Nabírání podobných sil bylo údajně zahájeno také mezi Abcházci a (jižními) Osetinci a navzdory tvrzení Kremlu, že doma mimo armádu síly neverbuje, tak i mezi ruskými občany – ostatně klasický „kontraktnik“ je osvědčená metoda z druhé čečenské války a následného protipovstaleckého boje na Severním Kavkaze. K verbování má docházet i v (zatím) západoruských věznicích (výměnou za amnestii). Své jednotky na Ukrajině posílili i čečenští kadyrovci, údajně o zhruba 1 000 mužů a na Ukrajině se má pohybovat i přímo Kadyrov spolu s jednou ze svých „pravých ruk“ Apti Alaudinovem.

Rusko také stahuje své síly ze základen v Arménii, Náhorním Karabachu, Abcházie, Jižní Osetie a také Tádžikistánu. Z Kavkazu se na Ukrajinu přemísťují síly 58. armády, která byla důležitá v čečenských kampaních a rusko-gruzínské válce. A povolávány jsou i jednotky pravidelné ruské armády v Dálného Východu, což skutečně naznačuje vážné problémy a snahu zvrátit válečnou štěstěnu na svou stranu zásadním posílením kontingentu na Ukrajině.

Lavrovův náměstek Sergej Rjabkov prohlásil, že dodávky zbraní na Ukrajinu budou považovány za legitimní vojenské cíle. Rjabkov zopakoval tvrzení Kremlu, že USA vyvolaly válku na Ukrajině tím, že Ukrajině dodávaly zbraně. Na druhou stranu ruské síly dosud provedly na západě Ukrajiny relativně málo leteckých a raketových útoků a pravděpodobně by čelily silné ukrajinské protivzdušné obraně. Byť útok na Javoriv může být první vlaštovka změny.

Vnitroruská rovina

Že se Rusku nedaří postup na Ukrajině podle představ, je zřejmé i z nervozity v rámci úzkých putinských elit. Putin údajně vyhodil několik generálů a zatkl zpravodajské důstojníky FSB. Velkou nervozitu a nevoli vzbuzují ztráty na vysokých velitelských postech, což navíc naznačuje kvalitativní nedostatky na úrovni ruského velení. Vysoce postavení důstojníci evidentně musí riskovat pobyt v předních liniích, což logicky zvyšuje riziko zásahu. Likvidace vyšších velitelů jsou cenné pro ukrajinskou stranu také propagandisticky. Ať už to byl kadyrovský velitel Magomed Tušajev, generálmajor Vitalij Gerasimov, náčelník štábu 41. armády, velitel výsadkové divize v rámci stejné armády a taktéž generálmajor Andrej Suchoveckij, podplukovník Denis Glebov, zástupce velitele 11. samostatné výsadkové brigády, podplukovník Dmitrij Safronov, velitel 61. samostatné brigády námořní pěchoty ruských ozbrojených sil, generálmajor Andrej Kolesnikov, velitel 29. armády, plukovník Andrej Zacharov, velitel 6. tankového pluku 90. tankové divize, plukovník Sergej Sucharev, velitel 331. gardového výsadkového pluku nebo naposledy (15. března u Mariupolu) generálmajor Oleg Mitajev, velitel 150. motorizované divize (součást 8. armády). Jeho divize je hlavní manévrovací jednotkou na Donbase, a taková ztráta se nenahrazuje snadno. Celkově jsou ztráty mezi vyššími důstojníky velkým problémem a v Rusku mají být údajně z vojenských akademií předčasně vyřazování kadeti, aby tyto ztráty nahradili.

Kreml také údajně vyměnil osm generálů kvůli jejich selháním na Ukrajině. Zadrženo mělo být také několik pracovníků 5. oddělení FSB, které je zodpovědné za informování Putina o politické situaci na Ukrajině. Federální ochranná služba a oddělení vnitřní bezpečnosti FSB údajně provedly razii na 5. oddělení a na více než dvou desítkách dalších míst v pátek 11. března. Několik médií uvedlo, že vedoucí 5. služby Sergej Beseda a jeho zástupce Anatolij Boljukh jsou v domácím vězení.

Shrnuto, ruský postup neprobíhá podle kremelských optimistických plánů, ale to bohužel neznamená, že by konflikt spěl ke konci své ozbrojené fáze. Jednak má Rusko stále pocit, že vojensky zvítězí, a v takovém mentálním nastavení se mírovým jednáním většinou nedaří. Případné velké kompromisy a pocit nevýhry by zásadně zamával ruskou prestiží. A to jak mezinárodní, tak vnitřní, což je pro režimy putinského typu nesmírně důležitý aspekt, kvůli kterému jsou ochotny postupovat i rizika, jež jsou pro běžné západní demokracie nepřípustná, už jen kvůli tlaku veřejného mínění.

Možnost, že se z Ukrajiny stane „druhý Afghánistán“, není tedy vůbec malá, jakkoli se samozřejmě operační prostředí Ukrajiny a Afghánistánu výrazně odlišuje. Situaci budeme sledovat i nadále.

---