Ústavní soud před třemi týdny zrušil části volebního zákona, které se týkaly přepočtu mandátů a volební klauzule pro volební koalice. Jak tedy budeme 8. a 9. října volit? A rozloučíme se také s volebními kraji, které samotný soud nezrušil, protože proporcionáního rozložení v Poslanecké sněmovně lze dosáhnout i jinak?

Na tyto otázky hledal odpověď nedávný odborný seminář na půdě Senátu. Výstupy z této debaty odborníků na volební právo napovídají, jak by nový volební zákon mohl vypadat.

Volební koalice a aditivní klauzule

Podle zákona platného před zrušením musela koalice složená ze dvou stran získat 10 % hlasů, ze tří stran 15 % hlasů. Toto Ústavní soud ve svém nálezu zrušil, přičemž nový volební zákon na to může, ale nemusí přímo reagovat. V případě, že tuto problematiku nijak neošetří, pro všechny kandidující subjekty včetně volebních koalic bude platit vstupní klauzule na úrovni 5 %. V diskusi několikrát zazněla možnost, že by se volební klauzule pro koalice vrátila k systému 7 / 9 / 11 % hlasů potřebných pro vstup do Poslanecké sněmovny, který se uplatňoval v 90. letech.

Stejně tak by neměl zapadnout postřeh, že volební zákon dosud stanovoval koalicím stejný finanční limit na kampaň jako jedné straně, zároveň na ně však kladl větší nároky na „úspěch“. Ladislav Vyhnánek, odborný asistent na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, nepřímo řekl, že Ústavnímu soudu jde podle jeho názoru o to, aby se zohlednily rozdíly mezi kandidujícími stranami a koalicemi. Řešení však nechává na zákonodárci.

Obecně se nabízí varianta propracovanějších změn volebního zákona ve vztahu k volebním koalicím, například možnost volit celou stranu uvnitř koalice. Mezi odborníky však panovala shoda na tom, že na komplexní změnu volebního zákona je málo času, vzhledem k časové tísni tedy není příliš pravděpodobné, že bychom se podobně výrazné změny volebního zákona v tomto ohledu dočkali.

Volební kraje

Do problematiky volebních krajů zákonodárce podobně jako v předchozím případě může i nemusí zasahovat, volebních krajů se rozhodnutí ústavního soudu nijak netýká. V souvislosti s proporcionálním rozdělením mandátů se nicméně otevírá i možnost změn v této části zákona. Varianty jsou v podstatě tři:

1. zachování čtrnácti volebních krajů,
2. nové umělé volební kraje dle přepočtu NUTS2,
3. celostátní volební obvod.

V podstatě všichni odborní účastníci semináře se vyslovili pro zachování stávajících volebních krajů, a to na základě následujících argumentů:

1. Zachování spravedlivého přepočtu jsme schopni zajistit pomocí přepočítávací formule.
2. Čtrnáct volebních krajů zajišťuje zastoupení napříč regiony – nemůže se tak stát, že se vykroužkují pouze zástupci nejpočetnějších krajů. Viz příklad Slovenska, kde je při použití celostátního volebního obvodu 50–60 % poslanců z Bratislavského kraje.
3. Celostátní obvod vyhovuje hlavně stranám vůdcovského typu, které nejsou pro voliče čitelné, tzn. nemají jasný program.
4. Při použití celostátního obvodu by nedávaly smysl preferenční hlasy. Ty by sloužily jen celorepublikově známým kandidátům, kteří by demonstrativně kandidovali z nižších míst na kandidátce. V důsledku by se snížil prostor pro stranický růst kandidátů.

Férová matematická formule pro přepočet hlasů (a případný bonus pro vítěze)

Z rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že nový volební zákon musí dosáhnout proporcionálního rozdělení mandátů v Poslanecké sněmovně, a rovnost hlasů napříč kraji a stranami je tedy jeho hlavním kritériem.

Možnosti přepočtu nastínil expert na volební systémy Tomáš Lebeda (je jich hned několik a problematika je poměrně komplexní, proto odkazuji přímo na str. 16 a 17 stenozáznamu odborného semináře). Zákonodárce si v zásadě musí vyjasnit, co od přepočtu očekává. Pokud bude existovat takové zadání, technikálie zákona jsou následně schopní dořešit odborníci. Lebeda také upozorňuje, že systém přepočtu může být složitý, pro voliče však musí fungovat předvídatelně.

Technikálií nicméně není další v poslední době velmi diskutovaná možnost – bonus pro vítěze. Pokud by byl tento bonus velký, nenapomůže kýžené proporcionalitě, kterou po zákonodárcích vyžaduje ústavní soud. Pokud by na druhou stranu byl tak malý, aby nekolidoval s proporcionalitou, je otázkou, jestli o něm má vůbec cenu uvažovat.

Senát jako pojistka

Nakonec bych rád zmínil, že se opět ukazuje důležitost Senátu. Byl to Senát, kdo napadl sporná ustanovení volebního zákona a následně svolal experty na ústavní právo a politologii, aby o nich diskutovali.

V neposlední řadě musí nový volební zákon projít jak Poslaneckou sněmovnou, tak Senátem, a tak Poslanecká sněmovna nemůže Senát přehlasovat. Díky tomu je jisté, že na novém znění zákona bude muset panovat celospolečenská shoda.

---