V posledních dnech můžeme stále častěji zaznamenávat prohlášení čelních ruských představitelů, která se dotýkají nasazení jaderných zbraní. Jasně ukazují na to, že Moskva si vytváří prostor pro záminku k použití omezeného jaderného úderu.

Použití jaderných zbraní během konfliktu na Ukrajině odmítl vyloučit například mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v rozhovoru pro CNN z 22. března. Jaderné zbraně podle něj Rusko použije pouze v souladu se svou obrannou doktrínou a v případě, že se bude cítit „existenčně ohroženo“. Co přesně se pod tímto výrazem skrývá, však dále nespecifikoval.

Podobně ruský vyslanec při OSN Dmitrij Polanskij později v rozhovoru pro britskou stanici Sky News varoval, že pokud NATO bude Rusko provokovat, může sáhnout k použití jaderných zbraní.

Zmínit můžeme i předchozí obvinění od ministra zahraničí Sergeje Lavrova, že Kyjev s podporou Západu na svém území zkoumá a vyrábí chemické, biologické či dokonce jaderné zbraně.

Rusko potřebuje převahu pro vyjednávání

Ruské armádě se na Ukrajině naprosto nedaří. Vázne zásobování jednotek v první linii, jež jsou demoralizované, často nezkušené a složené především z vojáků základní služby, kteří ani neprošli celým výcvikem. Nefunguje ani ruská strategie obrněných kolon převážejících těžkopádnou techniku, která technologicky odpovídá úrovni 70. let minulého století. Motivované ukrajinské síly je pak s pomocí moderních západních zbraní efektivně přeměňují na ohořelý šrot.

Ukrajinské letectvo je sice ochromené, nicméně Rusko si jasnou vzdušnou nadvládu rozhodně nevydobylo, protože denně čelí těžkým ztrátám. Ukrajinská protivzdušná obrana patrně přispívá k tomu, že Rusko nenasadilo masivní kobercové bombardování (za předpokladu, že by na něj Moskva vůbec měla kapacitu).

Cestou z této prekérní situace dlouhé opotřebovávací války je uzavření dohody Moskvy s Kyjevem. Otázkou ale zůstává, za jakých podmínek. Ruský postup se v současnosti prakticky úplně zastavil, naopak čelí pokusům o ukrajinskou protiofenzívu. Vyjednávací pozice Moskvy je slabá. Proto si evidentně pohrává s myšlenkou, že by ji mohlo zlepšit odpálení malé taktické jaderné bomby. Zahnala by tím ukrajinského prezidenta Zelenského k vyjednávajícímu stolu a zvýšila jeho ochotu ke kompromisům.

Silou by se menší taktická jaderná bomba mohla pohybovat od nižších stovek tun TNT (schopné zničit území několika městských čtvrtí) až po sílu bomby shozené na Hirošimu, tedy 15 kilotun TNT (ta by dokázala zničit území o rozloze menších měst). Rusko by však úder pravděpodobně mířilo na území především vojenského charakteru nebo do úplně liduprázdného místa, tedy pouze jako demonstraci své síly.

Co udělá Čína?

Stále není vyjasněná otázka, jak by v takovém případě reagovalo NATO, ale také Moskvě blízký spojenec Peking, který Rusko – oslabené západními sankcemi – drží na posledním záchranném laně. Bojové použití jaderných zbraní poprvé od konce druhé světové války by otevřelo Pandořinu skříňku, což by se Číně rozhodně nelíbilo.

Čínská armáda se spoléhá na masivní lidskou převahu a její jaderná doktrína vyznává pravidlo „No First Use“, což znamená, že se Peking zavázal nepoužít jaderné zbraně jako první. I kdyby se však z ruského úderu na Ukrajině nerozhořel globální jaderný konflikt, znamenal by vytvoření precedentu pro použití taktických jaderných zbraní i v jiných konfliktech v dalších částech světa. Takový precedent by se mohl snadno obrátit proti Číně a jejím mocenským ambicím. Stačilo by, aby na jaderné odstrašující řešení v zoufalé situaci přistoupila některá ze sousedních zemí, které dnes čelí čínské hrozbě.

Putin je zahnaný do kouta, situace se vůbec nevyvíjí tak, jak si představoval. Potřebuje najít východisko, jak neztratit tvář alespoň před vlastním obyvatelstvem. Globální jaderná apokalypsa moc pravděpodobná není, nicméně šance na omezený úder na Ukrajině kvůli lepší vyjednávací pozici se zvyšuje každým dnem, kdy se ruská armáda nachází v zoufalé situaci. Která miska vah nakonec převáží, může rozhodnout jen sám Putin.

---