Není žádným tajemstvím, že se český penzijní systém brzy dostane do krize. Dlouho odkládané problémy nás začínají dohánět. Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí bude v roce 2040 penzijní systém čelit výraznému demografickému tlaku a už teď sklouzává do deficitů. V minulém roce skončil po třech čtvrtletích v dluhu 18,5 miliardy. Rok 2020 byl ještě horší, deficit se v něm vyšplhal na 40,5 miliardy. Je nejvyšší čas podniknout první kroky ke skutečné důchodové reformě. Pokud totiž nic nepodnikneme, může se celý systém začít hroutit jako domeček z karet.

V české politice snad neexistuje častěji diskutované téma. O důchodové reformě se mluví skoro třicet let. Bohužel, slova nejsou následována činy. Na důchodovou reformu si zatím troufla pouze vláda premiéra Petra Nečase. Socialisté a populisté z hnutí ANO však reformu ihned po svém nástupu v roce 2014 smetli ze stolu. Po osmi letech vlády ČSSD a hnutí ANO tak nemáme nic.

Současná vláda si penzijní reformu stanovila jako jednu ze svých hlavních priorit. Musí ovšem provést skutečnou reformu. Ne kosmetickou, jako byla ta minulá navržená Janou Maláčovou. Důchodová reforma musí vyřešit základní otázku, kde se na důchody vezmou peníze. Odpověď je relativně snadná. Pro její realizaci je však potřeba politická vůle a odvaha. 

Výsostně politické téma

Je třeba nalít si čistého vína. Důchody jsou výsostně politické téma! Jestli ještě někde platí klasické pravo-levé společenské dělení, tak právě tady. Představa, že se na její podobě najde shoda napříč celým politickým spektrem, je iluzí. Reforma je totiž nutná pro vyřešení konkrétního problému. Sociálním demokratům a hnutí ANO se její realizace nikdy nepovedla, protože neměli odvahu říct občanům na rovinu, jak si reformu představují.

Podle mého názoru existují v podstatě dvě možnosti. Ta první, pravicová, vede k nastavení minimálního důchodu a přenechání zbytku spoření na občanech samotných. Jednoduché. Pokud chce někdo víc, tak ať si podle toho ušetří. Levice bude tento nápad pochopitelně napadat, protože vytváří nerovnosti. Potom ale musí férově přiznat svou jedinou alternativu – zvýšení daní. Ano, díra v rozpočtu se dá zalepit vyššími odvody na sociálním pojištění. Pokud levice sežene dostatek voličské podpory, má naprosté právo tento návrh zrealizovat.

Zatím však ve společnosti vidíme vítězit jiný proud. Voliči v roce 2021 jasně rozdali karty a vyjádřili se ve prospěch odpovědné politiky. Proto ministr Marian Jurečka již v minulém roce sestavil tým na přípravu důchodové reformy. Plán ministerstva hovoří jednoznačně pro pravicovou možnost. Vláda ji chce představit v tomto roce. S realizací se však bude pravděpodobně muset spoléhat sama na sebe. Hnutí ANO i SPD budou vykřikovat o nutnosti kompromisu, který je ovšem zcela iluzorní. Kompromisu je možné dosáhnout na řešení dílčích otázek, jako jsou rovnější důchody mezi muži a ženami, dřívější odchod do penze u náročných profesí apod. Hlavní myšlenka reformy je ale výsostně politická a polarizující. Hra na schovávanou nám za osm let nepřinesla žádné řešení. Udržitelnost důchodového systému se nyní musí stát nejvyšší prioritou. 

 

---