Útoky liberální levice proti Izraeli jsou zase jednou v kurzu. Masakry spáchané Hamásem 7. října loňského roku jsou, zdá se, úspěšně zapomenuty a levice se vrátila ke svým osvědčeným metodám – označování Izraele za rasistický stát, Palestinců za oběti kolonialismu a svádění viny za útok Hamásu na Spojené státy. 

V Česku roli „užitečných idiotů“ prozatím plní zejména levicovější část umělecké scény. Ani zde se nejde zdaleka o novinku, vzpomeňme třeba na její roli při protestech proti americkému radaru. V podstatě se není čemu divit, modus operandi je v celém západním světě stejný. Umělci přitom mimochodem používají symbol, který odkazuje na zlynčování dvou izraelských vojáků v Ramaláhu v roce 2000.

Povedený zásah si ale nedávno připsala třeba i Amnesty International, která označila smrt Walid Daqqa v izraelském vězení za krutou připomínku izraelského pohrdáním právem Palestinců na život. Daqqa, který zemřel tento týden na vzácnou formu rakoviny, byl přitom odsouzený terorista. V osmdesátých letech vedl skupinu, která unesla izraelského vojáka (resp. 19letého ženistu, který se chystal na dovolenou), krutě ho mučila a nakonec ho popravila. Ke krutosti zacházení s vězněm lze uvést, že se ve vězení oženil a dokonce v něm psal knihy.

Nejdál to prozatím dotáhla levice na univerzitních kampusech ve Spojených státech. Židovští studenti popisují antisemitské útoky, kterým musí pravidelně čelit. Nedávná scéna z Kolumbijské univerzity připomíná praktiky Hitlerjugendu. Dav protestujících blokuje malou skupinu židovských studentů a provolává, že musí zablokovat vstup sionistů.

V Česku jsme naštěstí s ničím podobným zatím nesetkali. I u nás ale na Karlově univerzitě vznikla iniciativa Akademici proti apartheidu (příznačné je, že její autoři vystupují v anonymitě). Ve svém pamfletu explicitně vyzvala univerzitu k přehodnocení zaměstnávání osob, jako je Irena Kalhousová, protože „papouškuje rasistickou a sionistickou rétoriku“. Univerzita se naštěstí své zaměstnankyně a přední české odbornice na Blízký východ jednoznačně zastala. 

Zajímavou souvislost připomíná Rod Dreher. Levicové studentské protesty v Paříži v roce 1968 sice svrhly generála de Gaula, ale na druhou stranu vytvořili třeba Rogera Scrutona, který se pod jejich vlivem upnul k tradici britského konzervativního myšlení. Už jako konzervativec navštívil komunistickou východní Evropu, kde mohl myšlenky obdivované a propagované pařížskými studenty vidět v praxi. Posléze vytvořil kánon konzervativního myšlení, který ani po jeho smrti neztrácí na své platnosti.

Nezbývá tedy než doufat, že nám současné woke řádění přinese také nové Scrutony. 

---