Britský ministr pro bydlení, komunity a místní samosprávu James Brokenshire 3. listopadu oznámil vznik nové vládní komise s názvem ‚Stavějme lépe, stavějme krásně‘ (Building Better, Building Beautiful). Když vláda vytváří novou komisi, pravicově smýšlející člověk většinou nemá co slavit. Tentokrát ale výjimečně ano. V jejím čele totiž stanul Sir Roger Scruton, nejvýznamnější britský konzervativní myslitel současnosti. A pokud jste viděli Scrutonův dokument Why Beauty Matters (2009) nebo četli jeho knihy Beauty (2009) a The Aesthetics of Architecture (1980), nezbylo vám nic jiného než uvažovat, proč se něco podobného nestalo už dřív.

Scruton (už zase) pod palbou levice

Bohužel není žádné překvapení, že se levicoví novináři a blogeři do 74letého autora přes padesáti knih okamžitě pustili a obvinili ho z antisemitismu a islamofobie, a to na základě citátů vytržených z kontextu. Levicová snaha Scrutona umlčet má dlouhou historii sahající až do 70. let.

Co mě naopak překvapilo bylo velké množství reakcí na jeho obranu. Například Martin Weiss pro Echo24 napsal text Na obranu Rogera Scrutona před novinářskou žumpou. Madeline Keans v National Review vydala Who’s affraid of Sir Roger Scruton? a Toby Young ve Spectatoru Roger Scruton becomes the lastest victim of the Twichfork mob.

Nemám v úmyslu se nad celou umělou kauzou dál pohoršovat, myslím, že ji tyto články (spolu s dalšími reakcemi na Twitteru) komentují velmi trefně a já bych mohl pouze opakovat jejich argumenty. Pojďme se místo toho podívat, co Scrutonovo jmenování znamená pro řešení ‚housing crisis‘ v Británii. (Budeme předpokládat, že se ministr Brokenshire nepodvolí tlaku a komise dostane prostor k normálnímu fungování.)

Krása v umění i bydlení

Scruton dlouhodobě argumentuje, že jedině umění, které lze charakterizovat jako krásné, v nás zanechává dlouhodobý dojem a má nadčasovou hodnotu. A krása by podle něj měla být také ústředním principem architektury. Usilujeme-li při plánování budovy o krásu, zůstane užitečná na věky, pokud ale dáváme do popředí pouze užitečnost, tak toho nedosáhneme. Ve výše zmíněném dokumentu Scruton zdůrazňuje přednosti tradiční britské architektury:

„Dekorativní prvky a ornamenty nás osvobozují od ‚tyranie užitečného‘ a uspokojují naši touhu po harmonii. Díky tomu se cítíme jako doma. Připomínají nám, že máme víc než jen praktické potřeby. Neřídí nás jen zvířecí chtíče, jako potřeba jídla a spánku, ale máme i spirituální a morální touhy. Pokud nejsou naplněny, cítíme se vyprázdněni.“

A tato teze je podle Scrutona i jádrem současné ‚housing crisis‘. Jak se uvádí v oficiální tiskové zprávě ministerstva, řešení dostupnosti bydlení musí zahrnovat i snahu o to, aby to, co se postaví, také vydrželo. Je důležité, aby budovy respektovaly integritu existujících měst a vesnic. Cílem komise je zahájit debatu o důležitosti designu a stylu, aby novou výstavbu podporovala místní společenství. V diskusi při příležitosti založení komise Scruton zdůrazňuje, že důraz na krásu v architektuře může pomoci upevnit rozpadající se komunity. Domy a ulice pomáhají společenství vytvářet, strohé činžovní domy a bloky nikoliv. Na výsledky si budeme muset počkat, nicméně důvod k optimismu to je.

Potřebujeme ho právě teď

Z podpory, která se Rogeru Scrutonovi dostala, je patrné, že pro řadu konzervativně smýšlejících zůstává jakýmsi morálním kompasem v dnešním stále chaotičtějším politickém prostředí a v době, kdy se kdekdo snaží mlžit a nabourávat naše přesvědčení o tom, co je pravicové a co je levicové, co je přijatelné a co už je příliš radikální. Scruton je v tom všem chaosu majákem zdravého rozumu. Potřebujeme ho víc než kdy dřív. Proto tento text berte i jako výzvu: Čtěte jeho knihy (B&P Publishing, Amazon UK), podpořte ho na Twitteru a držte mu v jeho nové zasloužené funkci palce.

---