Ben Sixsmith není úplně typický Brit. Zatímco většina jeho krajanů zůstává v rodné zemi, nebo se vydá do Spojených států nebo do západní Evropy, on odešel pracovat do Polska. „Krakov je mnohem bezpečnější než Londýn,“ říká.

Proč jste se vydal právě sem a jaký je největší rozdíl mezi životem v Polsku a v Británii?

Přestěhoval jsem se do Polska výhradně kvůli práci, ale jak ubíhal čas, zamiloval jsem si jak město, kde žiji, tak polskou kulturu. Vytvořil jsem si k Polákům silný vztah, takže jsem zůstal. Největší rozdíly? Určitě je Polsko o hodně religióznější země než Británie, a ačkoliv to člověk z vnějšku nepozná, tak v některých sociálních ohledech velmi progresivní. Samozřejmě je společnost i méně multikulturní než Británie.

Jaký je váš názor na Brexit? Ovlivnilo vám to nějakým způsobem život v Polsku? A jak jste hlasoval v referendu?

S dovolením otočím pořadí odpovědí. Já jsem nehlasoval, protože nemám v plánu vracet se do Anglie, takže jsem cítil, že nejsem v pozici, abych ovlivňoval tamní politiku. Jsem pesimista. Británie je teď chycená mezi neschopností Toryů a ideology kolem Jeremyho Corbyna. Jsem velmi skeptický. Pochybuji, že bude jednodušší, nebo snad dokonce výhodnější jednat se zahraničními partnery v případě, že nejste členem EU. Ačkoliv opovrhuji Junckerem, Verhofstadtem a zbytkem bruselské mafie, tak si nejsem jistý, že výhody odchodu z Unie převáží komplikace s ním spojené. Těžko říct, jestli by nebylo lepší vylepšit naše vztahy s východními zeměmi Unie a snažit se celý projekt evropské integrace tlačit směrem k méně centralizovanému a konzervativnějšímu projektu. Ale možná se mýlím a tu bestii nelze zkrotit.

Určitě jste zaznamenal zprávy o roztržce mezi polskou vládou a EU kvůli justičním reformám PiS a dalším věcem. Co si myslíte o celém případu a napětí mezi Varšavou a Bruselem?

Jako cizinec si nemůžu dovolit mluvit zasvěceně o polské politice. Nicméně si myslím, že místní vláda udělala některé chyby – například zákaz obviňování Poláků z národní spoluviny v případě Holocaustu, což na mě působilo jako přehnaná reakce, ne řešení skutečného problému. Ale také si myslím, že Evropská unie si neuvědomuje rozsah, jaký to má nejen pro polskou vládu, ale i pro obyčejné Poláky. Kromě toho kupříkladu vázat dotace na to, aby Poláci přijali více uprchlíků, popularitu EU u místních hodně snižuje. Vnímám ze strany Bruselu až příliš nereflektovaného liberálního snobství vůči všem na východ od Německa, což voliče v daných státech požene jen víc a víc směrem ke stranám, z nichž vzniknou vlády, které se západním státům budou líbit ještě méně.

Pro australský magazín Quillette jste napsal článek o šokujících praktikách zločineckých gangů v Británii, jehož členové obchodovali se ženami, dopustili se mnoha znásilnění a o jejichž aktivitách se mnozí báli promluvit kvůli obvinění z rasismu. Jak je to možné?

U britské policie evidentně funguje dvojí metr. Například nenávistné projevy na internetu dostávají hodně prostoru v médiích, protože jejich oběti mají vyšší sociální status než obětí zmíněných gangů, což jsou v podstatě chudé, nevýznamné, nikým nemilované a opuštěné dívky na okraji společnosti. Politická korektnost v tom hraje samozřejmě také nezanedbatelnou roli. Na druhou stranu se jedná o dva různé problémy a není možné je úplně porovnávat.

Je podle vás politická korektnost v Británii problém? Ovlivňuje nějakým způsobem běžný život a média v Británii?

Politická korektnost je samozřejmě problém, protože představuje levicové zhmotnění toho, čemu Herbert Marcuse říká „represivní tolerance“. To se kombinuje s typicky britským buržoazním nepohodlím, když jste neslušný, nebo dokonce někoho urazíte. Prostě porušováním sociálních tabu. Toto rozděluje elity a běžné občany v chápání důležitých záležitostí spojených s kulturou, demografií, sexem atd. Na druhou stranu má v sobě Británie také subkulturu buranského nadávání pro nic za nic, což se mi také nelíbí.

Co si myslíte o starostovi Londýna Sadiqu Khanovi, který řekl, že terorismus je nedílnou součástí života v hlavním městě?

Khan byl ve skutečnosti špatně citován. Řekl, že být připraven na terorismus je nedílnou součástí života v hlavním městě. Na druhou stranu je to samozřejmě levicový politik a s tím jsou spojené všechny negativní dopady politické korektnosti. Takže zatímco on se oddával ctnostným projevům levicové agendy na internetu, v Londýně stoupl počet vražd a útoků s nožem. Britové, aby z toho vyšli lépe, rádi porovnávají bezpečnost v Londýně a dalších městech s velkými městy v USA jako je New York atd., ale skutečné vystřízlivění by přišlo v momentě, kdyby porovnali bezpečnost s městy jako je Krakov nebo Praha.

Tím chcete říct, že se cítíte bezpečněji v Polsku, než jste se cítil v Británii?

Jednoznačně! Samozřejmě je tu pořád zločinnost, ostatně jsem jednou dostal za ucho, ale v porovnání s Británií je Polsko mnohem bezpečnější země. Alespoň když se vyhnete rizikovým fotbalovým zápasům…

V roce 2015 jsme se setkali mezi liberální levicí s názorem, že hranice jsou zlo a měly by se odstranit. Vy jste o tomto fenoménu napsal článek. Proč je podle vás tak nebezpečný?

Myslím si, že to je kombinace několika faktorů. Imigrace v daném období byla už tak vysoká a myslím si, že Angela Merkelová chtěla jednoduše zabít dvě mouchy jednou ranou. Kromě vyřešení migrační krize také povzbudit přísun levné pracovní síly z chudých zemí, čímž by nahrála velkému byznysu, který ji podporuje, a zároveň získala nějaké nové hlasy. Zrušení hranic je nebezpečná myšlenka, která v sobě kombinuje utopistické principy a sebestředné ambice těch, kdo ji prosazují.

Jaký je váš názor na návštěvu pana Junckera v Trevíru, kde odhalil obří pomník Karla Marxe u příležitosti jeho 200. narozenin?

Jak už jsem řekl dříve, mám vůči panu Junckerovi averzi, ale je vlastně legrační sledovat, jak se snaží za každou cenu vystoupit ze stínu stereotypního nechutného elitáře z Bruselu. Je tu samozřejmě širší interpretace, že Marxovy myšlenky byly v komunistických státech pokřiveny. To je podle mě do určitě míry pravda a asi ho nelze stavět na stejnou úroveň jako Stalina nebo Maa, nicméně jeho myšlenky poháněly destruktivní revoluce a jeho vliv byl jednoznačně zhoubný. Takže si nemyslím, že jeho narozeniny jsou dobrá příležitost pro svíčky, papírové čepice a obří dárky od soudruhů z Číny.

Jako konzervativec, jsou nějaké knihy, které byste doporučil středoevropskému čtenáři, jelikož máte pocit, že jsou zde nedoceněné?

Nejsem si úplně jistý, co všechno bylo do češtiny přeloženo, ale určitě bych z pohledu konzervativce doporučil Kulturu narcismu od Christophera Lasche, The Ingenuity Gap Thomase Homer-Dixona, Reflections on the Revolution in Europe od Thomase Caldwella a The Halls of Uselessness od Simona Leyse.

---

---