Moravský Krumlov jsme shodou okolností navštívili přesně v den slavnostního otevření dlouhodobé výstavy Muchovy Slovanské epopeje. Návrat slavných pláten je symbolickým posvěcením nové éry města, které za působení současného starosty Tomáše Třetiny viditelně rozkvetlo.

Pane starosto, stojíte v čele města již třetí volební období, předtím jste byl jeho místostarostou. Na co jste za dobu svého působení nejvíce pyšný, co se povedlo? 

Vždycky říkám, že jen čtyři roky je pro práci starosty málo. První rok, co nastoupíte, převezmete závazky předchozího vedení, již vypracovaný rozpočet, až v dalších letech teprve začnete pracovat na vlastních projektech, a ty potřebují svůj čas. Abyste něco skutečně změnili, potřebujete minimálně šest až osm let. Já jsem v čele města jedenáct let a za tu dobu jsme v Moravském Krumlově profinancovali miliardu. Jen namátkou – kanalizace, silnice, chodníky, aktuálně třeba v ulicích Palackého a Rakšická, nová školka, třeba ta v části Polana. Je nádherná, s krásnou zahradou, plně vybavená, je to skutečná školka pro 21. století. Školství je vůbec naše priorita a dokazujeme to nejen – s prominutím – „kecama“, ale praktickými kroky. Do místních škol jsme investovali 150 milionů. Protože kvalitní školství, to je naše budoucnost.

A jaké výzvy vás ještě čekají?

V roce 2016 jsme od soukromého subjektu koupili místní zámek. Stálo nás to 14 milionů a věděli jsme, že se musíme pustit do kompletní rekonstrukce. Vždycky říkám, že na takových nelehkých rozhodnutích se musí podílet srdce i rozum. Než jsme vůbec začali uvažovat o koupi tak rozsáhlého a zchátralého objektu, museli jsme mít jasnou představu, co se s ním bude dít dál. Za co jej opravíme, čemu bude sloužit? Vše jsme pečlivě zvážili, nebylo to jednoduché, ale nakonec se zastupitelstvo rozhodlo, že do toho jdeme. Bylo to myslím správné rozhodnutí. V letošním roce dokončujeme rekonstrukci jižního křídla včetně dominantní věže, již dříve jsme nákladně zrekonstruovali a všemi nezbytnými náležitostmi vybavili tu část zámku, kde je nyní nově umístěna Slovanská epopej.

Mám z toho obrovskou radost. Za měsíc zkušebního provozu, navíc v době proticovidových opatření, výstavu navštívilo téměř 15 000 lidí.  Věřím, že tento úspěch nám pomůže v dalších nezbytných etapách rekonstrukce i v hledání smysluplného využití nově opravených prostor. Představu, co by v zámku mohlo být vystaveno, máme. Je to myslím velmi dobrý a realistický projekt, ale nebudu jej prozrazovat, ať to nezakřikneme. Takže mimo jiné budeme pokračovat v dalších etapách rekonstrukce. To je běh na hodně dlouhou trať.

Jak hodnotíte spojení stran do koalice SPOLU?

Musíme spojit síly. Do Senátu jsem kandidoval s podporou šesti stran a vím, že lidé to vnímali velmi pozitivně. Voliči to chápali jako sílu, oceňovali schopnost se spojit a domluvit, a já jsem cítil velkou podporu. Spojení sil je vždy dobré. Ano, máme na něco různé názory, neshodneme se úplně ve všem, ale důležitější je to, v čem se shodneme. Vidím to i nyní v Senátu. ODS a TOP 09 mají společný klub a je to moc dobře. Ve spojení je odvaha i pokora. Osobní ambice se musí upozadit a přednost musí dostat náš společný cíl – dát tuto zemi zase dohromady.

Pokud koalice SPOLU uspěje, na co by se měla zaměřit?

Jednoznačně na zjednodušení státní správy. Bude rozhodně potřeba rozsáhlý personální audit, který jasně určí, které agendy, a tedy i kteří úředníci, jsou prostě zbyteční. Ty počty nesmyslných agend jsou zarážející a nepochopitelné. Jsem přesvědčen, že tady je možné opravdu hodně ušetřit.

A pak je to stavební zákon. Ten, co si nyní odhlasovali, to je kravina s blbinou dohromady. To je nepochopitelné oddálení státní správy od lidí a jejich reálných problémů. Je to jednoznačně šité na míru developerům a velkým hráčům. A přitom nemusíme nic složitě vymýšlet, stačí se podívat tady přes kopec do Rakouska a prostě ten jejich systém okopírovat. A pak se nám už nebude dít, že deset, patnáct let neprosadíme obchvat města, že nejsme schopni vykoupit pozemky, že nemáme potřebné silnice, že se v Praze nedá postavit metro D.

A také musí přijít velká změna na Ministerstvu kultury. Stát se prostě nemůže tvářit, že chrání historické památky a přitom nepřispívat na jejich chod či nezbytné rekonstrukce. Já teď nemluvím o těch pod péčí NPÚ, tam to ještě jde. Mluvím o těch tisících větších či menších objektů, které jsou třeba v majetku obcí, které ale ze svého rozpočtu nemůžou na jejich rekonstrukci ani pomyslet. Stát prostě musí rozhodnout, které památky jsou skutečně cenné skvosty, které zachráníme, což znamená také zafinancujeme, a které se mohou proměnit v něco jiného. Ve svém senátním obvodě řeším takových neřešitelných situací desítky – Loucký klášter ve Znojmě, Uherčice, Jaroslavice, Bohutice, Jevišovice, Štítary… To je obrovské téma a musí se vyřešit.

---