Asi největší kauzou, která otřásá srbskou politickou scénou i společností je kauza plánované těžby lithia resp. jadaritu v údolí Jadar při bosensko-srbské hranici v blízkosti města Loznica. Plány na těžbu provází ostrá kritika odborníků, netransparentní plánování celého projektu a masivní protesty obyvatel po celé zemi. I přes velkou vlnu nevole u občanů však projekt běží dál s původním zhotovitelem a nově také s podporu EU a velkým zájmem Německa.

Pokud se na problematiku těžby lithia v Srbsku podíváme chronologicky, zjistíme že působení britsko-australské společnosti Rio Tinto není žádnou novinkou. Už od roku 2001 je totiž společnost v Srbsku registrována skrze svou dceřinou společnost Rio Sava Exploration za účelem geologického průzkumu a příbuzných aktivit. Na obrátkách však projekt Jadar nabral až okolo roku 2017. V roce 2020 se pak začal naplno propagovat i mezi veřejností, což také zvedlo první vlnu protestů hlavně místních z okolí města Loznica, v jejichž blízkosti má důl vzniknout. 

Kontroverzním se projekt stal kvůli netransparentnímu odkupu pozemků, ale hlavně kvůli obavám obyvatel o ohrožení životního prostředí. Odborníci a ekologičtí aktivisté upozorňovali na škodlivé účinky těžby lithia v souvislosti s užíváním arsenu a kyseliny sírové a jejich dopady na půdu, vodu a tudíž i zemědělství v oblasti. Kritiku za projekt schytala vedle společnosti Rio Tinto také srbská vláda a netrvalo tak dlouho, než se protesty přenesly do Bělehradu, kde docházelo k blokaci silnic a železnice a prvním masivním protestům před Národním shromážděním a v centru města, kde má Rio Tinto hlavní sídlo. Mluví se také o tom, že ekonomický přínos projektu shrábne samotná společnost a nikoliv země a její občané.

Společenský nátlak a údajné nedostatky v projektu přiměly srbskou vládu projekt na začátku roku 2022 zablokovat. Nedlouho poté se však společnost začala dožadovat obnovení projektu a Srbsko čelí několika žalobám. Navíc projekt podle některých zdrojů nadále pokračoval v tichosti. Prezident Aleksandar Vučić několikrát ve svých prohlášeních mluvil o ekonomických přínosech pozastaveného projektu, například  i o zvýšení srbského HDP o více než 25 procent. Těmito pomalými krůčky se opět zanedlouho otevřela debata o těžbě lithia a otázkou tak najednou nebylo jestli, ale kdy se začne těžit a za jakých podmínek. 

Na podzim roku 2023 Srbsko podepsalo s EU dohodu o přípravě strategického partnerství v těžbě nerostných surovin včetně lithia. Tímto se prakticky otevřela cesta pro odblokování projektu pod zárukami EU, což se jevilo jako krok pro uklidnění srbské společnosti a dodání alespoň částečné transparentnosti celému projektu. Zhotovitelem zůstala společnost Rio Tinto, kterou Vučić žádal o zlepšení projektu, na kterém se měla velkou měrou nyní podílet také EU v čele s Německem. Oficiální stanovisko o osudu projektu přinesl letos srbský ústavní soud, který rozhodl, že pozastavení projektu bylo protiústavní, což prakticky znamenalo  jeho okamžitou obnovu. Aby taky ne, když podle všeho nebyl stejně nikdy pozastaven.

Letošní rok přinesl také konkretizaci vlivu EU a Německa na celý projekt, masivní protesty nejen v Bělehradě, ale také ve více než padesáti srbských městech. Z projektu se tak stal rozjetý vlak, jehož konečnou stanicí má být spuštění dolu v roce 2028. Vučić s představiteli Rio Tinto uklidňoval obyvatele v místě těžby. A slíbil jim šest záruk, které se týkají ochrany životního prostředí, vody a čistoty celé těžby. Otázkou je, jestli mu to po tolika letech tahanic a protestů ještě někdo věří. Ani účast Německa v projektu nedokázala srbskou společnost úplně uklidnit, spíše naopak.

Německo je v celé situaci silným hráčem, kterému jde do budoucna o vitální zájem. Pokud má totiž německá ekonomika založená z velké míry na automobilovém průmyslu přežít, navíc v době kdy Evropa řeší okolnosti zelené tranzice a zvýšení zájmu o elektromobilitu, a ještě k tomu všemu musí pro přežití být schopno konkurovat Číně, není vůbec žádným překvapením, že Němci hledají lithium, kde se dá. I proto navštívil kancléř Scholz v červenci Bělehrad. Samotné Německo má přitom na svém území až třikrát větší zásoby lithia, než jaké jsou nyní předmětem spolupráce na západě Srbska. Produkce dolu v Srbsku může ročně čítat až 58 tisíc tun lithia, což by vydalo na výrobu 1,1 milionu elektroaut. Němci tak nezahálí a podepisují strategické dokumenty nejen tam, ale třeba také ve vzdáleném Chile. 

Dočasným problémem těžby lithia v Německu byly hlavně obavy o zvýšení produkce oxidu uhličitého a také technické překážky samotné těžby. Jedna ze dvou oblastí, kde se velké naleziště lithia nachází je okolí města Insheim po proudu Rýna, a to v termálních podzemních vodách pod proudem řeky. Němcům se prý však podařilo nalézt způsob, jak odsud lithium dostat bez rizika zemětřesení a zásahů do životního prostředí. Další oblastí je pak Krušnohorsko při hranicích s Českem. Není to tedy tak, že by Němci hledali zdroje jen v zahraničí, aby svou přírodu udrželi čistou. Pokud chtějí vyrábět elektromobily v dostatečném počtu, nemají na výběr a musí lithium těžit doma, a zároveň jej co nejvíce získat také v zahraničí. I kvůli obavám z čínského vlivu v Srbsku je tak klíčové, že Němci zajistili sobě a celé EU právě těžbu v Srbsku.

Co se České republiky týče, premiér Fiala navštívil Srbsko na začátku listopadu. Česko je pro Srbsko klíčovým obchodním partnerem a vloni dokonce čtvrtým největším investorem v zemi. Debata s prezidentem Vučićem se tak kromě obchodu přirozeně dotýkala také energetiky. Shodli se, že pokud mají být obě země v oblasti energetiky a obchodu soběstačné, musí vzrůstající poptávku po lithiu využít takovým způsobem, aby na svém území provozovaly celý řetězec od těžby lithia až po výrobu konečných produktů.

---