Po měsících růstu napětí mezi ruským ministerstvem obrany a paramilitární vojenskou skupinou Wagner došlo během včerejšího dne k jeho vyvrcholení. Podle dostupných informací jsme nyní svědky pokusu o státní převrat v Ruské federaci, který vede právě vůdce skupiny Jevgenij Prigožin. Jaký je aktuální stav situace a jaké šance na úspěch Prigožin má? 

Kritiku ruského vojenského velení, ministra obrany Sergeje Šojgua či náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova jsme mohli z úst Jevgenije Prigožina poslouchat již velmi dlouho. Během posledních měsíců se několikrát stalo i to, že do jejich sporů osobně zasahoval Vladimír Putin, jehož styl vládnutí je do značné míry založen právě na poštvávání různých mocenských skupin proti sobě. To doposud stačilo k tomu, aby nad nimi držel kontrolu. Prigožin si zároveň odjakživa dával záležet, aby jeho kritika směřovala vždy výhradně právě směrem k ministerstvu obrany, nikoliv na adresu Vladimíra Putina. Dlouho se tak zdálo, že Prigožin je s Putinem v jakémsi souladu, jelikož i ruský prezident se v posledních týdnech od vlastního ministra obrany do určité míry distancoval. Události posledních hodin však jakékoliv vazby Prigožina s Putinem trhají na kusy.

Státní převrat napůl neexistuje

Během včerejšího dne Prigožin zveřejnil další video kritizující ruské vojenské velení, nicméně v tomto případě zašel ve své rétorice a obviněních mnohem dál. Ve stručnosti obvinil Šojgua ze zavlečení Ruska do války pro vlastní kariérní postup a lhaní ruskému prezidentovi i veřejnosti o vojenských ztrátách a neúspěších. Od té doby se v poměrně rychlém sledu odehrálo několik událostí. Prigožin obvinil ruskou armádu z dělostřeleckého přepadu příslušníků Wagnerovy skupiny, při které mělo mnoho „jeho“ bojovníků zahynout (pravděpodobně se jednalo o falešná obvinění a během včerejšího dne ještě k žádným ozbrojeným střetům mezi frakcemi nedošlo.) Následně již Prigožin oznámil úmysl vydat se na „Pochod spravedlnosti“ s cílem sesadit ruského ministra obrany Šojgua. To však přímo znamená i snahu svrhnout Vladimíra Putina, který situaci nemůže ignorovat.

Během nočních hodin se tak skutečně stalo a dlouhé kolony Wagnerovců vyjely směrem na Moskvu. Mezitím však došlo i k sérii mediálních vstupů ruského ministerstva obrany. Ten nejprve odmítl obvinění Prigožina z útoku, ale mohli jsme vidět i apel generála Sergeje Surovikina či prvního náměstka ředitele vojenské rozvědky GRU Vladimíra Aleksejeva o zachování věrnosti ruskému státu. Došlo také ke spuštění krizového plánu „Pevnost“ v Moskvě, který má za cíl chránit strategické lokace a instituce režimu před napadením nepřítelem. Hlavní událostí dnešního dopoledne byl poté Putinův projev, ve kterém byl Prigožin v podstatě označen za zrádce a jeho hnutí za ozbrojené povstání.

Prigožinovy jednotky během toho postupovaly severním směrem na Moskvu. Během dnešního rána a dopoledne obsadila Wagnerova skupina Rostov na Donu a částečně nejspíše i město Voroněž. V obou těchto městech neměli Wagnerovci čelit takřka žádnému odporu, naopak měly tamní ruské jednotky složit zbraně a neklást odpor. Na některých místech ovšem již došlo k potvrzeným ozbrojeným střetům mezi Wagnerovci a ruskou armádou, zejména v okolí dálnice M4 právě mezi Rostovem na Donu a Moskvou. Lze očekávat, že intenzita bojů bude nyní narůstat.

Následující hodiny budou klíčové

Pro úspěch státního převratu je samozřejmě klíčová podpora, kterou vyzyvatel vládnoucího režimu disponuje, či je schopen v nastalém chaosu generovat. Prigožinův krok je pro mě překvapením právě proto, že podle mých odhadů nikdy dostatečnou podporu neměl. Je sice pravdou, že menší soukromá armáda, která v současnosti bude čítat přibližně dvacet tisíc příslušníků spolu s nemalým množstvím techniky, je určitě dobrým startem, v Rusku to však nemusí stačit. Vladimír Putin se na podobnou eventualitu nepochybně připravoval a ochrana režimu před pokusem o převrat byla jistě sáhodlouze plánována. Přesto se však jedná o dosud největší režimní krizi za dobu Putinovy vlády.

Podle dostupných informací však v současnosti vzbouřenci nezískali na svou stranu žádného zásadního aktéra. Na druhou stranu ruské vojenské jednotky působí poměrně zmateně a evidentně buď nemají jasné rozkazy, nebo se do otevřeného konfliktu s Wagnerovci nepouští, dokud nejsou sami napadeni. I to může hrát v Prigožinův prospěch, ale může to být dáno pouze prvotním šokem. Zdali se významná část ruské armády přidá na Prigožinovu stranu či alespoň zůstanou k převratu lhostejní je v tuto chvíli nejasné. Naopak čečenský vůdce Ramzan Kadyrov ujistil Putina o své loajalitě, stejně jako celá řada lokálních politických představitelů.

V současnosti je však takřka nemožné predikovat Prigožinovy šance na úspěch, či co je jeho reálným plánem. Šablona státního převratu radí v co nejrychlejším možném čase zajmout mocenská centra a kontrolovat informační toky. Zničit či odstavit veškeré zdroje odporu a získat tak kontrolu nad zemí. Poslední informace ukazují přesuny tanků z Voroněže směrem na Moskvu, pravděpodobně se však jedná o techniku ruské armády. Ruské vojenské helikoptéry měly také zasáhnout voroněžské sklady paliv, pravděpodobně s cílem znemožnit Wagnerově skupině jejich využití. V okolí města je také slyšet střelba. Vše tedy nasvědčuje tomu, že Prigožin se opravdu pokusí napadnout hlavní město. Na příjezdech do Moskvy jsou již budována obranná postavení.

Je otázkou, do jaké míry tyto události mohou ovlivnit dění na ukrajinské frontě. Wagnerova skupina se bojů na Ukrajině již nějakou dobu přímo neúčastní, nicméně celá situace může způsobit značný zmatek, kterého teoreticky ukrajinská armáda může využít.

V současnosti bychom hlavně neměli podléhat dojmu, že Prigožin je jakousi lepší variantou Putinova režimu. Prigožin je produktem tamního režimu, fanatický oligarcha disponující osobní armádou a neměli bychom mu fandit. Představa, že taková osoba získá kontrolu nad ruským jaderným arzenálem je děsivá, stejně jako je děsivá představa ruské občanské války v jaderném věku.

---