V říjnových parlamentních volbách zvítězila Švýcarská lidová strana (SVP), získala 28,6 % hlasů, což jí zajistilo 62 křesel v 200 členné Národní radě, dolní komoře parlamentu. Je to o devět křesel více než v předchozích volbách v roce 2019. Druhou nejsilnější stranou se stala levicová sociální demokracie (SP) se ziskem 18 % hlasů a 41 křesel, i ona si o dvě křesla polepšila. Naopak Zelení (GPS) získali pouze 9,4 % hlasů a 24 křesel, což je o 4 % méně než v předchozích volbách. Volební účast byla 46,6 %, tedy o něco vyšší než v roce 2019.

Posuny u švýcarských lidovců

V roce 1921 se zemědělské strany jednotlivých kantonů spojily do Strany zemědělců, měšťanů a řemeslníků, která se později stala jednou z hlavních vládnoucích stran. V roce 1971 se tato strana spojila s dalším názorovně podobnými demokratickými stranami a a došlo k vytvoření SVP. SVP se původně snažila oslovit širší spektrum voličů posunem k politickému středu. V 90. letech se ale pod vlivem osobností, jako byl například miliardář Christoph Blocher, vyvinula v pravicově populistickou stranu zaměřenou především na živnostníky a podnikatele. Kampaně a referenda SVP týkající se zejména migrace významně ovlivnily švýcarskou politickou agendu a pomohly SVP stát se nejsilnějším politickým hráčem. V oblasti sociální politiky zdůrazňuje tato strana individuální odpovědnost, konzervativní model rodiny a třípilířový model zabezpečení ve stáří.

Jak je to s neutralitou?

Švýcarsko není členem Evropské unie ani NATO a má tedy právo otevřeně vystupovat proti jejich politice. Švýcarský parlament tak například opakovaně hlasoval proti návrhům na změnu pravidel pro reexport švýcarských zbraní na Ukrajinu. Švýcarsko tak například zablokovalo transfer švýcarských tanků Leopard 1, které jsou v současné době v Itálii. Vzhledem k historické politice neutrality švýcarské zákony v současné době neumožňují dodávat švýcarské zbraně do bojových zón, a to ani v případě, že by se tak stalo přes zprostředkovatele. Švýcarsko také zablokovalo i vývoz nábojů vyrobených v Německu. To přinutilo německý koncern Rheinmetall vybudovat nové výrobní závody, které mají poskytovat munici pro zařízení dodávaná na Ukrajinu. V dubnu tak například Ukrajina obdržela nejmodernější protiletadlová děla Skynex vyráběná společností Rheinmetall, která vycházejí ze zbraní Oerlikon vyvinutých v Curychu, ale jen díky tomu, že továrny, kde se Skynex vyrábí, se nenacházejí ve Švýcarsku, ale nedaleko v severní Itálii.

Pokud jde o důvody, proč švýcarské orgány tento zákaz stále zachovávají, diskutuje se o nich i v samotném Švýcarsku. Předchozí švýcarská vláda nebyla na odvážná rozhodnutí připravena, brzdili ji však i samotní Švýcaři. I kdyby parlament zákon umožňující dodávky zbraní schválil, mohli jej zablokovat sami občané. To je rys švýcarského systému přímé demokracie, zákon lze kdykoliv blokovat iniciováním referenda, stačí shromáždit 50 000 podpisů.

Nechceme vědět nic, co vědět nepotřebujeme

Dalším sporným bodem je neochota Švýcarska podniknout aktivní kroky k vypátrání a zabavení ruských špinavých peněz. Švýcarsko je totiž proslulé svým přístupem, který lze popsat jako „peníze nesmrdí“, což ještě umocňují obavy Švýcarů o stav jejich finančního systému, který prochází vleklou krizí. Ve Švýcarsku prostě není zvykem ptát se na původ peněz bez čehož nelze zjistit, zda jsou „špinavé“. Výsledkem je, že zde bylo zabaveno „jen“ 7,5 miliardy eur ruských majitelů, přičemž podle nezávislých odhadů je v tamních bankách uloženo 150 až 200 miliard eur ruského původu. Ukrajinská diaspora se nyní snaží tlačit na švýcarské politiky, aby se o původ peněz více zajímali. Snad i proto Rusové už Švýcarsko nevnímají jako zcela bezpečný přístav a své peníze ukrývají v Dubaji, Singapuru nebo třeba Pekingu. Švýcarsko už opustili i představitelé proputinovské elity. Tato země je pro ně i přes  veškerou neutralitu a bankovní tajemství „nebezpečná”, protože zde platí mezinárodní právo a hrozí jim tedy jak zatčení, tak zabavení majetku.

Dopad na evropskou a švýcarskou domácí politiku

Švýcarská lidová strana pod vedením Marca Chiesy nyní posílila svoji pozici a toto vítězství možná signalizuje změny ve švýcarské domácí politice i v mezinárodních vztazích. Švýcarsko je čtvrtým největším obchodním partnerem EU, ale SVP je hluboce euroskeptická. Chiesa slíbil pragmatický přístup k otázkám růstu populace, dodávkám energií a nezávislosti. Volební sliby SVP obsahovaly závazek udržet počet obyvatel Švýcarska pod hranicí 10 milionů s odvoláním na obavy spojené s infrastrukturou a bydlením. Strana si klade za cíl provést „významné reformy“. Vítězství SVP by mohlo mít své důsledky, protože strana již dlouho prosazuje například omezení vstupu zahraničních pracovníků, nebo celostátní referendum o zrušení dohody o volném pohybu osob, která umožňuje občanům EU téměř neomezený přístup na švýcarský pracovní trh. Strana tvrdí, že přistěhovalectví by mělo být omezeno, protože cizinci berou Švýcarům práci, páchají trestnou činnost a zneužívají sociální systém.

Skutečné praktické dopady však budou záviset na mnoha faktorech – konkrétních legislativních opatřeních i náladě veřejnosti. Jde přece jen převážně o předvolební hesla, realita může být jiná. I přes relativně výrazné vítězství SVP je švýcarská politika již řadu let velmi stabilní a lze předpokládat, že tato stabilita bude pokračovat. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že vzestup pravicově populistické SVP odráží podobné trendy i v jiných evropských zemích. Pokud by se takové trendy i nadále prohlubovaly, mohlo by to změnit politickou krajinu v celé Evropě.

---

---