Podle únorové predikce ČNB se bude lednová meziroční inflace pohybovat mírně nad hranicí tolerančního pásma v intervalu 2,5 až 3,5 %. V následujících měsících už by se pak měla jen přibližovat inflačnímu cíli 2 %. To je jednoznačně skvělá zpráva, která svědčí o tom, že společné úsilí České národní banky a vlády v boji s vysokými cenami nepřišlo vniveč.

Po několika letech vysoké inflace způsobené výsostně naprosto špatnou rozpočtovou politikou vlády Andreje Babiše a ministryně Schillerové, válkou na Ukrajině a tím pádem odstřihnutím se od ruských energií a vlivem cen emisních povolenek, se konečně dostáváme do situace, která poskytuje pozitivní výhled do budoucnosti.

Alespoň částečná konsolidace veřejných financí provedená vládou Petra Fialy pomohla v kombinaci s přísnou měnovou politikou centrální banky k potlačení domácích inflačních tlaků, stabilizaci dodavatelských řetězců a společně s uklidněním situace na trzích s energiemi potlačila i inflační tlaky ze zahraničí.

Nízká inflace konečně vytváří prostor pro růst reálných mezd, což se postupně projeví růstem spotřeby domácností a vylepšením spotřebitelského sentimentu. To je další jednoznačně dobrá zpráva pro českou ekonomiku. Loňská recese byla totiž z velké části způsobena právě útlumem spotřeby domácností. Pokud začnou domácnosti více utrácet, bude to pro českou ekonomiku rozhodně růstový stimul. Stojí za připomenutí, že neustálé strašení některých zástupců opozice, že vláda přivede zemi k zmaru, jsou jednou z mnoha příčin negativního sentimentu spotřebitelů.

Centrální banka také začala s pozvolným snižováním úrokových sazeb a uvolňováním měnové politiky. To se samozřejmě projeví jak v investicích firem tak například i v úvěrování domácností a i tento krok povede k posílení domácí poptávky. Snižování sazeb také snižuje úrokový diferenciál se zahraničím, který povede k mírnému oslabení i koruny. To  bezpochyby ocení i čeští exportéři, jejichž výrobky se v zahraničí stanou více konkurenceschopnými. 

V současnosti je pro český export a průmysl primárním problémem v recesi se nacházející Německo, které sklízí plody své iracionální energetické politiky. Naštěstí však ekonomická situace u západního souseda není jediným faktorem ovlivňujícím ekonomický růst České republiky a je proto potřeba do budoucna hledět s optimismem, který má v ekonomickém kontextu dost často povahu sebenaplňujícího se proroctví. 

Podle predikcí ČNB i Ministerstva financí by Česká republika měla v roce 2024 znovu růst, sice málo ale přece jen růst. Ceny se stabilizují, u potravin dokonce mírně klesají, zklidnil se i index cen výrobců. V tržním hospodářství žádná vláda nenastartuje ekonomickou konjunkturu jen proto, že si to zamane. Vývoj je proto především v rukou nás spotřebitelů a českých firem.

---