Při pohledu na hlavní témata hýbající Evropskou unií v posledním desetiletí se může zdát, že je EU a její členské státy permanentně ve vleku jednotlivých krizí. Hospodářská a dluhová krize zmítající Unií v letech 2009 až 2013 a následná tzv. migrační vlna v letech 2014 a 2015 určovaly hlavní dění. Během tohoto období však v rámci EU a na mezinárodním poli akcelerovaly snahy o přeměnu globální, potažmo evropské energetiky. S přijetím Pařížské dohody o ochraně klimatu přijala EU závazek, který na desetiletí dopředu určuje ráz unijní agendy a hospodářství. Pokud ale jednotlivé instrumenty sloužící k dosažení kýženého cíle nebudou adekvátně ospravedlněny a diskutovány napříč členskými státy, může z ambiciózních cílů zůstat jen kolosální sbírka právních norem a administrativní zátěže, které kromě toho, že nepřinesou potřebný efekt, zhorší konkurenceschopnost evropského hospodářství a sníží kvalitu života obyvatel. V následujícím textu se věnujeme vybraným otázkám energetické politiky EU, které jsou rozhodující pro průběh evropské energetické tranzice v nejbližších desetiletích.