Nedávno byly publikovány první výsledky standardního Eurobarometru, tradičního průzkumu veřejného mínění, který organizuje přímo Evropská unie. Do českých médií se z něj dostaly především informace o razantním propadu důvěry ve vládu Andreje Babiše (ta oproti poslednímu měření poklesla o 21 procentních bodů) a o nárůstu důvěry v Evropskou unii (konkrétně o 9 procentních bodů). Po důkladnějším pročtení závěrů se však nezdá, že by se tu nově rýsovala láska Čechů k EU.

První pohled na čísla a grafy bývá často zavádějící. Stejně jako je potřeba opatrně nakládat s citáty (Winston Churchill třeba ve skutečnosti nikdy neřekl, že věří jen té statistice, kterou si sám zfalšuje), musíme také věnovat velkou pozornost číslům z průzkumů veřejného mínění. To je totiž vrtkavé, citlivé na přesné znění otázky a ne vždy správně vyhodnotí, co přesně tazatel zamýšlel.

Příklad? Češi podle Eurobarometru z nadnárodních a národních institucí dlouhodobě nejvíce důvěřují Organizaci spojených národů. Ne, čtenáře nešálí zrak. Organizace, která má nulové kompetence, nulový vliv a problematické renomé, se nyní těší důvěře 57 % Čechů. Od roku 2013 ji z prvního místa nesesadila ani Evropská unie, ani česká vláda či parlament…

Důvěra v Evropskou unii od roku 2018 narůstá konstantě, a to z tehdejších 32 % na dnešních 48 %. Zdá se však, že primárně vůbec nesouvisí se skutečným fungováním evropské integrace. Ve světle toho, že Češi velmi málo, v celé EU dokonce nejméně důvěřují svým národním politickým institucím (vládě nebo parlamentu), se zdá, že se k mezinárodním institucím a organizacím uchylují instinktivně. Hledají v nich útěchu z deziluze z české politiky.

Symbol versus praktická politika

Dalším důvodem ke skepsi ohledně rostoucí důvěry v Evropskou unii je názor Čechů na její klíčové aktivity. Abstraktní důvěra je totiž často jen víra v symbol, ale pro praktické fungování je mnohem důležitější schopnost podílet se na konkrétním obsahu, který jej naplňuje. A zde se moc nezměnilo.

Viz eurozónu, kterou můžeme použít jako příklad klíčové aktivity Evropské unie. Zatímco v průměru ji v Evropské unii podporuje 70 % voličů, v Česku je to pouze 40 %. Eurozóna je přitom jádrem současné integrace a členství v ní je z hlediska vlivu na chod EU naprosto zásadní. Skepse Čechů vůči euru je přitom dlouhodobá a jen těžko se v příštích letech změní (s ohledem na stav a postoje politické reprezentace).

Totéž ale platí pro novější projekty. Tady můžeme zmínit příklad potenciálního prohloubení evropské spolupráce ve zdravotnictví. Zatímco v průměru tuto myšlenku podporuje 27 % Evropanů, v České republice jde pouze o polovinu této hodnoty (13 %), což je podobný odstup jako v případě eura.

V neposlední řadě je třeba zmínit problém odlišné metodiky sběru dat, na který na Twitteru upozornil sociolog Daniel Prokop: Zatímco dříve se postoje sbíraly na základě osobního dotazování, aktuální šetření probíhalo vlivem pandemie distančně. Každá z technik přitom favorizuje určitý pohled na sociální realitu, protože některé vrstvy zasáhne více a některé méně. (Osobní dotazování zpravidla zachytí konzervativnější pohledy, digitalizace zase favorizuje ty liberálnější.)

Eurobarometr na změnu metodiky jasně upozornil, a to také s poukazem na možný dopad na výsledky šetření. V českém mediálním prostoru ovšem tyto informace dostatečně nezazněly. Stejně jako logický závěr, že s naší láskou k EU to nebude až tak žhavé, jak se na první pohled na nejnovější Eurobarometr může zdát.

Vyšlo na webu The Conservative.

---