V rozmezí 6. a 9. června 2024 se uskutečnily ve 27 zemích Evropské unie volby do Evropského parlamentu. Pro Českou republiku se jednalo již o páté volby od vstupu do EU v roce 2004. Pozdní nedělní večer a s ním spojené zveřejnění výsledků nejen Českým statistickým úřadem, ale i agenturami v ostatních 26 zemích, přinesl obvyklý mix překvapení a očekávaných výstupů.

Klíčovým tématem letošních voleb do Evropského parlamentu byla v téměř všech zemích migrační politika a zelená transformace Evropy. Na starém kontinentu bylo možné v posledních měsících a letech pozorovat vlnu určité nespokojenosti elektorátu s aktuálním směřováním Evropské unie v souvislosti s těmito palčivými problémy. Celková nálada ve společnosti inklinovala spíše k protiimigračním řešením a ke zmírnění ekologických cílů v rámci balíčku Green Deal. Tento celospolečenský stav naznačoval posun voličů směrem k pravému břehu politického spektra.

Evropská unie jako celek

Nálada společnosti se projevila i v konečných výsledcích voleb. Zvítězila již pošesté za sebou středo-pravicová politická frakce EPP, jež zaznamenala zisk 186 křesel, tedy o deset více než ve volbách v roce 2019. Druhé místo obsadilo S&D se středo-levicovou orientací a třetí středové liberální Renew Europe. U těchto dvou frakcí došlo k poklesu procentuálního zisku, u Renew Europe k relativně markantnímu (ztráta 23 a výsledný zisk 79 křesel). K mírnému nárůstu došlo u pravicové konzervativní frakce ECR, jejíž součástí je například česká ODS, polská PiS či italská Fratelli d’Italia. Výraznější posílení zaznamenala frakce ID sdružující nacionalistická a euroskeptická uskupení, která v některých případech inklinují ke krajní pravici. Úspěch ve volbách zaznamenaly strany z této skupiny napříč Evropou – ve Francii zvítězilo Národní sdružení pod vedením Marine Le Pen, v Rakousku FPÖ, na druhém místě skončilo v Nizozemsku PVV. Z této frakce byla nedávno z důvodu napojení na Rusko vyloučena německá AfD, která však ve volbách posílila a skončila na druhém místě. Názorově se s frakcí ID většinově shoduje. Jejích 15 křesel se ale do již tak výrazného nárůstu ID nepočítá. Je nutno říci, že mnozí předpokládali ještě výraznější přesun voličů ke středo-pravicovým a pravicovým stranám, tyto předpoklady se ale nenaplnily. Velkou otázkou je konečná alokace zvolených europoslanců z kategorie „nezařazení“ a „ostatní“. Tyto dvě sekce totiž bezprostředně po volbách tvoří nezanedbatelnou sumu 100 zástupců, tedy téměř sedminu Evropského parlamentu. Poraženým těchto voleb je nepochybně frakce Zelených. Ta se svou environmentální, levicově-orientovanou politikou propadla z pozice 4. největší frakce až na 6. místo. Tento markantní propad je jednoznačnou ukázkou nevole evropského obyvatelstva k aktuálnímu evropskému environmentalismu.

Velkou otázkou je konečná alokace zvolených europoslanců z kategorie „nezařazení“ a „ostatní“. Tyto dvě sekce totiž bezprostředně po volbách tvoří nezanedbatelnou sumu 100 zástupců, tedy téměř sedminu Evropského parlamentu. Poraženým těchto voleb je nepochybně frakce Zelených. Ta se svou environmentální, levicově-orientovanou politikou propadla z pozice 4. největší frakce až na 6. místo. Tento markantní propad je jednoznačnou ukázkou nevole evropského obyvatelstva k aktuálnímu evropskému environmentalismu.

Evropský parlament si však z pohledu exekutivního vedení s vysokou pravděpodobností udrží status quo a nedojde k žádné radikální změně ve směřování Evropské unie. Názorové posuny v rámci celé unijní sedmadvacítky probíhají postupně a velmi pomalu. Nikdy v historii ve volbách do Evropského parlamentu nedošlo mezi dvěma obdobími k opravdu výraznému obratu poměrů. Velká koalice, tedy tzv. „Grand coalition“, skládající se z EPP, S&D a Renew Europe i přes mírnou ztrátu křesel (zisk 10 křesel EPP, ztráta 4 křesel S&D a ztráta 23 křesel Renew Europe, dohromady tedy minus 17 křesel) udržela nadpoloviční většinu v Evropském parlamentu. Po sečtení zisku 186 křesel EPP, 135 S&D a 79 Renew Europe dojdeme k výsledku 400 europoslanců, kteří budou v období 2024-2029 členy této koalice. K nim se ještě mohou připojit někteří ze sekce „nezařazení“ či „ostatní“. Jelikož je v Evropském parlamentu celkem 720 europoslanců, představuje počet 400 poslanců v koalici relativně pohodlnou většinu. Tento výsledek voleb tedy s nejvyšší pravděpodobností pouze lehce změnil poměry sil v Evropském parlamentu, vliv na vládnoucí koalici bude mít ale minimální. Současná předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen (CDU/CSU, frakce EPP) prohlásila letošní volby za vítězné a vyřkla svůj cíl zahájit druhý pětiletý mandát ve funkci na půdorysu stávající koalice s S&D a Renew Europe. V následujících letech se vidí jako „kotva stability bojující proti levicovým i pravicovým extrémům“. Kritéria pro koaliční spolupráci jsou z pohledu Ursuly von der Leyen proevropská, proukrajinská a prodemokratická orientace frakcí založená na vládě práva. Aktuálně se tedy jeví jako nejpravděpodobnější, že von der Leyen stráví jako předsedkyně Evropské komise dalších 5 let ve spolupráci s frakcí Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D) a liberálním Renew Europe.

Situace v České republice

Volby do Evropského parlamentu 2024 v České republice ukázaly historicky největší volební účast v tomto druhu voleb. 36,45 % oprávněných voličů využilo svého volebního práva a vyjádřilo svůj názor. Toto číslo však stále výrazně zaostává za průměrnou volební účastí v celé unii, která činí 51,01 %. Lze tedy vidět markantní rozdíl, který ukazuje relativní nezájem českého elektorátu o výsledné personální obsazení mandátů příslušících České republice v Evropském parlamentu. Trend volební účasti je však rostoucí.

Po vítězství v letech 2014 a 2019 se podařilo i potřetí za sebou zvítězit hnutí ANO, tentokrát se ziskem 26,14 %, což vyneslo 7 mandátů z celkových 21, kterými Česká republika disponuje. V závěsu na druhém místě skončila koalice SPOLU s 22,27 % a 6 mandáty, z nichž 3 připadly ODS, 2 TOP 09 a 1 KDU-ČSL. Europoslanci za ODS se pravděpodobně zařadí do frakce ECR, kterou také před lety spoluzakládali, zatímco TOP 09 a KDU-ČSL půjdou do EPP. Premiér Petr Fiala vyjádřil své pocity neutrálně, není z volebního výsledku ani nadšený ani zklamaný. Úřadující premiér Petr Fiala pro média vyjádřil své pocity z výsledku koalice SPOLU jako výstup, z něhož není nadšený, ale ani zklamaný. Výsledek označil za slušný, ale v dalších volbách cílí výrazně výše. Vidí zde prostor ke zlepšení a je motivován tvrdě pracovat a přesvědčit voliče o svých kvalitách. Další hlavní metou úspěšného projektu koalice SPOLU je udržení aktuálních pozic ve sněmovně i po parlamentních volbách na podzim 2025. Po téměř třech letech od vítězství koalice SPOLU ve volbách roku 2021 je čas znovu zmobilizovat síly a naplánovat jasnou strategii, jak obhájit parlamentní většinu.

Velkým překvapením letošních eurovoleb jsou dvě nově složené protestní koalice, které dohromady získaly téměř 20 %. První z nich je pravicově orientovaná koalice Přísaha a Motoristé, která překonala se ziskem 10,26 % dvoucifernou hranici a skončila na 3. místě. Na to, že se tyto politické subjekty spojily pouze pár měsíců před volbami, je tento výsledek velkým úspěchem. Lví podíl na tom má nepochybně osoba lídra kandidátky Filipa Turka, který skrze svůj obrovský dosah na sociálních sítích zmobilizoval mnoho nevoličů. Přestože se před volbami v médiích objevily různé kontroverze okolo něj, ve výsledku mu spíše pomohly a udělaly mu spíše reklamu, než aby jej oslabily. Ve všech průzkumech se preference Přísahy a Motoristů pohybovaly v rozmezí 4 až 8 %, výsledek však byl vyšší. Dalším nováčkem a skokanem voleb se stala krajně levicová koalice Stačilo!, jejíž základem byla KSČM, která se spojila s menšími stranami pro účel voleb do Evropského parlamentu. Tato koalice v čele se stávající europoslankyní Kateřinou Konečnou překvapivě zaznamenala 9,56 % a výrazně překonala predikce předvolebních průzkumů. Hnutí STAN se svojí kandidátkou v čele s Danuší Nerudovou zaznamenalo relativně dobrý výsledek s téměř 9 %, což vyneslo 2 mandáty – nepodařilo se jí ale splnit velká očekávání.

Volební zklamání zaznamenala Pirátská strana, která se ziskem přesahujícím 6 % získala pouze 1 mandát oproti 3 z minulých voleb. To samé potkalo koalici SPD s Trikolorou, kteří také vyšlou do parlamentu pouze jednoho zástupce. Další drtivou porážkou byly tyto volby pro Sociální demokracii. Nejstarší česká politická strana, jež strávila v minulosti roky ve vládě a zvítězila v mnoha volbách, získala pouhých 1,86 % a znovu nedosáhla na kvorum potřebné k zisku křesla v Evropském parlamentu.

Na celoevropské úrovni lze tedy říci, že i přes posílení pravicových stran nedošlo k zásadní změně poměrů a vládnoucí velká koalice bude pokračovat dalších 5 let na stejném půdorysu. Mírné oslabení koalice je však varovným signálem, že pokud se bude pokračovat ve stávající politice Evropské unie, může dojít k výraznějším změnám na politické mapě. V tuto chvíli to však vypadá, že Grand coalition v čele s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen bude pokračovat do roku 2029. V České republice na prvních dvou místech nedošlo k žádným překvapivým obratům, hnutí ANO i koalice SPOLU potvrdily pozici dvou největších politických sil v naší zemi. Lze říci, že hnutí ANO spíše překonalo předvolební predikce a koalice SPOLU zůstala na svém. Díky tomu také nakonec ANO slavilo vítězství. Velkým překvapením je mobilizace téměř 20 % voličů protestními koalicemi pod vedením Filipa Turka a Kateřiny Konečně.

Poraženými voleb jsou nepochybně Piráti, kteří si dělali ambice na dvojciferný výsledek. To samé lze říci o koalici SPD a Trikolory. SOCDEM pokračuje ve své dlouholeté stagnaci. Z 21 mandátů České republiky připadlo 9 křesel vládním stranám (3 ODS, 2 TOP 09, 2 STAN, 1 KDU-ČSL, 1 Piráti), 8 křesel opozičním stranám (7 ANO, 1 SPD) a 4 křesla mimoparlamentním stranám (2 Přísaha a Motoristé sobě, 2 Stačilo!). Tyto volby tedy i přes jisté dílčí změny a překvapení rozhodně neznamenají přepis politické mapy, ať už na evropské, či na české úrovni.

---