Mediální prostor je v posledních dnech zahlcen řadou článků o zvratu bitvy o Bachmut a tamních úspěších ukrajinské armády. Řada ruských blogerů či válečných zpravodajů jedním dechem v panice dodávala, že Ukrajinci spustili očekávanou ofenzivu a tamní fronta se hroutí. Situace je však složitější.

Ukrajinské jednotky skutečně provedly v posledních dnech řadu lokálních protiútoků, zejména „na křídlech“ ruských pozic v okolí Bachmutu, severně i jižně od města. Tyto oblasti poskytovaly ruské armádě určitou výhodu, jelikož jsou částečně vyvýšené a bylo z nich možné útočit na poslední přístupové cesty. Z dostupných informací lze potvrdit, že z části těchto pozic byly ruské jednotky vytlačeny, přičemž osvobozené území má rozlohu přibližně 17 kilometrů čtverečních. Jedná se o dosud největší územní zisk Ukrajiny během tohoto roku, avšak stále jen na taktické úrovni, tedy bez významného dopadu na celkový chod války. Může se jednat pouze o součást aktivní obrany tamních jednotek, které využily příležitosti, jelikož ofenzivní tempo ruských jednotek v oblasti bylo v posledních týdnech do značné míry vyčerpáno (ačkoliv v samotném městě Rusové částečně postoupili). Stejně tak se může jednat o první kroky k převzetí iniciativy ze strany ukrajinské armády a přípravné operace chystané ofenzivy. Poctivou odpovědí však je, že v současnosti to není možné přesně určit.

Obecný konsensus ohledně ukrajinské ofenzivy předpokládá, že ukrajinská armáda se bude nadále snažit vázat ruské jednotky v bitvě o Bachmut, což jí umožní zaútočit na jiném místě proti slaběji chráněným pozicím. Obdobné lokalizované útoky lze tudíž nyní očekávat i na jiných místech, kdy cílem bude zejména průzkum a testovaní ruských pozic, ale například i snaha přinutit ruské velení přesunout do těchto oblastí rezervy ze zázemí. Je důležité tyto útoky vnímat právě v tomto kontextu. Teprve v momentě, kdy bude situace příhodná, se ukrajinské jednotky pokusí o skutečně strategické prolomení ruských linií v hlavním směru ofenzivy (případně sérii obdobných výpadů). Cílem současných útoků je připravit půdu pro hlavní útok, jehož místo se však může měnit podle aktuální situace na frontě. Lze předpokládat, že se bude jednat o útok jižním směrem v Záporožské oblasti, nicméně nakonec můžeme být všichni, včetně ruské armády, překvapeni. S jistotou bude možné ukrajinskou strategii rozklíčovat až retrospektivně.

To však nemění nic na skutečnosti, že situace v okolí Bachmutu je zajímavá. Přinejmenším může dodat ukrajinské armádě morální vzpruhu, a naopak podlomit sebedůvěru Rusů, zvláště když vytváří další pnutí mezi Jevgenijem Prigožinem a ruským vojenským velením. Ovšem myšlenka, že by ukrajinská ofenziva měla za cíl osvobodit Bachmut a postupovat východním směrem Doněckou oblastí, je málo pravděpodobná. Strategicky významnější jsou bezpochyby cíle v podobě „rozpůlení“ ruské armády v Záporožské oblasti nebo narušení logistických tras severněji v Luhanské oblasti. Nelze však vyloučit, že pokud by vyčerpání ruské armády u Bachmutu bylo natolik významné, že by se naskytla příležitost tamní bitvu zvrátit, mohlo by k takovému pokusu dojít. Pochybuji však, že by k tomu ukrajinské velení chtělo vynaložit obdobnou míru úsilí a lidských životů, jako jejich protivníci.

Velmi pozitivní zprávou, která může vývoj konfliktu významně ovlivnit, je oznámení dodávek střel s plochou dráhou letu Storm Shadow. Ukrajinské armádě jej poskytla Velká Británie. Jedná se o první zbraňový prostředek s dalekým dosahem, který Ukrajincům umožní zasáhnout cíle vzdálené téměř 300 kilometrů. Krátce po oznámení došlo i k prvnímu potvrzenému použití, a sice na základnu ruské armády ve městě Luhansk. Je tedy jisté, že oznámení dodávky přišlo až po bezpečném doručení zbraní na místo určení. Lze sice předpokládat, že jejich počet těchto bude spíše nižší, nicméně vliv na budoucí ofenzivu může být značný. Jedním z očekávaných cílů může být i Kerčský most, který je hlavním logistickým uzlem pro ruské jednotky na Krymu a části Záporoží.

Nadcházející týdny budou jistě bohaté na obdobné zprávy o drobných posunech fronty, o lokálních střetech, ale i kratších či delších přestávkách nebo ukrajinských neúspěších. V současnosti sledujeme pouze přípravné operace, přičemž pokud opravdu dojde k zásadnímu posunu či prolomení ruských linií, tak debaty o tom, zdali se jednalo o ofenzivu či ne, pozbudou smyslu. Přestože současné ukrajinské snažení nemusí konflikt ukončit, vše nasvědčuje tomu, že ukrajinské jednotky budou schopny osvobodit značnou část nyní okupovaného území a uštědřit ruským okupantům další porážky. Neměli bychom se však příliš upínat jen na výsledek plánované ofenzivy, musíme se dívat i dále do budoucnosti. Dokud Vladimír Putin věří, že západní podpora již dosáhla svého maxima a chystaná ofenziva je jedinou, na kterou bude mít ukrajinská armáda sílu, zůstane též přesvědčen o ruské schopnosti vydržet a nesvolit k jednáním o míru.

---