Napětí na britské politické scéně každým dnem houstne. Spletité drama, v jehož centru leží především otázka brexitu, se v pondělí dočkalo dalšího nečekaného zvratu: Z labouristické strany vystoupilo několik poslanců, kteří se rozhodli založit nezávislé uskupení. Jsou mezi nimi jména jako Ann Coffey (působila jako osobní sekretářka Tonyho Blaira na konci 90. let) nebo současná výrazná tvář Luciana Berger. Během týdne narostl celkový počet poslanců na devět.

Bývalí labouristé svůj odchod odůvodnili sílícími antisemitskými útoky uvnitř strany. Kdo sleduje dění na britské politické scéně, jistě uzná, že podobný krok dává smysl. V posledních letech bylo na britské levici skutečně možné zaznamenat stále více urážlivých, zejména protižidovských výroků.

Madeleine Kearns ve svém článku pro National Review přináší zajímavé shrnutí statistik, které s exodem poslanců souvisejí. Labouristická strana prý jen od dubna obdržela 673 oficiálních stížností týkajících se antisemitismu. Ten z velké části vychází z hnutí Momentum, které lze považovat za jakýsi neoficiální radikálně levicový fanklub Jeremyho Corbyna. Většina Corbynových podporovatelů jeho vážné přešlapy omlouvá s tím, že to, co Corbyn-symbol představuje, je důležitější než to, co Corbyn-politik říká (viz knihu Corbynism: A Critical Approach od Matta Boltona a Fredericka H. Pitta).

Jde opět o brexit

Nelze se ale vyhnout otázce, proč se strana štěpí zrovna teď. Nešlo očividně jen o rasismus uvnitř Labour party, protože k novému uskupení se nakonec přidali i tři konzervatvci. Kearnsová zastává názor, že i když levicový antisemitismus dosahuje ještě nedávno nepředstavitelných výšin, načasování odchodu souvisí hlavně s brexitem.

O co konkrétně poslancům jde? O druhé referendum. Podle průzkumů jej požadují více než dvě třetiny labouristických poslanců. (Podobný názor můžeme najít i u podstatné části konzervativců, zde však zoufalá gesta tolik nehrozí, protože Theresa Mayová na rozdíl od Jeremyho Corbyna neplánuje znovu bojovat o premiérský úřad. Konzervativci jednoduše mají více možností.)

James Forsyth se domnívá, že současná situace výrazně napomáhá konzervativcům, kteří jsou přece jen o něco konsolidovanější a ideologicky sjednocenější než labouristé s Corbynem v čele. Konzervativci k novému uskupení navíc mají programově blíže a dost možná jim ve zbývajícím volebním období umožní lépe prosazovat jejich program.

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že rozdělení labouristé mohou být pro konzervativce dobrou zprávou, podobně jako jsou radikální demokraté v USA dobrou zprávou pro Donalda Trumpa. Může to tak být, ale nemusí. Současná ostrovní politika je prostě příliš nepředvídatelná. Nová alternativa politického středu, která by v příštích volbách sbírala hlasy obou tradičních stran, však v Británii zatím určitě nevzniká.

---