Od (nešťastného) zavedení přímé volby se v souvislosti s procesem výběru hlavy státu zatím vždy objevily nemalé problémy. Těsně před volbami 2013 vyloučil Nejvyšší správní soud pro nedostatek podpisů občanů ze souboje o Hrad Tomia Okamuru, Vladimíra Dlouhého a Janu Bobošíkovou. O pět let později se zase nesrovnalosti týkaly nominací některých kandidátů ucházejících se o nejvyšší ústavní post na základě podpory zákonodárců.

V souvislosti s loňskými volbami hlavy státu se pak největší mediální pozornosti dostalo odmítnutí registrace Karla Janečka pro nedostatek podpisů občanů. Ten, poté co jeho stížnosti zamítl Nejvyšší správní i Ústavní soud, prohlásil, že čeští občané přišli o možnost zvolit si prezidenta ve spravedlivých volbách, a že musí bohužel konstatovat, že nežijeme v právním státě. A ač osobně nepochybuji o tom, že tento miliardář s ezoterickými sklony nebyl do souboje o Hrad vpuštěn zcela v souladu se zákonem, bylo by naivní se domnívat, že oněch přibližně čtvrt milionu občanů, kteří v předvolebních průzkumech deklarovali, že by pro Janečka hlasovali (IPSOS 2022), přijali – na rozdíl od něj – rozhodnutí státních orgánů zcela smířlivě. Dá se naopak opodstatněně očekávat, že u mnoha z nich to taktéž vyvolalo pochyby o spravedlivosti základního demokratického procesu, kterým jsou volby.

A tím se dostáváme k hlavní tezi tohoto textu. Je-li řeč o správném fungování volebního procesu, je v této souvislosti ještě jedna skutečnost, která byla ve veřejné debatě dosud úplně opomíjena. Článek 56 Ústavy ČR v odstavci 2 totiž říká: Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů. Není-li takový kandidát, koná se za čtrnáct dnů po začátku prvního kola volby druhé kolo volby, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola volby. V případě možného zvolení v prvním kole tedy Ústava hovoří o oprávněných voličích (!) a těmi jsou všichni občané ČR disponující volebním právem.

Vezmeme-li tedy v úvahu, že v prvním kole loňského prezidenského klání byla volební účast 68,24 % z 8 245 962 oprávněných voličů, znamenalo by to, že – vyložíme-li znění Ústavy doslova – pro zvolení v prvním kole by bylo třeba získat nadpoloviční počet hlasů z těchto 8 245 962 oprávněných voličů, tedy 4 122 982 hlasů, což je stále o 195 713 více než bylo voličů hlasujících pro Petra Pavla a Andreje Babiše v prvním kole dohromady.

V Ústavě Slovenské republiky (článku 101 odstavci 4) je totožná formulace, jako v Ústavě ČR. A u našich sousedů se toto ustanovení vykládá skutečně tak, jak bylo právě popsáno. V důsledku čehož je zvolení kandidáta v prvním kole prakticky vyloučené. Lze se tedy domnívat, že když český zákonodárce koncipoval přímou volbu prezidenta, tuto část jednoduše opsal ze starší slovenské právní úpravy, aniž by si byl vědom toho, co činí. Na Slovensku totiž při zavádění přímé volby prezidenta chtěli zabránit zvolení V. Mečiara. Racio bylo takové, že i kdyby získal v prvním kole nadpoloviční počet hlasů, před druhým kolem by se proti němu všichni spojili a maximálně mobilizovali svoje voliče.

Aby ale nebyla rozebíraná problematika příliš jednoduchá, příslušný prováděcí zákon ČR v paragrafu 54 říká: „Prezidentem republiky je zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu z celkového počtu platných hlasů oprávněných voličů, kteří se voleb zúčastnili a odevzdali platný hlas“ což zvolení v prvním kole, vycházeje z logiky dvoukolového systému, usnadňuje, či lépe řečeno umožňuje.

V souladu s touto obvyklou strukturou – získá-li kandidát více než 50 % hlasů při jakékoliv volební účasti, je zvolen již v prvním kole – je pak postavena celá konstrukce tohoto prováděcího zákona, který detailně upravuje přímou volbu prezidenta v ČR (Zákon č. 275/2012 Sb.). Je to však v Ústavě zakotvené znění, jež má vyšší právní sílu.

Nicméně je třeba také uvést, že komentář Ústavy ČR z roku 2015 se odklání od čistě jazykového výkladu onoho ustanovení a ztotožňuje se s interpretací vyplývající z prováděcího zákona (Rychetský et. al. 2015).

Celá věc je tedy poněkud nejasná. A co je možná ještě zajímavější málo se o ní ví aji v odborných kruzích. Zmíněné lze dokumentovat například tím, že si tohoto sporného článku Ústavy – než jsem se ho na něj zeptal – nikdy nepovšiml ani soudce Nejvyššího správního soudu a jeden z největších odborníků na ústavní a volební právo v ČR Pavel Molek.

Pokud bychom se tedy někdy v budoucnu dočkali situace, že některý z kandidátů dostane v prezidenských volbách už v prvním kole více než padesát procent odevzdaných hlasů, což se například v sousedním Rakousku – v případě obhajujících prezidentů – děje poměrně často, muže se stát, že budou volby soudně přezkoumávány. A pokud by se soudy přiklonily k popisovanému, čistě jazykovému výkladu onoho článku Ústavy, bylo by zvolení prezidenta v prvním kole zrušeno a muselo by se konat i kolo druhé. Netřeba asi dodávat, že by popsaná možnost příliš nezvedla důvěru české veřejnosti v racionální fungování základních demokratických mechanismů.

---