Poslední dny se mě mnoho přátel liberálního ražení (elektorát, o který bojujeme s Piráty, TOP09 a možná i STANem) ptalo, jeden dokonce ve facebookové skupině o 37 tis. členech, co má ODS za problém s Gretou Thunbergovou. Nemůžu mluvit za ODS ani za Petra Fialu, ale můžu se pokusit vysvětlit, proč mně samotnému přijdou její vystoupení v OSN i řada jejích dalších kroků z nedávné doby spíše škodlivé a kontraproduktivní.

Je skvělé, pokud se teenageři zajímají o věci veřejné, pokud se vyjadřují k politickým tématům, pokud mají (klidně vyhraněné) názory a dávají je hlasitě najevo. Sám jsem vstoupil do Mladých konzervativců, když mi bylo šestnáct, a pamětníci dobře vědí, že jsem se za své názory opravdu nestyděl (a moji učitelé z toho občas přišli k pár novým šedinám). Pokud ale kdokoli bez ohledu na věk, pohlaví nebo diagnózu vstupuje do veřejné diskuse, nemůže se divit, že bude kritizován a forma i obsah jeho sdělení rozporovány. Je proto absurdní, pokud veřejnou debatu o globální změně klimatu kontaminují výroky jako „muži středního věku útočí na teenagerku s Aspergerovým syndromem“.

Výroky a aktivity Grety Thunbergové buď obstojí samy o sobě, nebo neobstojí vůbec. To, kdo je vyslovuje, prostě není a nemůže být relevantní ve veřejné diskusi o tématech, které se týkají trilionů dolarů a života (naprosto bez přehánění) každého z nás. Z hlediska PR, jako show pro média, Gretino vystoupení jistě zapůsobilo, není mi ale jasné, čím přispělo k diskusi o řešení globální změny klimatu.

Emoce nejsou program

„Rozčilení není program,“ řekl TGM v roce 1931 v Národním shromáždění. Po zhlédnutí videa z New Yorku je možná namístě doplnit, že ani slzy a zkřivená tvář nejsou program. Ani panika není program. Emocemi nabitá prohlášení o ztrátě dětství nejsou program. Skutečně dívka, které je dnes šestnáct, přišla o prvních patnáct let života kvůli globální změně klimatu? Opravdu za to můžou hlavy států shromážděné v OSN? Exaltovanost snižuje věrohodnost. Ministryně financí by těžko mohla věrohodně obhajovat návrh státního rozpočtu, pokud by se u toho rozplakala. Neplatí to i pro diskusi o nesrovnatelně důležitějším – globálním – tématu?

Známý advokát Radek Pokorný hájil Gretu na Facebooku se slovy, že „doteď bylo globální oteplování tématem jen pro elity.“ Před dvanácti lety získal Al Gore a Mezinárodní klimatický panel Nobelovu cenu za mír (ať už si o tom myslím cokoli) za boj proti globální změně klimatu. Od roku 2009 stanovují emisní normy Euro maximální emise oxidu uhličitého u osobních automobilů. V roce 2007 považoval prezident České republiky Václav Klaus za nutné napsat knihu Modrá, nikoli zelená planeta. Jistě s ní nemusíme souhlasit, ale můžeme ji jistě považovat za důkaz, že tohle téma ve veřejném prostoru existovalo již tehdy. Je hloupost se tvářit, že nebýt Grety Thunbergové, běžná populace by o tématu globální změny klimatu nic netušila.

Kritizovat politiky za nečinnost a neříci, co po nich chceme, je extrémní forma pokrytectví.

Hysterická forma sdělení má ale i další problém: polarizuje společnost. O to víc v České republice, která je alergická na patos a velké emoce. Obratem se na sociálních sítích samozřejmě vytvořily dvě vyhraněné skupiny komentátorů: jedna, která volá po zásahu psychologa či rovnou psychiatra, a druhá, která jakoukoli kritiku Gretina projevu považuje za projev zaprděného čecháčkovství, švejkovství a ublíženosti bílého heterosexuálního muže středního věku. Opravdu se tím nějak zlepšily podmínky pro smysluplnou diskusi?

Mezi aktivismem a politikou

Největší výhrada vůči Gretinu sdělení je ale jinde. Úplně chybí jakékoli řešení, o kterém by bylo možné diskutovat. Upozornění na existující problém je jistě dobrá věc, ale jakou má hodnotu bez návrhu řešení? Jakou má hodnotu aktivismus, který je pouze negativní a nesnaží se ukazovat cestu?

V rámci IPCC a klimatologů obecně jistě existuje vědecký konsensus o člověkem zaviněné globální změně klimatu, determinované emisemi skleníkových plynů. Na to Greta upozorňuje, ale chybí jí jakákoli vize do budoucna. Na té vědecký konsensus neexistuje a existovat nemůže – jde o politiku. Nastavení daňového systému, dotace tam či onde, zákazy a limity, to všechno jsou výsostně politická témata. O nich Greta nemluví, protože by se stala součástí politické debaty. Kritizovat politiky za nečinnost a neříci, co po nich chceme, je ale extrémní forma pokrytectví.

Nechci bránit Gretě Thunbergové ani nikomu jinému v tom, aby vstupovali do debaty o věcech veřejných. Pokud do ní ale někdo vstoupí, musí očekávat stejnou míru kritiky, bez ohledu na to, kolik mu (jí) je let, jakého je pohlaví či jakou má diagnózu. Pojďme ale raději hledat řešení, neideologická, racionální, efektivní, založená na reálných poznatcích vědy.

---