Texty

Jak válka na Ukrajině ovlivní české předsednictví

Putinova invaze na Ukrajinu mění i priority nadcházejícího českého předsednictví v Radě EU. Česko se ještě nedávno připravovalo na podporu silné zdravotní unie a lepší koordinaci zdravotnictví na úrovni EU, socioekonomickou obnovu Evropy nebo třeba globální reakce na koronavirus. To všechno se teď odsouvá na druhou kolej. Namísto toho nás čeká intenzivnější debata o ochraně vnějších hranic unie, energetické bezpečnosti a řešení ukrajinské uprchlické krize.

Pravděpodobně půjde o jedno z nejdůležitějších předsednictví vůbec. Česká republika od července musí být aktérem, který umožní stabilizaci situace a navrhne strategický plán chodu jednotlivých segmentů EU tak, aby byly dopady ruské agrese co nejnižší. Státy zastávající tento post v předchozích letech se zaobíraly především tématy souvisejícími s inovací, udržitelností, propojením, sociální reformou či vlivem Evropy ve světě. Od července roku 2020 pak i nápravou škod, které napáchala pandemie. Jejich nástupce s nadsázkou čeká zápas o suverenitu Evropské unie a její bezpečí.

Rámcovým motivem bude sbližování Evropské unie s Ukrajinou. Podle vládních ministrů se Česká republika zaváže k prosazování zařazení Ukrajiny mezi kandidátské státy usilující o členství, které je diskutované již od počátku krize. Asi by bylo vhodnější začít pevnějšími bilaterálními smlouvami, ať už mezi Ukrajinou a EU jako celkem, nebo Ukrajinou a jednotlivými členskými státy, jelikož posuzování přijetí do Evropské unie obvykle trvá kolem deseti až patnácti let a kandidátská země musí splnit přísné podmínky, které však při obnově zdevastované země nejspíš nebudou prioritou. Na druhou stranu, urychlení procesu by zase nebylo fér vůči již klasifikovaným kandidátským zemím čekajícím na přijetí.

Proto by bylo efektivnější se v následujících měsících zaměřit primárně na jiné způsoby prohloubení spolupráce. Evropská unie by například mohla zvážit posílení pravomocí projektu „Associated Trio“, představujícího prostředek ke spolupráci mezi EU a ministry zahraničních věcí Moldavska, Gruzie a Ukrajiny.

Odkládané téma, obnovená debata a návrat v čase

Válka na Ukrajině přinesla českému předsednictví tři zdánlivě nová stěžejní témata, jimž jsou obrana, energetická nezávislost a migrace. Zároveň se nezapomnělo ani na hybridní hrozby v kyberprostoru a zelenou politiku.

Ruská agrese vyzdvihla debatu o přehodnocení obranného potenciálu Evropské unie. Konkrétně se konečně začalo mluvit o tom, jak jej posílit ve smyslu koordinace vyzbrojování nebo synchronizovaného nákupů určitých typů zbraní. A zdá se, že členské státy jsou skutečně ochotné pro to něco udělat. Zanedbávané téma se tak dostalo na povrch. Přestože je většina členských států také v NATO, není na škodu, ba je dokonce i žádoucí obranu Evropské unie posílit, například udělením větších pravomocí „centru“ evropské obranné spolupráce – European Defence Agency (EDA).

Častým předmětem debat a zároveň druhým programovým bodem je v poslední době energetická nezávislost na Rusku, na které se většina států Evropské unie shoduje. Česká republika již při svém prvním předsednictví roku 2009 podporovala projekt plynovodu Nabucco, který však doprovázely nejasné okolnosti a následně zcela selhal. Důležité však je, že myšlenka přehodnocení dodávek zdrojů není pro naše předsednictví novinkou.

Válka na Ukrajině přinesla českému předsednictví tři zdánlivě nová stěžejní témata, jimž jsou obrana, energetická nezávislost a migrace. Česká republika na rozdíl od krize z roku 2015 sama stala cílovou zemí uprchlíků, čímž získala roli kvalifikovanějšího moderátora, a ne jen přihlížejícího kritika.

Vracíme se také do dob, kdy důležité místo ve strategických plánech předsednických zemí zaujímala migrační krize. Tentokrát se ovšem jedná o interní problematiku kontinentu, kdy uprchlíci přicházejí z evropské země. Navíc se Česká republika na rozdíl od krize z roku 2015 sama stala cílovou zemí, čímž získala roli kvalifikovanějšího moderátora, a ne jen přihlížejícího kritika. Přestože agenda hledající řešení tohoto tématu za těchto sedm let nikdy zcela nevymizela, diskuse kolem ní již pár let nefigurovala mezi třemi základními problémy řešenými v kontextu předsednictví. A to se teď mění.

Své místo si nejen udržely, ba i posílily, také dvě nadčasové agendy z původního plánu. První je zelená iniciativa, jež se s debatou o energetické nezávislosti na Rusku stala velmi diskutovanou a zároveň nabízí jeden z možných prostředků k jejímu dosažení. Druhou představuje digitální agenda s důrazem na kybernetickou bezpečnost a hrozbu šíření dezinformací. Zabývat se bude tím, jak tato témata ohrožují odolnost demokratických institucí, jejíž zachování je samo o sobě předpokladem plánu předsednického státu.

Vysoké nároky a velké příležitosti

Českou republiku čeká velká výzva. Když se jí chopí s potřebnou grácií, tak si může zlepšit reputaci. Země, jejíž bývalý předseda vlády je stíhán za podvodné čerpání dotací z evropských fondů za doprovodu proruských výroků jejího prezidenta, je po nástupu nové vlády Petra Fialy spojena s velkým očekáváním. Dostává se jí příležitosti předvést nejen evropskému společenství, že umíme i dávat, a ne jen brát.

Nové hrozby, jež s sebou přinesla válka na Ukrajině v podobě uvědomění si potřeby revidování obranné struktury Evropské unie, přehodnocení energetických vztahů a efektivního návrhu řešení uprchlické krize, poskytly České republice příležitost představit se jako stát silných západních hodnot, nedefinovaný komunistickou minulostí. Ukázat, že má na to nastolit pevné základy řešení celosvětové krize, na které může plynule navázat svým předsednictvím Švédsko a jeho následníci. Solidárně přispět na obnovu a záchranu Kremlem zničeného státu. Zkrátka ukázat, že má co nabídnout, a využít výzvy k potenciálnímu vylepšení obrazu České republiky i Evropské unie v očích nejen českých občanů.


štítky: # #
sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin odebírat newsletter