V Polsku byl minulý týden schválen průlomový zákon. Ministerstvo obrany má v plánu investovat do výroby munice, se zaměřením na dělostřeleckou munici ráže 155 mm, až 3 miliardy zlotých (17,5 miliard korun). Tato iniciativa je něčím, co můžeme bezesporu nazvat státním zájmem. Kromě toho, že tím Polsko zvýší svou obranyschopnost vůči agresivním nepřátelům na východní hranici, znamená investice také nová pracovní místa a nakopnutí polského hospodářství a zbrojního průmyslu. Zákon byl minulý týden, ve středu 27. listopadu, předložen dolní komoře parlamentu, Sejmu, na schválení. Výsledek? 424 poslanců bylo pro, proti nehlasoval nikdo.

Polský Sejm má 460 členů, přičemž vládní koalice premiéra Tuska má 248 poslanců. Při těchto číslech si člověk rychle uvědomí, k čemu došlo. Opozice v čele s Právem a spravedlností (PiS), ačkoliv má se současnou vládou Občanské platformy (PO) vztahy celkem mizerné (Poláci dokonce jejich spor s oblibou nazývají „polsko-polská vojna“), je schopná vidět a rozumět tomu, jak strategicky významné tyto nové investice pro Polsko jsou. Tedy i když  jsou jejich politické spory intenzivní, když jde o státní zájem, je nutno se nad nimi povznést.

Kterou zemi mi to jen připomíná? Bohužel, Česko rozhodně ne. Tady máme v čele opozice bývalého premiéra, který se místo tvorby vizí zamiloval do svého vlastního obrazu na sociálních sítích. Člověka, který nerozumí pojmu státní zájem, protože v jeho pojetí se státní zájem mění podle průzkumů veřejného mínění. Skvělým příkladem byla příprava důchodové reformy. Ta v současné době vzbuzuje vášně napříč zeměmi celého vyspělého světa, protože současné systémy důchodů jsou v důsledku demografické krize jednoduše neudržitelné. Pro budoucí stabilitu státu je proto nevyhnutelné uskutečnit důchodovou reformu a zájmem každého zodpovědného státníka (z opozice nebo koalice) musí být, aby se na ní podílel svou vizí a v zájmu svých voličů. 

To by však nemohla být na Hradě špatná akustika, že ano. Hnutí Andreje Babiše si nemohlo pomoci a místo konstruktivní debaty na téma státního zájmu uštědřilo ještě na jaře ostatním stranám ubohý úder pod pás. Vláda i prezident očekávali jistou úroveň profesionality v zásadní otázce pro budoucí generace seniorů, dostalo se jim nicméně pouze „podrazáckého“ přístupu. Představa, že by pak poslanci ANO v sněmovně hlasovali pro novou reformu je vskutku úsměvná. Dlouhodobě pak hnutí ANO podkopává bezesporu jeden z největších úspěchů této vlády, kterým je zahraniční politika. Žádná vláda nebudila takový respekt v EU, NATO a zahraničí všeobecně jako právě vláda Petra Fialy. Hnutí ANO a Andrej Babiš ovšem dělají vše proto, aby zopakovali „slovenský“ scénář. Robert Fico, Babišův spojenec, dostal za rok ve vládě Slovensko do mezinárodní izolace mnohými skandálními kroky a výroky, přičemž jeho vláda nově dělá čistky na ministerstvu zahraničních věcí. Léty budovaná diplomatická služba a prestiž Slovenska v zahraničí byla sražena na kolena, a to pouze kvůli populistovi, který podle mnohých myslel své proruské postoje v kampani jenom jako past na voliče. 

Náš severní soused má podobně polarizovanou politiku jako my. Na rozdíl od nás ale na obou stranách barikády existuje zájem o to, aby se země posunula kupředu. V Česku je dnes tento zájem bohužel jen na straně dnešní koalice. Dokud bude stát senilní děda na čele opozice, ničeho konstruktivního se z jejich strany nedočkáme. 

---