Mo[u]drá politika na jižní Moravě: Žabčice

18. září 2020, Pravý břeh

Pravý břeh toto léto navštěvuje úspěšné jihomoravské komunální politiky, z nichž některé najdete na kandidátce ODS do podzimních krajských voleb. Čím se mohou pochlubit, jaké výzvy momentálně řeší a co z jejich pohledu Jihomoravský kraj nejvíce potřebuje?

Obec Žabčice leží zhruba 25 kilometrů jižně od Brna, žije tu přibližně 1 600 obyvatel.

Starostou Žabčic je Vladimír Šmerda, který tento post zastává neuvěřitelných 22 let.

Vážený pane starosto, velice děkujeme za pozvání a gratulujeme: Nejen že jste rekordmanem v počtu opětovného zvolení do čela obecní samosprávy, Žabčice jsou také jednou z nejbohatších obcí v celém Jihomoravském kraji, a je to na nich vidět. Jaký je váš recept na úspěch? 

Není to nic převratného, jen poctivá práce, jasné vize a rozumné investice. Když jsem začínal, byly Žabčice jednou z nejzanedbanějších obcí v okolí. Začátkem devadesátých let jsme neměli kanalizaci ani vodovod, chyběl rozvod plynu, čistička, chodníky i cesty byly v žalostném stavu, nebo vůbec nebyly. Jsem místní rodák, pamatuji si moc dobře, jak ta vesnice díky komunistům vypadala. Za 30 let od pádu totality tato země a s ní i jednotlivé obce ušly obrovský kus cesty. Máme to, o čem se nám ani nesnilo, a považujeme spoustu věcí za samozřejmé, ale ony samozřejmé nejsou.

Není mnoho obcí, kde lze nalézt památník obětem komunismu. A má to něco společného se známým Žabčickým masakrem?  

Ano i ne. Jako mnoho lidí mé generace jsem nesnášel komunisty, miloval bigbít a přál si žít ve svobodné zemi. V roce 1982 jsme se s kamarádem rozhodli, že uspořádáme hudební festival. Většina pozvaných kapel byla takzvaně zakázaných, neměly oficiální povolení hrát, na plakáty jsme ale napsali jen ty, co hrát mohly, ostatní se schovaly pod „a hosté“. Také se podařilo domluvit, že akci oficiálně zaštítil SSM (Socialistický svaz mládeže), což byla záruka menší komunistické bdělosti. Do Žabčic se sjelo velké množství mladých lidí, Hlas Ameriky a Svobodná Evropa náš festival tehdy vyhlásily jako nejlepší akci roku.

Ovšem při druhém ročníku už byla StB mnohem pozornější a festival pár hodin před začátkem zrušila. Žabčice byly neproniknutelně uzavřeny a některé z těch, kteří se sem chystali, policie brutálně zmlátila. Následoval ještě vykonstruovaný proces, čtyři „vlasaté živly“ komunisti poslali do vězení, další dostali podmínky, jiné čekaly postihy v zaměstnání. Památník jsme odhalili před dvěma lety u příležitosti padesátého výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Ten památník ale nepřipomíná jen přímé oběti, zastřelené či zmrzačené, ale také všechny ty, kterým komunisté zničili život, znemožnili studovat, věnovat se kariéře. Je to památník nám všem, kteří jsme byli přinuceni žít ve zločinném totalitním systému.

Žabčický památník obětem komunismu (na snímku Vladimír Šmerda s kandidátem na hejtmana JMK Jiřím Nantlem)

Proč jste se rozhodl pro práci starosty?

Jezdil jsem do Prahy na demonstrace při Palachově týdnu, toužil jsem po změně, a když to konečně prasklo, byl jsem jedním z těch, kteří organizovali místní akce v rámci sametové revoluce. Chvíli jsem pak váhal, zda nezačít podnikat, měl jsem reálnou nabídku, ale já se rozhodl pro práci v obci a rozhodně toho nelituji. Nebylo to ale snadné, pro mnoho lidí jsem byl „mánička“, ale chtěl jsem dokázat, že bez komunistů se nám bude žít mnohem lépe. Začátky byly krušné, pamatuji si například, že když jsme chtěli, aby v obci bylo zdravotní středisko, sehnal jsem partu kamarádů a každé odpoledne jsme zadarmo přestavovali místní už nevyužívané jesle, a podařilo se. Dnes už ta budova dosloužila, právě dokončujeme novou, krásnou, moderní. Brzy bude kolaudace.

V obci, která má 1 600 obyvatel, je nejen zmiňované zdravotní středisko, nově opravená mateřská a základní škola, nová sportovní hala, krásné letní koupaliště, ale i obecní dům s pečovatelskou službou či dokonce obecní hotel s vinárnou a restaurací. Pozornost si zaslouží i nový Lidový dům, kde se pořádají divadelní představení, za které by se nemuselo stydět ani velké město. V Žabčicích pravidelně vystupují přední brněnští, ale i pražští herci. To je hodně neobvyklé, povězte nám o tom něco. 

Divadlo má v obci hluboké kořeny. Ochotníci tu pod vedením místního učitele začali hrát už v roce 1898. Za první republiky nacvičovali i velmi náročná představení, operety, dokonce opery. Žabčičtí ochotníci byli velmi známí i mimo obec, získali mnohá ocenění, byl to svého druhu fenomén, který naštěstí v různých formách a pochopitelně s vynucenými přestávkami přečkal až do současnosti. Divadlo, to je pro žabčické prostě srdeční záležitost. K divadlu se místní upínali i v těžkých dobách, jeden z vrcholů souboru byl za druhé světové války, kdy to lidé chápali jako výraz národní sounáležitosti, naopak definitivní zákaz přišel od komunistů v roce 1961. V roce 1968 se uspořádaly alespoň oslavy 70. let od založení souboru, k navázání činnosti došlo krátce v roce 1997 a pak od roku 2008, kdy místní sehrály několik pozoruhodných představení jako Dívčí válka či Charleyova teta. Starý Lidový dům za ta léta ale zchátral, proto obec postavila nový, moderní, v němž několikrát za rok vystupují skutečně známí umělci. Můžete mi věřit, že velmi oceňují místní publikum i specifickou atmosféru a jezdí sem moc rádi.

Není tajemstvím, že Žabčice prosperují i díky nedaleké skládce odpadů. Skládku na svém katastru obce většinou nechtějí, ale tu vaši vám mnozí závidějí. Jak je to možné? 

Často slyším, že se mi dobře hospodaří, když mám slepici, co snáší zlatá vejce. Málokdo si ale uvědomí, že skládek komunálního odpadu je po republice hodně, ale jen málokterá z nich přináší obcím skutečný užitek. Než jsme se dostali do současného stavu, museli jsme hodně investovat, a i nyní je nezbytné vše hlídat a nic nepodcenit. Skládka nás už stála 200 milionů korun, ale zato je jednou z nejmodernějších a nejbezpečnějších v celé České republice. Dostali jsme dokonce i cenu za ekologii – skládku izoluje silná vrstva jílu, speciální fólie, štěrk, až pak se zaváží odpad a to jen po krátkých úsecích, které se po naplnění ihned rekultivují. I tak se stane, že velký vítr odnese ze skládky igelitové tašky a lehčí odpad, který pak sbíráme po celém okolí, což vždy vzbudí nechtěnou pozornost. Skládka ale také přirozeně produkuje plyn, ze kterého vyrábíme elektřinu, která by pokryla spotřebu celých Žabčic. Ale je to přece jen od obce daleko, takže vybudovat speciální rozvody se zatím nevyplatí, tak se elektřina prodává do sítě.

A máme i plány do budoucna. Na rekultivovaném území bychom rádi vybudovali sušičku vodárenských kalů, navíc s moderní technologií následné pyrolýzy. Sušičky vodárenských kalů v České republice zoufale chybí, přitom brzy budeme muset zavést opatření zakazující vyvážení těchto kalů do polí. Používají se totiž jako hnojivo, svým způsobem výborné, ale kvůli nežádoucím hormonům či těžkým kovům také potenciálně nebezpečné. Vodárenské kaly jsou a budou velký problém, ale i příležitost, obsahují totiž vysoký podíl vzácného fosforu, který z nich ovšem zatím neumíme dostat. Jezdím proto po Evropě, shromažďuji informace, zkoumám vhodné technologie, myslím dopředu. A už teď slyším jak, pokud se to povede, mnozí řeknou: ten se má, ten má tu sušičku, co mu vydělává peníze…

Když už si povídáme o ekologii a výzvách budoucnosti, také se, jako mnoho jiných jihomoravských obcí, potýkáte s problémy s vodou?

Voda je problém, který se nezbytně musí řešit na mnoha úrovních, tu státní nevyjímaje. Co se týče konkrétně Žabčic, v okolí není jediný vodní tok a půda je písčitá, u nás se prostě veškerá srážková voda musí zasáknout. To znamená, že musíme být schopni ji efektivně odvést v době velkých srážek, ale také udržet v případě sucha. Když se projdete po vesnici i v jejím okolí, uvidíte mnoho nových zasakovacích poldrů a jiných krajinných prvků, které nám s tím pomáhají. Životní prostředí nám leží hodně na srdci. Nedávno jsme v centru obce vybudovali i speciální jezírko, kam odvádíme dešťovou vodu z přilehlé ulice, ale které slouží také jako vodní rezervoár a v neposlední řadě jako krásné místo s dřevěným mostem, rybičkami, stromy a květinami, kde si místní rádi posedí.

Samozřejmostí je také výsadba stromů, což díky písčité půdě opět není jen tak. Stromy je potřeba nejen vysázet, ale také o ně dlouhodobě a pravidelně pečovat. Za to patří obrovský dík místnímu mysliveckému sdružení, které každoročně vysází v průměru kolem 1 000 nových stromů, což dělali i dávno před tím, než to nyní přišlo do módy. Ale nejen to, na pravidelných nedělních brigádách také pečují o okolní krajinu, ročně vyvezou vlečky a vlečky nasbíraného „bordelu“.

Víte, o ekologickém chování panuje mnoho mýtů, ale takové ty hurá aktivity, kdy se pár lidí někde nafotí a pak se po nich slehne zem, nejsou k ničemu. Naopak každodenní práce mnoha dobrovolných spolků, jako jsou například již zmiňovaní myslivci, nebo hasiči, Sokol a jiní, to se přehlíží. Ale bez nich by to nešlo. V péči o krajinu musíme postupovat velmi rozumně, uvážlivě a prosazovat dlouhodobě udržitelná řešení, škod způsobených nedomyšlenými kroky se už napáchalo dost.

Co vás přimělo ke kandidatuře do krajského zastupitelstva? Je to právě váš zájem o ekologii a životní prostředí?

Zrálo to ve mě postupně. Díky nutnosti řešit naše místní problémy jsem byl přinucen vidět věci v souvislostech. Uvedu příklad: Působím ve svazku spravujícím vodní a kanalizační síť na Židlochovicku a také ve společnosti spravující Vírský vodovod. Vírská přehrada a úpravna vody ve Švařci dodává do potrubí podle potřeby až tisíc litrů za vteřinu, ale byla by schopna distribuovat až dvojnásobek. Naopak podzemní vodu Březová I a II bychom měli v maximální míře šetřit. Je nutné spolupracovat, najít optimální řešení, přivést vodu z míst, kde je jí dostatek, do míst, kde chybí, a zároveň tím ochránit podzemní vodní rezervoáry. Některé firmy i obce totiž stále častěji řeší nedostatek vody vlastními velmi hlubokými vrty, čímž sahají do rezerv, které by měly zůstat nedotčeny.

Kraj se musí stát koordinátorem propojování vodárenských soustav. S tím také souvisí nezbytné investice do potrubí vírského vodovodu, které má k dokonalosti daleko, čímž nejen při haváriích, ale i běžným provozem dochází k velkým a zbytečným ztrátám. Současně je třeba nově promyslet i cenovou politiku, protože když je povrchová voda dražší než vzácná voda z hlubokých vrtů, je něco špatně. Další výzvou, kterou musíme urgentně začít řešit, jsou již zmiňované vodárenské kaly. Prostě chce to vzít rozum do hrsti, spolupracovat na krajské úrovni a co nejlépe využít příležitostí, které se nám otevírají díky například plánovaným evropským zeleným penězům. Musíme naši situaci řešit tak, abychom nejen zabránili dalšímu drancování přírody, ale také podpořili a využili moderní technologie a výzkum. Jihomoravský kraj má obrovský potenciál, ale v posledních letech jsme jej nedokázali řádně využít. A to se musí změnit.

štítky: # #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter