Je všeobecně známý fakt, že politika americké Demokratické strany se v posledních letech posouvá doleva. Důkazem jsou nejen stále radikálnější návrhy v Kongresu, ale také rostoucí vliv osobností, jako je Alexandria Ocasio-Cortézová nebo Ilhan Omarová, kterým média dávají stále větší prostor. Postupně proto představíme jednotlivé kandidáty Demokratické strany, ucházející se o prezidentský úřad v roce 2020. Jaké jsou jejich šance? Zvítězí umírněná levicová politika, nebo radikální levicový populismus? A která varianta může nakonec porazit Donalda Trumpa?

Marxista-milionář versus Robin Hood z Harvardu

Bernie Sanders a Elizabeth Warrenová: dva protikandidáti, dva přátelé. Ale jen jeden z nich může vyzvat na souboj Joe Bidena, který se dlouhodobě umisťuje na vrcholu všech průzkumů, a následně se utkat se současným prezidentem. Žádní jiní kandidáti si zároveň nejsou tolik podobní. Jakožto kolegové v Senátu hlasují pro drtivou většinu návrhů společně. V kampani sdílejí téměř totožná témata (zcela bezplatné zdravotnictví a vysokoškolské vzdělání, Nový zelený úděl nebo progresivní zdanění). I když si lidově řečeno lezou do zelí, ani po vybízení moderátorů na sebe nikdy nezaútočí. Znají se totiž přes dvacet let a dlouhodobě se drží dohody, že se nebudou osočovat přes média. Na první pohled dokonalá podobnost obou postav proto vybízí k tomu, aby si přestali konkurovat a jeden přenechal místo druhému. Při bližším zkoumání však zjistíme, že staří známí mají diametrálně odlišné životní příběhy i představy o budoucnosti Spojených států.

Bernie se pyšní životopisem politického matadora, který po téměř 40 letech v politice zná každou díru ve zdi Kapitolu. Senátor z Vermontu si dokázal vypěstovat obraz demokratického socialisty, který vždy stál tak trochu mimo Demokratickou stranu. Jeho nezávislost mu dokázala vyhrát několikery volby do Senátu i do Sněmovny reprezentantů. Jeho netradiční program, řečeno velmi kulantně, je tím pádem dlouhodobě známý.

Americkému voliči hodně záleží na fyzické kondici a zdraví prezidenta.

Plán na totální přeměnu amerického tržního prostředí ze Sanderse paradoxně udělal milionáře. Dílo v duchu „sociální spravedlnosti“ s názvem Our Revolution, které vyšlo po zvolení Trumpa v roce 2016, mu prakticky okamžitě vyneslo miliony dolarů. Jeho majetek se za poslední léta několikanásobně zvýšil. Média jej proto často grilují, protože fakticky kritizuje systém, v němž získal tolik peněz. Dříve kovaný odborář tím může lehce ztratit kredibilitu. Sanders navrhuje zakotvení ekonomických a sociálních práv do ústavy, což sám nazývá politickou revolucí, a kritizuje rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými. Jeho megalomanské reformy můžou u mnoha chudých lidí vzbudit obrovský zájem, ale zároveň tak trochu působí jako „socialismus s milionářskou tváří“. Sám Sanders na otázku moderátora, zda mu není hloupé kázat o sociálním státu, když si sám žije jako aristokrat, odpověděl suverénně: „Prodal jsem knihu, která se stala bestsellerem. Jestli napíšete bestseller vy, můžete být taky milionář“.

Advokátka Elizabeth Warrenová podobné problémy nemá, ale měla by si udělat jasno v tom, co vlastně chce. Na rozdíl od Sanderse se nepovažuje za hrdou socialistku, nechce vyzývat k politické revoluci. I když levicové návrhy z jejích úst mnohdy zacházejí ještě dál, než kam dohlédne samotný Bernie, rezolutně se označuje za kapitalistku do morku kostí. Chtěla by prý pouze napravit nespravedlivý systém tržního hospodářství a zalepit díry, s kterými si laissez faire nemůže poradit. Jako jedna z mála kandidátů přišla z akademického prostředí a má zkušenosti z Obamovy administrativy. Bezpochyby patří k těm nejinteligentnějším na pódiu. Na rozdíl od Sanderse férově přiznává, že realizace bezplatného zdravotnictví a dalších dárečků se neobejde bez zvýšení daní pro střední třídu, na druhou stranu ale často zaráží svými populistickými argumenty a často opakovanými iluzorními představami, že nemalá část státních služeb bude zdarma a že všechno zaplatí ti nejbohatší.

Srdeční záležitost

Dá se říct, že Warrenová dnes přebírá program, který Sanders prosazuje dlouhodobě. Sanders má proto mnohem loajálnější voliče, které nebude snadné přebrat. Sandersovi voliči také požadují zásadní změnu v politickém směřování USA, což dokazuje i to, že v roce 2016 velká část z nich nakonec nepodpořila Hillary Clintonovou, ale Donalda Trumpa.

Všechno ale možná nakonec změní událost z konce září – srdeční příhoda Bernieho Sanderse. Nikdo nemůže zaručit, že se infarkt za čas nebude opakovat. Funkce prezidenta Spojených států je mimořádně stresující práce a Bernie Sanders je přece jen starý člověk. Přes všechny požadavky na autenticitu je potřeba si uvědomit, že americkému voliči hodně záleží na fyzické kondici a zdraví prezidenta. Proto Bílý dům úzkostlivě tajil informace o chabém zdraví Franklina Roosevelta nebo Johna Kennedyho. Ostatně i kolaps Hillary Clintonové během kampaně v roce 2016 měl nakonec velký vliv na její prohru…

---