Texty

Novela mediálního zákona posílí nezávislost České televize

Poslanecká sněmovna na mimořádné schůzi 1. listopadu v prvním čtení schválila novelu mediálního zákona. Poslanci se o ní kvůli opozičním obstrukcím přeli dlouhých třináct hodin. Jaké jsou hlavní body chystané novely?

Vládní návrh, přezdívaný „malá novela mediálního zákona“, je ve skutečnosti novelou tří různých zákonů: zákona o České televizi, zákona o Českém rozhlasu a jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Kromě stěžejních změn popsaných níže obsahuje řadu legislativně-technických zpřesnění. Některá ustanovení totiž v praxi vyvolávals interpretační problémy, další zase obsahovala neaktuální právní terminologii.

Návrh, který předložilo Ministerstvo kultury, rámcově vychází z rozsáhlejšího návrhu senátora Davida Smoljaka, který jej začal připravovat už na podzim roku 2020. Původní návrh obsahoval některé poměrně sporné body,  které byly v průběhu legislativního procesu odstraněny.

Výsledný kompromis přichází v poměrně zásadním okamžiku. Nejvyšší správní soud totiž 20. října judikoval, že odvolání členů dozorčí komise Rady ČT, ke kterému došlo v listopadu 2020 na popud radní Hany Lipovské, nebylo v souladu se zákonem. Toto hrubé pochybení v praxi znamená, že bývalí členové dozorčí komise budou zřejmě moci požadovat vyplacení odměn, o něž přišli v důsledku nezákonného odvolání.

Nejedná se přitom o zdaleka jediný exces stávajících radních, které do funkce prosadila bývalá menšinová vláda ANO a ČSSD za asistence KSČM a SPD.

Konec účelově založeným spolkům

Největší změna se týká způsobu volby Rady České televize – orgánu, kterým veřejnost televizi kontroluje. Počet členů Rady se zvýší z dosavadních patnácti na osmnáct a do volby má být kromě Poslanecké sněmovny (která má volit dvanáct členů) nově zapojen také Senát (s právem zvolit zbývajících šest).

Novela se dotkne i podávání návrhů na jednotlivé kandidáty. Současná úprava umožňuje podávat návrhy spolkům, které představují různé zájmy (kulturní, regionální, náboženské nebo třeba vědecké). Návrh zákona obsahuje podmínku, že navrhovatel musí existovat alespoň deset let. Cíl je poměrně jasný – eliminovat vliv účelových právnických osob, založených čistě kvůli nominaci konkrétního kandidáta. Pokud má Rada ČT skutečně plnit svůj účel (tj. reprezentovat rozličné společenské zájmy), měly by kandidáty nominovat zavedené organizace, které vyvíjejí činnost a mají reálnou historii.

Tuto změnu kritizoval předseda hnutí SPD Tomio Okamura, podle kterého „je to jen manipulace, aby organizace, které vznikly později právě v reakci na pohyby společnosti, byly odstřiženy“. V této souvislosti dokonce uvedl absurdní příklad samotné SPD, která vznikla v roce 2015, a nominace by tedy nově podávat nemohla. To však ve skutečnosti nemůže ani teď, protože politické strany to ze zákona nesmějí.

V této souvislosti můžeme připomenout kauzu Jaroslava Nováka Večerníčka, poslaneckého asistenta Tomia Okamury, kterého do Rady ČT v roce 2020 nominoval Nadační fond Projekt Nevina. Ten vznikl zápisem do veřejného rejstříku 21. ledna 2020, ačkoli lhůta pro podávání přihlášek vypršela o den dříve. Večerníček byl proto z volby vyřazen. Celá kauza jasně ukazuje praxi účelového zakládání subjektů s právem nominace. (Jedinou známkou činnosti Projektu Nevina se zdají být nedokončené webové stránky plné gramatických chyb.)

Šachisté o svou moc nepřijdou

I nadále zůstává zachována možnost zapojení široké veřejnosti. Varianta, která by právo nominace omezila jen na seznam konkrétních právnických osob, se neprosadila. Možným úskalím zůstává fakt, že kandidáty smějí i nadále nominovat i právnické osoby čistě lokálního zaměření, jako jsou různé spolky rybářů nebo šachistů. Na druhou stranu platí, že férové vymezení, které organizace už působí dostatečně „celostátně a celospolečensky“, by bylo obtížné, a že Rada má koneckonců zastupovat i regionální zájmy.

Novela do jisté míry posiluje nezávislost Rady, která nově nemůže být odvolána jako celek. Dosavadní úprava tuto možnost připouštěla v případě, že by Rada opakovaně neplnila své povinnosti. To by nyní bylo komplikované – pokud Radu budou nově volit dva orgány (Sněmovna a Senát), musely by ji také nějak společně odvolávat. Z hlediska organizační struktury bude Rada nově mít vedle předsedy jen jednoho místopředsedu, přičemž bude platit zásada, že pokud předsedu zvolí Poslanecká sněmovna, bude pozice místopředsedy náležet kandidátovi volenému Senátem (a naopak).

Vzhledem k zapojení Senátu a očekávané větší názorové pluralitě členů Rady byla také zrušena podmínka dvoutřetinové kvalifikované většiny, která byla dosud nutná pro jmenování a odvolání generálního ředitele ČT. Nově bude postačovat prostá většina všech členů Rady (vzhledem ke zvýšení jejich počtu se stále jedná o deset hlasů). Jde o žádoucí krok, který zmenší riziko zablokování orgánu.

Výše uvedené změny se vztahují i na devítičlennou Radu Českého rozhlasu, jejíž velikost se nezmění. Tři členy bude nově volit Senát, pro jmenování a odvolání generálního ředitele ČRo bude stačit prostá většina pěti hlasů.

Evropské unii záleží na nezávislosti médií

Jako novela mediálního zákona se označuje i chystaná právní úprava pocházející z Evropské unie. Ta 16. září přišla s návrhem Zákona o svobodě médií, který by měl mít podobu nařízení, a tedy i přímou aplikovatelnost v českém právním řádu. Ačkoli je návrh zatím na samém počátku legislativního procesu, mohl by přinést zajímavé změny. V úvodu je uvedeno, že nařízení přináší záruky proti politickým zásahům do redakčních rozhodnutí a proti sledování. Klade důraz na nezávislost a stabilní financování veřejnoprávních médií, ale i na transparentnost vlastnictví médií a přidělování státní reklamy.

Nařízení by zavedlo zákaz jakýchkoli zásahů a pokusů o ovlivňovat práce novinářů, a to ve veškerých médiích. Dále počítá se zákazem používání spywaru vůči novinářům a jejich rodinným příslušníkům a v neposlední řadě s povinným zveřejňováním informací o médiích (jméno, sídlo apod.) včetně evidence skutečného majitele. V praxi by to mohlo znamenat, že by byl Andrej Babiš povinně uveden jako vlastník médií v jeho svěřenském fondu.

Do úpravy českých veřejnoprávních médií by evropský mediální zákon velké změny nepřinesl. I nadále by musela podávat nestranné informace, jejich správní rady by se stále obsazovaly transparentně a jejich členy by bylo možné odvolávat jen ze zákonem stanovených důvodů. Nad současný rámec by však mělo být zajištěno jejich adekvátní financování. Evropská komise považuje za riziko, že Česko nezvyšuje koncesionářské poplatky, což prý ohrožuje nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Návrh nařízení upravuje také transparentní přidělování státní reklamy. Veřejnoprávní orgány a státní podniky by musely přidělovat reklamu transparentně, objektivně a bez diskriminace. Každoročně by pak měly zveřejňovat informace o výdajích na reklamu.

Ustanovení týkající se ochrany mediálního obsahu na internetu poskytuje médiím větší ochranu před neoprávněným odstraněním obsahu. Návrh určuje, za jakých okolností je možné, aby velké internetové platformy (to jsou ty, které v EU mají přes 45 milionů uživatelů) mazaly mediální obsah. V neposlední řadě návrh řeší ochranu plurality mediálního trhu – nařizuje členským státům nejen kontrolu vlastnických převodů médií a jejich dopadů, ale i posuzování legislativních změn. Pro dohled nad dodržováním pravidel by měla být zřízena Evropská rada pro mediální služby, složená ze zástupců správních rad veřejnoprávních médií napříč členskými státy, která by dohlížela nad dodržováním nových pravidel a radit v tomto ohledu Komisi.

Ze strany médií a jejich zástupců se návrh nařízení dočkal smíšených reakcí. Vydavatelé na jednu stranu vítají pokusy o vyšší ochranu novinářů, na druhou stranu ale vyjadřují obavy o nezávislost zamýšleného evropského orgánu a o celkovou svobodu médií. Proto požadují celkové přepracování nařízení.

Obvyklé Okamurovy obavy

Novelizace mediálních zákonů v posledních letech pravidelně vzbuzuje kontroverze. Některá současná vyjádření opozice jsou však vysloveně bizarní. Tomio Okamura, který při projednávání návrhu opět řečnil o všem možném, například tvrdí, že vláda chce ovládnout Českou televizi, aby vysílala jen „provládní, probruselské a prowashingtonské názory.“ Nechme stranou, že se sám Okamura opakovaně vyjadřoval, že Česká televizi tak činí už nyní. Především ale nezdůvodňuje, jak by to mělo být možné. Kritika ze strany opozice vychází spíše z faktu, že hnutí ANO má v horní komoře jeden z nejmenších senátorských klubů, a SPD v Senátu není zastoupena vůbec.

Vládní návrh zákona naplňuje cíle stanovené v důvodové zprávě a v zásadě neobsahuje žádné problematické body. Oceňujeme i legislativně-technické úpravy, které upřesňují a aktualizují dosud problematická ustanovení. Nynější novelu by měl brzy následovat další návrh vládního zákona, který by se měl zabývat tématy, jako jsou koncesionářské poplatky. Těch se malá novela vůbec nedotkla. A situaci určitě ještě promění zmíněné nařízení EU.


štítky: #
sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin odebírat newsletter