Texty

Polsko a Ukrajina: cesta ke smíření 

Polsko a Ukrajina si v posledních dnech připomněly 80. výročí volyňského masakru. Symbolickým dnem je přitom 11. červenec 1943, kdy ozbrojenci Ukrajinské osvobozenecké armády (UPA) napadli přibližně 150 polských vesnic na Volyni a povraždili asi 10 tisíc Poláků. Téma dodnes představuje kámen úrazu ve vzájemných vztazích Kyjeva a Varšavy. Prezidenti obou zemí ale svými současnými kroky ukazují, že Polsko a Ukrajina jsou na cestě k postupnému smíření.

Jaké ale byly kořeny volyňské tragédie? Americký historik Tymothy Snyder ve své knize Obnova národů: Polsko, Ukrajina, Litva, Bělorusko 1569–1999 za primární příčinu považuje vyhlazení polských i ukrajinských elit během sovětské i německé okupace a související militarizaci společnosti. Jisté je, že v průběhu let 1943 a 1944 zahynulo během etnických čistek v oblasti Volyně až 100 tisíc Poláků, tisíce Ukrajinců potom zahynuly během odvetných polských akcí.

Brutální masakry se rozšířily i do oblasti východní Haliče a místy přerostly do regulérní občanské války partyzánských oddílů. Výsledkem bylo trvalé poškození vzájemných vztahů obou národů. Po válce se navíc v sovětské Ukrajině o etnických čistkách převážně mlčelo. Pro řadu Ukrajinců se navíc jednalo o záležitost regionálně omezenou pouze na západní Ukrajinu – na rozdíl od jiných velkých ukrajinských tragédií 20. století, jako byl např. holodomor.

Volyňský masakr tak mnohem silněji rezonoval v Polsku, kam uprchla velká část přeživších. Stalo se z něj i jedno z důležitých témat polsko-ukrajinských vztahů po vzniku samostatného ukrajinského státu v roce 1991. I přes určité náznaky nepřišla z ukrajinské strany nikdy oficiální omluva – byť je nutné uznat, že je objektivně komplikované, aby se Ukrajina jako nově vzniklý nezávislý stát omluvila za akce partyzánské bojůvky.

Situace se částečně vyostřila po roce 2016, kdy byl volyňský masakr Sejmem uznán jako genocida. V Polsku došlo k poškození několika ukrajinských památníků a reakcí Ukrajiny bylo moratorium uvalené na další archeologické výzkumy a exhumace pozůstatků obětí. Podmínkou kladenou ukrajinskou stranou pro jeho ukončení byla obnova několika památníků – často se skloňoval třeba pomník u obce Werchrata poblíž polsko-ukrajinských hranic. Ten je věnován 62 Ukrajincům, kteří poblíž padli při střetu s NKVD. V roce 2020 došlo k obnově poničené pamětní desky a její výměně za novou, která neobsahuje seznam jmen padlých Ukrajinců, na jehož doplnění ukrajinská strana trvala. 


Příležitost pro zlepšení vztahů paradoxně poskytl ruský útok na Ukrajinu. Varšava se hned od počátku zařadila mezi největší spojence Kyjeva. Kromě zvládnutí mohutné uprchlické vlny Polsko patří i mezi největší dodavatele vojenské a humanitární pomoci na Ukrajinu. Na nutnost pokračovat v exhumacích obětí z hromadných hrobů upozornil premiér Mateusz Morawiecki, který západní Ukrajinu navštívil minulý týden. Část hlasů v Polsku tak – i vzhledem k obrovské současné pomoci Ukrajině – volá po tom, aby Ukrajina téma volyňského masakru více otevřela.

Současné průzkumy ukazují, že si jasná většina Poláků (78 %) myslí, že by se Ukrajina měla za zločiny UPA oficiálně omluvit. Průzkumy zároveň ukazují, že navzdory komplikované minulosti patří Ukrajinci mezi národy, k nimž nejvíce Poláků chová sympatie. Ukrajinci zase v 83 % případů cítí sympatie vůči Polákům. 

Odlišné hodnocení událostí z válečných let však ve vzájemných vztazích nadále představuje problém. Proto je obzvláště důležité zejména nedělní setkání prezidentů obou zemí, kteří společnou bohoslužbou uctili památku obětí masakru. Toto silné gesto je jistě dalším krokem na společné cestě Poláků a Ukrajinců k historickému smíření. Ta totiž stále ještě není u konce.



Hroudný Jan

Jan Hroudný

analytik
štítky: #