Česká společnost je v současnosti značně rozdělená. Dělí se na několik táborů, které spolu nejsou schopny efektivně diskutovat ani komunikovat. Tento stav je do jisté míry zaviněn i českou politickou scénou, zejména rostoucím vlivem populistů. Politika se, místo toho, aby podporovala konstruktivní diskusi, posouvá k populistické rétorice a prázdným heslům. Lidé tak raději nekomunikují, aby se vyhnuli potenciálním konfliktům, a jsou politickou situací znechuceni. S mizející občanskou společností však roste podpora populistických stran, které nabízejí jednoduchá řešení na složité problémy. Tato řešení znějí lákavě, ale často jsou nereálná a klamná.

Populismus lze vnímat několika způsoby. Obecně se chápe jako podplácení voličů nerealistickými sliby. Populista má vždy jednoduché řešení na jakýkoliv problém – slíbí zrušení kocoviny, mír na Ukrajině nebo nekonečné množství peněz ve státní kase. To, že na své sliby nemá prostředky ani kompetence, ho nezajímá. Z druhého úhlu pohledu je populismus nová prázdná politická ideologie. Její hlavní proud je konfliktní linie „my versus oni“. „My“ představuje hodný, pracující, morálně čistý lid, který ví všechno správně a nejlépe. „Oni“ pak představují elitu, především politickou, která je zkorumpovaná, zlá a špatná. Elita využívá lid k dosažení svých cílů. Populista sám sebe staví do řad prostého lidu a bojuje za obyčejné české občany. Každý, kdo s ním nesouhlasí, je označen za součást zmíněné zkorumpované elity.

Tato rétorika logicky společnost rozděluje a prohlubuje propast mezi jednotlivými skupinami. Zatímco občanská společnost chřadne, populista sílí. Rozdělená společnost ho vůbec netrápí, naopak, ještě více podněcuje vzájemnou nenávist a snaží se znepřátelit strany mezi sebou. Populista nehledá kompromisy, naopak situaci radikalizuje, a za všechno obviňuje svého politického konkurenta.

Že je rozdělená společnost velkým problémem, jsme si uvědomili především v souvislosti s vyhrocenou situací na Slovensku. Slovenská společnost se dlouhodobě potýká s ještě větším rozdělením než ta česká. Robert Fico je kontroverzní politik, kterého národ buď nenávidí, nebo miluje. Fico se nesnaží napětí umírnit, právě naopak. Když byl slovenský premiér postřelen a vážně zraněn, každého napadlo, že tato nenávist zašla příliš daleko. Možná právě Slovensko představuje pro Česko odstrašující příklad, kterému se nechceme přiblížit.

Ovšem Česko na rozdíl od Slovenska již několikrát nad populismem zvítězilo, naposledy v parlamentních a prezidentských volbách. Voliči jasně ukázali, na které straně stojí. Za týden nás čekají volby do Evropského parlamentu. Nezvolme si populisty, kteří nabízejí prázdné sliby, jednoduchá řešení a zastrašují válkou. Místo toho dejme šanci politikům, kteří podporují otevřenou diskusi, kompromis a pevně stojí na straně Západu!

---