Rozumná evropská politika je možná. Problémem není jen Brusel, ale i česká vláda

30. května 2018, Ondřej Krutílek

Stanovisko Pravého břehu, Institutu Petra Fialy k návrhu víceletého finančního rámce EU pro roky 2021–2027

ODS ústy svého předsedy i dalších politiků opakovaně deklaruje, že členství v EU je pro Českou republiku jedinou realistickou volbou. V Unii se však musíme naučit efektivně prosazovat a hájit své zájmy. Dokonce ani evropské dotace nutně nemusejí být zlo, pokud je nepromrháme na hlouposti, jak se často děje dnes. Proto je třeba věnovat mimořádnou pozornost návrhu tzv. víceletého finančního rámce EU pro roky 2021–2027, který Evropská komise představila před dvěma týdny.

Po zveřejnění návrhu se mluvilo hlavně o tom, že Brusel hodlá sáhnout na peníze těm, kteří nebudou držet ústa a krok a odmítnou například přijímat uprchlíky. To ale celou debatu vulgarizuje a odvádí od toho nejdůležitějšího: Zda je návrh víceletého rozpočtu racionální a optimální pro nás i pro celou EU. Od toho se musíme odrazit a následně definovat vlastní návrh pravidel pro čerpání, která nám budou v co největší míře vyhovovat. Evropské peníze pro naši ekonomiku musejí být skutečným přínosem, nikoli byrokratickou zátěží, nebo dokonce noční můrou.

Peníze mohou jít malým – pokud bude vláda chtít

Tradičně jde největší část evropského rozpočtu na strukturální (regionální) a zemědělskou politiku a má tomu tak být i v další sedmiletce. Není to automaticky špatně – tedy za dvou předpokladů: Zaprvé, českou strukturální politiku nebudou od A do Z formulovat od stolu dámy a pánové v Belgii, takže si třeba budeme moci (bez ohýbání hřbetů a projektů) dostavět dálnice. A zadruhé, zemědělská politika překročí svůj stín a zaměří se na komplexní rozvoj venkova, ve kterém budou lidé skutečně žít, pracovat a produkovat kvalitní potraviny, a ne ho jen využívat k přespání po práci ve městě.

V evropské zemědělské politice už nějaký čas můžeme pozorovat některé rozumné trendy, například tendenci podporovat středně velké a malé zemědělce namísto velkých kolchozů nebo snahu omezovat tzv. přímé platby na zemědělskou plochu či nesmyslný byznys s biopalivy první generace. Česká vláda však tyto trendy účinně blokuje a dostává se tak do pozice evropského „zpátečníka“. Důvod? Silně nevyhovují podnikatelským zájmům Andreje Babiše a jeho okolí. Zbylé demokratické strany se proto musejí zasadit o to, aby trestně stíhaný předseda vlády dal přednost zájmům země, a ne zájmům Agrofertu. Aby myslel na naši krajinu a budoucí prosperitu víc než na osobní zisk. Po dobrém to neudělá, a tak je třeba ho všemi prostředky tlačit k tomu, aby unijní opatření v zemědělské politice byla povinná a zavedla je i Česká republika.

Špatný směr před lety naopak nabrala evropská strukturální politika, která ne a ne opustit vyjeté formalistické koleje. Právě proto dnes z evropských peněz nesmíme opravovat chodníky, ale jen „zvyšovat bezpečnost dopravy“. Nesmíme zrekonstruovat zchátralou školku, zato máme milostivě povoleno „snížit její energetickou náročnost“. Na tomto poli bude proto třeba tvrdě bojovat především na evropské úrovni, aby se pravidla zlepšila a abychom to v příštím finančním období byli my, kdo bude rozhodovat o tom, na co (naše) evropské peníze využijeme. Neboť o tom, co nás pálí, víme sami víc než bruselský byrokrat – a pálí nás úplně jiné věci než takové Italy, Francouze nebo Němce.

Dobrá příležitost domluvit se

V kostce řečeno, při vyjednávání o příštím víceletém finančním rámci máme na evropské úrovni dva nesnadné úkoly: Zaprvé zajistit, aby naše národní „obálka“ byla co nejtučnější (už jen proto, s jakou lehkostí od nás peníze do evropského rozpočtu odtékají a jak komplikovaně se pak vracejí nazpět). A zadruhé prosadit, abychom to zejména ve strukturální politice byli my, nikoli bruselský úředník, kdo bude určovat, na co peníze z těchto fondů použijeme.

Na domácí půdě pak bude třeba svést tuhý boj s Andrejem Babišem, aby akceptoval některé rozumné změny v rámci evropské zemědělské politiky. Česká vláda by rovněž měla podpořit současný trend, aby se z evropského rozpočtu více financoval veřejný než soukromý sektor. I to je však v přímém rozporu se zájmy Babišova Agrofertu, takže opět nelze čekat vstřícný přístup. Dále je třeba se zasazovat například o to, aby se z evropských peněz vyčlenily odpovídající prostředky na ochranu vnějších hranic EU a na řešení aktuálního problému sílící migrace. Brusel by se pak nemusel snažit „hasit požár“ absurdními prostředky, jako jsou nehumánní přerozdělovací kvóty.

Předseda ODS Petr Fiala už mnohokrát vyzýval k tomu, aby parlamentní strany zasedly ke společnému jednacímu stolu a definovaly klíčové zájmy české zahraniční i evropské politiky, která je u nás neuvěřitelně amatérská, chaotická a roztříštěná. Předložený návrh víceletého finančního rámce EU pro roky 2021–2027 je k tomu dobrou příležitostí.

Krutílek Ondřej

Ondřej Krutílek

místopředseda výkonné rady

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter