Selžeme. Nepodpoříme Gretu Thunbergovou.

21. března 2019, Jiří Hanuš

Nikdo nemůže popřít, že Greta Thunbergová je milé švédské děvče, i když má poněkud zadumanou tvář. Kdyby to alespoň byla nějaká stará severská čarodějnice s velikým nosem a husím hnátem místo nohy, hned by se to lépe psalo. Ale Grétce nikdo nevezme její mládí: patnáct let má něco do sebe, bez debaty.

Mládí ovšem neznamená, že musí být vždy obdivováno. Je zajímavé potud, že je v něm zavinutá naděje na věci budoucí – které se ovšem mohou rozvinout jak dobře, tak špatně. Kult mládí není ostatně záležitost zcela moderní. Studenti byli obdivováni starými revolucionáři ve 30. a 40. letech devatenáctého století a byl to údajně Richard Wagner, který po nezdařené revoluci v roce osmačtyřicátém pobíhal po ulicích a svým zklamaným druhům sděloval: Mládí, mládí vykoupí vše, spasí nás!

Mládí ovšem lze dost snadno prokouknout v tom smyslu, že čas běží a vše mění. Mládí zraje a někdy dokonce zmoudří – například v tom smyslu, že nahlédne svou vlastní mladickou nerozvážnost a naivitu.

Gréta ovšem založila hnutí, které má celoevropskou rezonanci, a to se cení. Nelze zůstat u charakteristiky, že jde o mládežnické hnutí, ale můžeme se pokusit o přesnější vymezení. Není těžké rozpoznat, že toto hnutí má všechny rysy revoluční pseudonáboženské utopie – apokalyptickou náladu, emocionálně živenou netrpělivost, pocit blížící se klimatické katastrofy, vizi záchrany prostřednictvím okamžitých změn.

Je mi líto, z akcí všech těchto skupin stříkají religiózně podbarvené proudy prokládané hesly o životě a smrti lidstva a celé planety jako v nějakém kultickém průvodu. Mimochodem, také nic nového: socialistické šťastné mírové zítřky (čti šťastné zítřky bez uhlí, elektráren a aut) proti ničitelským kapitalistickým válečným štváčům (čti proti zlým, pasivním, konzumním, lhostejným politikům). Je jistě vědecky inspirativní sledovat, jaké mají různé ideologie podobné strukturální projevy.

Nevěř nikomu, komu je nad třicet.

Bohužel v tomto případě nemůžeme být pouze nedotčenými pozorovateli. Jsme vyzýváni, abychom se připojili, abychom vyslali své děti a vnuky do boje, abychom ještě překonali svou únavu a netečnost a sympatizovali – alespoň ještě jednou, jedinkrát v životě – s mladými, kteří to myslí s planetou a lidstvem dobře.

Mladí ale zapomněli na jednu podstatnou okolnost. Neměli by věřit nikomu, komu je nad třicet (dnes už nad dvacet!). A my je opět zklameme. My, kteří si myslíme, že je třeba určité zkušenosti, která se získá až životními zkouškami. My, kteří si myslíme, že složitost světa nevyřešíme aktivismem a hesly, ale obtížnými rozhodnutími, spočívajícími na často těžce sjednaných kompromisech. My, kteří si myslíme, že pokud je pátek a táhne nás to za školu, je lepší se procházet po parku a vnímat tajemství světa než stádně deklamovat na městských ulicích. My, kteří si myslíme, že mládí je příliš krásné a krátké na to, aby bylo zneužito v lobbyistických zelených sporech.

Takže zklameme, selžeme. Nepřipojíme se. A co víc, budeme dál klidně kritizovat mladé i staré, padni komu padni.

Hanuš Jiří

Jiří Hanuš

místopředseda správní rady

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter