Nedílnou součástí politické kariéry Andreje Babiše je spor s Ústavom pamäti národa (ÚPN) o jeho evidenci v seznamu spolupracovníků StB. Tato sága se táhne od jeho vstupu do politiky v roce 2012 a jediný důvod, proč dosud neskončila, je ten, že Andrej Babiš prostě nechtěl přijmout pravdu a fakta.

Nejinak je tomu i nyní, s předpokládaným koncem celé kauzy. Babišovo “vítězství” by se dalo označit za Potěmkinovo poté, co se dohodl se slovenským ministerstvem vnitra pod vedením Matúše Šutaje Eštoka. To se na základě „možných vysokých nákladů“ vyplývajících z „vysoké pravděpodobnosti soudní prohry“ rozhodlo uzavřít s Andrejem Babišem dohodu, která uznala, že Andrej Babiš byl neoprávněně evidován jako agent StB pod krycím jménem Bureš. Ten na oplátku nebude po Eštokově ministerstvu požadovat žádné odškodnění v souvislosti s touto evidencí a rovněž stáhne stížnost podanou k Evropskému soudu pro lidská práva. 

Navzdory tomuto vývoji však Andrej Babiš zůstává agentem Burešem. Výše zmíněná dohoda není ničím jiným než barterovým obchodem. Tímto krokem se Eštok, respektive strana Hlas, odvděčila Babišovi za to, že v hodině dvanácté podpořil Petra Pellegriniho v prezidentských volbách letos v dubnu. Největší hnací silou je však jistě touha slovenské vlády dosadit do Prahy podobně smýšlejícího spojence.

A proč Babiš zůstává Burešem? Po mnoha žalobách, které na ÚPN podal, mu dal loni Ústavní soud jasně najevo, že kromě chabé obhajoby (kdo by to byl řekl, že bývalí estébáci nejsou věrohodní svědci?) se obrací především na špatnou instituci. ÚPN totiž vede „pouze“ archiv dokumentů a spisů z minulosti. Již během procesu ÚPN upozorňoval, že nedokumentuje pouze spis agenta Bureše, Babišovo jméno se objevuje i na dalších místech dochovaných dokumentů, například ve svazku pronajatého konspiračního bytu nebo ve svazku Operace Oko. ÚPN k tomu vypracoval více než dvousetbodovou analýzu, v níž vysvětlil, proč by měl případ vyhrát. Když tedy ÚPN eviduje Babiše jako Bureše, agenta StB, který vědomě spolupracoval s tajnou službou komunistické diktatury, uvádí pouze holá fakta.

Současný barter je naopak jen pozlátkem pro Babiše, který jako vždy zavírá oči před realitou. Jako rozmazlené dítě je rád, když je po jeho, ať už je to jakkoli. Navíc získal politickou zbraň, kterou bude od nynějška používat při každé příležitosti. Pravdou však zůstává, že z archivů agentů StB nezmizí. Může se stát, že ÚPN bude nucen dát k jeho jménu do archivu poznámku, že byl jako agent evidován neoprávněně. To však nic nezmění na tom, že hromada dokumentů doslova černé na bílém popisuje, jak agent Bureš vědomě spolupracoval s tajnou policií komunistické diktatury.

Událost sama o sobě je samozřejmě politováníhodná, ale především symbolická. Ukazuje, co Babiš nabízí České republice ve volbách v příštím roce. Místo spravedlnosti pro všechny, nabízí pokřivenou spravedlnost ve stylu vlád Róberta Fica, kterou na Slovensku definuje dnes již proslulá věta: „Skutek se nestal“. Namísto respektovaných partnerství v zahraničí nabízí partnerství s člověkem, který svou kariéru začal jako internetový troll a politické oponenty nazýval „alkoholičkou“ , „ciganikom“ nebo „frankenštainem“. A v neposlední řadě nabízí pohrdání každému, kdo čelil útlaku tajné policie za dob diktatury, která 40 let rozkládala naši společnost. Andrej Babiš se jako Bureš projevil již několikrát, naposledy ve snaze lustrovat Jana Lipavského. A to je něco, co žádné rozhodnutí nezakryje.

---