Když jsme navštívili Vacenovice poprvé, odjížděli jsme s pocitem, že „tady by chtěl žít každý“. Krásná, dobře spravovaná obec s atraktivním okolím, srdečnými lidmi a výbornou paní starostkou. Slíbili jsme, že se vrátíme. Nyní, když paní starostka Jana Bačíková kandiduje do Poslanecké sněmovny, je jistě vhodná chvíle. 

Paní starostko, posledně jsme mimo jiné obdivovali váš nápad vystavět dům s byty pro seniory tak, aby byl přímo spojen i s obecním kulturním domem. Že obce pro své seniory zajišťují lékaře nebo vybrané služby, to se ještě vidí, ale umožnit jim „suchou nohou“ i účast na obecním kulturním dění, to je myslím unikát. Jak se vám projekt daří? 

Daří, staví se. Sice nám situaci zkomplikovalo tornádo, které zasáhlo sousední obce a mimo jiné výrazně zdražilo třeba stavební materiál, ale koncem příštího roku bychom měli mít stavebně hotovo a pustíme se do vybavení interiérů. Pořadník je zaplněn, patnáct nových bytů obsadí místní senioři, kteří už třeba nemají dost sil starat se o své domy a majetek, ale chtějí tu dál aktivně žít a my jsme za to moc rádi. Vše je v samém centru obce a Vacenovice fakt žijí. Jsou tu báječní lidé.

Víte, já jsem trochu bláznivá a mívám střelené nápady. Tak třeba jsem vymyslela, že když je to takové komplikované po tom covidu, tak alespoň uděláme den v kroji. Prostě celý den budeme každý dělat to, co běžně děláme, ale v kroji. Říkala jsem si, jdu do toho, i když nás bude jen pár. Víte, jakou jsem měla radost, že to lidi vzali za své? To byla taková paráda! Některé holky jely v kroji i do práce, třeba do Kyjova. Po celý den jsem někoho potkávala a báječně jsme se u toho bavili. A pak navečer jsme vyhlásili místním rozhlasem, ať krojovaní přijdou jen tak na náves, vezmou si víno na košt a kvašáky, že chleba ze sádlem zajistí obec. Přišlo tolik lidí! I ti, co normálně nechodí. Neuvěřitelně nás to stmelilo.

O vašem nasazení při pomoci lidem zasaženým tornádem se ví široko daleko. Vaše obec postižená nebyla?

Ne, naštěstí ne. Tornádo se nám vyhnulo a bleskové záplavy, které trápí některé jiné obce v okolí, se nám naštěstí také vyhýbají. Vacenovice jsou na písku a z kopce, případná přebytečná voda se rozlije do polí, stoupne hladina v přírodní památce Jezero, která přebytečnou vodu zadrží a uchová pro dobu, kdy je jí naopak málo. Další takové jezírko jsme vybudovali i v nové zástavbě. Ale proti tornádu bychom byli bezmocní. Jeho sílu jsem zažila na vlastní kůži, byli jsme právě v Hodoníně. Bylo jasné, že jde o katastrofu obrovských rozměrů, s pomocí jsme začali okamžitě. Lidská solidarita, kterou v těch několika týdnech zažívám, mě dojímá. Cokoliv, co akutně potřebovali třeba lidé a dobrovolníci z trošku opomíjeného Pánova, jsme byli schopni zajistit v neuvěřitelně krátkém čase.

Ale to není moje zásluha, na koho jsem se obrátila, ten byl ochotný pomoci. Mám z toho obrovskou radost. Pomáhala i obec, technické služby se stroji, jednotlivci, nebo spřátelená diakonie až z Frýdku-Místku, která přivezla několik aut potřebných věcí. Třeba jsme vyhlásili, že jsou potřeba přikrývky hlavy a krémy proti slunci, za chviličku už nám je lidi nosili. Totéž při nedostatku benzínu, nářadí, čehokoliv. Lidé mě zastavovali na ulici a dávali i velké sumy peněz, ať to nějak rozumně použijeme. My sbírky vlastně nesmíme, ale co jsem měla dělat? Ozvala se nám i partnerská obec z Chorvatska a poslali peníze, byť sami jich na rozdávání nemají. Dali jsme je adresně jedné mladé rodině původně z Vacenovic. Nedávno si koupili dům, že jej postupně opraví a místo toho o něj přišli.

A jaké jsou vaše plány do budoucna? V obci, ale třeba i v Poslanecké sněmovně? Jste na to připravená?

Na to se asi nedá úplně připravit, ale vím, že bych to zvládla. Mám totiž kolem sebe tak bezvadnou partu lidí, že se nebojím. Budeme pokračovat v tom, co chceme ještě vybudovat. Jsou to věci i hodně do budoucnosti. Začali jsme třeba pozemkové úpravy. To je obrovská a náročná práce. Dědictví komunismu nás stále pronásleduje – nespravedlnost, pozemky rozdrobené do malých parcel, někdy i nezájem. Blokuje to další rozvoj. S tím se musíme poprat, a musíme při tom myslet hlavně na naše děti a další generace. My třeba něco ztratíme, ale do budoucna se to ohromně vyplatí.

A co říkáte na koalici SPOLU? Dává vám to smysl?

Mám z toho dobrý pocit a nejen já, vím, že to lidé hodně oceňují. Ukázali jsme jim, že umíme překonat některé rozpory a máme skutečnou chuť pro ně pracovat. Všichni mluvíme o tom, že se nám Babišova vláda nelíbí, ale porazíme ho jen tak, že potáhneme za jeden provaz.

A co by se podle vás mělo hlavně změnit, když SPOLU uspěje?

Rozhodně musíme ztenčit stát a zákony psát pro lidi. Vše zjednodušit. Pustit se konečně do důchodové reformy a myslet na budoucnost. Hlavně my, starší generace, nemysleme na sebe, nám se třeba trochu přitíží, ale ocení to ti, co přijdou po nás.

---