Sputnik je nástroj politického boje. A v Česku už nezáleží, kdo a proč je ministr

8. dubna 2021, Petr Fiala

Včera jsme byli svědky další výměny ministra zdravotnictví. Nechci tady hodnotit celkovou práci ministra Blatného, měl jsem k němu řadu výhrad. Pokud je však důvodem jeho odvolání, že bránil tomu, aby naše země otevřela dveře neschválené vakcíně Sputnik, je to prostě skandální. Vláda Andreje Babiše dostala Česko do situace, kdy si musíme připomínat, jak zásadní je dodržovat standardní postupy, nejen pokud jde o léky pro naše občany.

Ruský Sputnik není pouhá vakcína, která buď získá, nebo nezíská certifikaci EMA. Je to bohužel také nástroj politického boje. Příkladem může být Slovensko, kde už Sputnik přistál. Dodávka prvních 200 000 vakcín sice položila vládu, ale zůstává ve skladech. Slovenský ŠÚKL ji zatím nedoporučil, má podezření, že nejde o stejnou látku, která byla použita ve známé studii z časopisu Lancet. Opravdu se i Česká republika má stát laboratoří pro testování ruských preparátů a mocenských taktik?

Otázka nestojí „Sputnik, nebo nic“

Česko mělo opakovaně šanci dostat se k regulérním, bezpečným a schváleným vakcínám, jenže vláda si je nedokázala, nebo nechtěla zajistit. Předseda vlády teď zoufale hledá jakékoli řešení, protože nejprve nepochopitelně objednal méně dávek, než mohl, a následně s evropskými partnery nedokázal dojednat jedinou vakcínu navíc, zatímco jiné evropské státy si ve srovnatelně nepříjemné situaci výrazně polepšily. Andrej Babiš hasí požár, který si způsobil sám, a chce se při tom zavděčit prezidentu Zemanovi a jeho proruským zájmům.

Způsob odvolání ministra Blatného ukazuje, v jakém rozkladu se současná vláda nachází. Nový ministr nebude mít skoro žádný čas na to, aby uplatnil svou koncepci, pokud tedy nějakou vůbec má. Chaotická personální politika je přitom pro tuto vládu typická. Novinář František Lutonský spočítal, že počet odvolaných ministrů od voleb už převýšil počet těch, kteří ve vládě jsou. A vtipy o dvojitém ministru Havlíčkovi už dávno zlidověly.

Smutnou skutečností je, že v dnešní České republice nakonec vlastně nezáleží, kdo a proč je ministr. Za selhání a špatné výsledky vlády nese odpovědnost premiér. Za žádné rošády se neskryje.

Poučení z Itálie

Před rokem, krátce po příchodu koronaviru do Evropy, se Andrej Babiš povyšoval nad Itálii, která měla se zvládnutím situace skutečně problém. Itálie je pověstná svou politickou nestabilitou a střídáním vlád, a je proto terčem mnoha vtipů. Vláda pochopitelně padla i v covidové době, kdy kabinet Giuseppe Conteho v únoru nahradila vláda Maria Draghiho. Ale pozor, ministr zdravotnictví po celou dobu zůstal – od 5. září 2019 je jím Roberto Speranza. Určitě za tím není jen jeho jméno (speranza znamená naděje).

Nebo jiný příklad – Británie. Ministr zdravotnictví Matt Hancock je navzdory všem turbulencím v britském boji s covidem ve funkci nepřetržitě od roku 2018! To mj. i proto, že v Británii mají vládní změny na rozdíl od současného Česka jasná pravidla, jsou dlouhodobě plánované a jejich cílem je vládnutí osvěžit, dát mu novou energii, ne jej opakovaně vyřadit z provozu.

V těchto zemích totiž premiéři chápou, že měnit ministra zdravotnictví v době největší zdravotní krize od druhé světové války je nerozum a hazard se zdravím i životy. A mezi tyto země se spolu po volbách zase vrátíme.

Vyšlo na webu Forum24.cz.

Fiala Petr

Petr Fiala

předseda správní rady

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin odebírat newsletter