Ukrajinský telefonát: Trumpův konec, nebo rutinní kauza?
29. září 2019, Martin Fiala
Mediální diskurs momentálně ovládají dvě témata: Greta a potenciální impeachment prezidenta Donalda Trumpa, kterému se budu věnovat v tomto textu. Nehodlám se ale zabývat tím, jestli je impeachment dobrým rozhodnutím a jestli k němu dojde. Zajímají mě jeho dopady a diskuze kolem.
Pokud jste četli přepis telefonátu, dobře víte, že se dá interpretovat mnoha způsoby. Pokud Trumpa nenávidíte a myslíte si, že je to mazaný padouch, určitě tam najdete mnoho náznaků quid pro quo (něco za něco), a tím pádem jste pro impeachment. Pokud považujete Trumpa z politického hlediska za poměrně dobrého prezidenta, ale zároveň víte, že má „velká ústa“ a neumí to příliš dobře se slovy, uvidíte v telefonátu spíše snahu Zelenského zalíbit se Trumpovi, zatímco Trump nesoustředěně povídá o všem možném jako vždy.
Daily Wire Backstage: Ukraine In The Membrane
Zajímavá debata na téma impeachmentu proběhla během epizody Daily Wire Backstage. I když se pohledy na Trumpa v redakci Daily Wire velmi často liší, všichni zúčastnění redaktoři se tentokrát shodli na tom, že současná kauza je dalším důkazem existence „deep state“, tj. koordinované snahy médií a byrokratického aparátu svrhnout úřadujícího prezidenta, který je pro ně existenční hrozbou. (Podobný názor zastává i historik a komentátor z National Review Victor Davis Hanson, který se tématu obšírně věnuje ve své knize Case for Trump.)
Jeremy Boering zdůrazňuje, že tvrzení o existenci „deep state“ není v rozporu s tím, jak se Trump chová. Pokud se prokazatelně dokáže, že spáchal trestný čin, odvolání z funkce si nepochybně zaslouží. Na druhou stranu problém, který Trump představuje, odejde s ním, zatímco snahy byrokratů a médií stále více zasahovat do prezidentského úřadu jsou pro USA do budoucna mnohem větší hrozbou.
Nedělní ráno Martina Fialy
Pokud vám právě zazvonil budík, pokud jste si spláchli chladnou vodou z očí sny (a z tváře závoj šedivý), pokud vám pohled pouhý z okna řek, že nedělní je den a lenivý, vítejte!
Téměř každý týden vám v tento čas nabízím výběr toho nejlepšího z americké a britské politiky. A jednou za čas se podíváme i do Hollywoodu, jednoho z nejdůležitějších epicenter kulturní války.
I když jsem stále poměrně skeptický, musím uznat, že na teorii o „deep state“ něco je. Pokud sledujete americký tisk, můžete si všimnout pravidelného cyklu: Nejprve se dozvíme, že se blíží nějaká informace či únik, který zaručeně otřese s mandátem prezidenta Trumpa. Následuje řada ověřených jmen – politiků, právníků, bývalých zaměstnanců tajných služeb (většinou napojených na demokratickou stranu), kteří od rána do večera spekulují v televizi o možném vývoji.
Když se ale samotná informace zveřejní, ukáže se, že to není tak jasné, jak se na začátku zdálo z exkluzivních reportáží a investigativních článků: příběh má spoustu děr a nejasností a způsob, jakým informace unikla, je také nanejvýš podezřelý. Pokud pak náhodou dojde na vyšetřování, ukáže se, že se vlastně žádné podezření nedá prokázat. Za pár týdnů se celý cyklus opakuje. Vzpomeňme si na Trumpa a Rusko nebo na jmenování Bretta Kavanaugha.
Beware of Impeaching Trump. It Could Hurt the Presidency.
Dalším zajímavým příspěvkem do debaty je článek od profesora práv z Berkeley Johna Yoo, který v komentáři pro New York Times rozepisuje, jak tvůrci ústavy chápali proces impeachmentu a za jakých okolností by se měl použít. Yoo poukazuje na to, že v tomto případě neřešíme pouze otázku toho, zda se Trump dopustil protiprávního jednání (protože z dostupných informací se to opravdu nedá jednoznačně říct), ale také zda bylo v pořádku, že unikly informace z diplomatického telefonátu mezi dvěma státníky. „Ústava zajišťuje prezidentovi autoritu provádět zahraniční politiku a chránit národní bezpečnost. A prezident, i pokud se dopouští nekalého jednání, musí mít jistotu v utajení jeho komunikace, neboť jinak není schopen dostát své ústavní povinnosti. Naše zahraniční vztahy budou jinak v podstatě řídit vládní komise.“
Yoo dochází k závěru, že na impeachment by mělo dojít jen v krajních případech. Kongres má ještě mnoho jiných možností, jak na případné špatné chování prezidenta upozornit, a tím pádem znemožnit jeho znovuzvolení příští rok.
The Real Winner of Impeaching Trump? Liz Warren
Zajímavý postřeh k současné situaci lze najít i na stránkách American Conservative, kde Patrick J. Buchanan odhaduje dopady současných událostí na vývoj demokratických primárek. Dochází k závěru, že ať už k impeachmentu dojde, nebo ne, jedna osoba z toho bude mít jednoznačný prospěch: Elizabeth Warrenová. Současná kauza může totiž velmi snadno odrovnat Joea Bidena, doposud nejnadějnějšího demokratického kandidáta. Už v posledních týdnech jeho preference upadaly ve státech jako Iowa nebo New Hampshire, Warrenová mu dlouhodobě šlape na paty a současná situace mu může jen uškodit. Antikorupční kampaň Elizabeth Warrenové se do Bidena může pořádně opřít.
Odepisování voličů pokračuje
Souhlasím s názorem, že impeachment ve výsledku posílí pozici Donalda Trumpa. Jednání demokratů a médií nadále prohlubuje už tak dost hluboké příkopy ve společnosti. Když čtete zahraniční analýzy potenciálních dopadů impeachmentu, můžete si v prezentovaném narativu všimnout stejné chyby, díky které Trump v první řadě vyhrál volby – opovrhování jeho voliči. Nic z dnešní kauzy údajně nebude mít vliv na Trumpovy skalní voliče, protože „Trumpovi skalní voliči jsou idioti“. Demokraté se ani po zkušenosti z minulých voleb (zatím) nesnaží dostat Trumpovy voliče na svou stranu, nadále je skrze média odepisují jako rasisty a hlupáky a snaží se mobilizovat pouze svou vlastní základnu. Může to fungovat, ale ve výsledku asi spíš nebude.
