Uspěje schopný hejtman Wauquiez i v Paříži?

14. března 2019, Matěj Široký

10. prosince 2017 se kormidla francouzských republikánů chopil 43letý Laurent Wauquiez. Nejde o zcela novou tvář, do poslanecké lavice poprvé usedl už v roce 2004. Osm let starostoval ve městě Puy-en-Velay a od roku 2016 působí ve funkci hejtmana pro kraj Auvergne-Rhône-Alpes. Krátce působil i jako ministr školství a ministr pro evropské záležitosti, vždy to ale bylo příliš krátké období na to, aby po sobě zanechal výraznější stopu.

Dnes je Wauquiezovým hlavním cílem vytvoření silné pravicové opozice vůči francouzskému prezidentu Macronovi, zároveň se však musí vymezit proti národovkyni Marine Le Penové a komunistovi Mélenchonovi, kteří Macrona kritizují mnohem radikálněji, než si může dovolit předseda republikánů. Je tedy možné, aby se mu jeho úkol zdařil?

Další muž z ENA

Stejně jako Macron i Laurent Wauquiez se představuje jako mladý člověk, kterému se podařilo v životě uspět. Stejně jako Macron prošel elitními školami, hlavně francouzskou ENA, jež tradičně vychovává vysoké statní úředníky. Dnes je však tato škola kritizována, protože „jako přes kopírák“ vytváří francouzskou elitu, která funguje díky vzájemným známostem právě odsud. A tak není divu, že mnozí pochybují, zda Wauquiez není jen republikánský Macron.

Republikáni dnes řeší několik problémů. Za prvé jsou dlouhodobě spjati s politickými dinosaury, paktujícími se se socialisty. Socialisté nicméně zcela jistě směřují k úplnému opuštění francouzské politické scény, a Wauquiez má prostor dát své straně nový nádech a očistit ji. Další problém ve straně je odliv členů, kteří se přesunuli k Emmanuelu Macronovi. Jedná se především o křídlo Alaina Juppého, který se dříve neúspěšně snažil získat nominaci na francouzského prezidenta. Svou roli v tomto odchodu sehrála nejen snaha získat lukrativní místa ve státní správě, ale i touha po eurofederalismu, kterou se toto křídlo vyznačovalo. Macron proto přesně odpovídá jejich společné vizi.

U republikánů vždy existovalo napětí mezi křídlem eurofederalistů a těmi, kteří sice nechtěli opustit EU, ale zároveň si uvědomovali, jak se postupem času vytrácí francouzská suverenita. Po odchodu eurofederalistického křídla je logické, že volba předsedy padla na Wauquieze, který nijak neskrývá své národní cítění a hrdost. To jej podstatně odlišuje od Macrona, který se otevřeně hlásí k ekonomické i kulturní globalizaci. Wauquiez navíc kritizuje euro, jehož přijetí pokládá za chybu. Zatím je otevřené, do jaké míry je Wauquiez ochoten hájit národní zájmy vůči Bruselu. Pokusí se svou kritiku eura nějak promítnout do programu? Aby přesvědčil voliče, potřebuje reálné návrhy na reformu, které EU zachovají, a zároveň budou respektovat francouzské zájmy.

Wauquiez je velmi schopný regionální politik, který si dokázal došlápnout na místní kmotry. Celostátní politika je ovšem jiný chlebíček.

Než Wauquiez tyto otázky vyřeší, může zatím odkazovat kritiky na své výsledky v regionální politice. Ve funkci hejtmana totiž začal velmi dobře, a to celkovým auditem. Rozhodl se omezit počet spolupracovníků a telefonátů, čímž svému úřadu ušetřil 28 milionů eur. Další meta byla ušetřit ještě desetkrát tolik. Proto prodal 28 aut z krajského vozového parku, především těch pro osobní potřebu krajských funkcionářů. Dále zredukoval pomoc neziskovým organizacím z 11 milionů na 5,4 se slovy, že z krajských peněz nehodlá podporovat Indiány z amazonských pralesů. O 30 % snížil rozpočty na ekologické projekty. Kritizoval programy na rekvalifikaci nezaměstnaných, které označil za maškarádu, protože neměly žádné měřitelné výsledky. A když vláda rozhodla, že rozpustí migrantskou „džungli“ v Pas de Calais, a tím pádem vyzvala, aby se jednotliví migranti rozvezli po celé Francii, Wauquiez to odmítl a dal svým starostům peníze na to, aby této výzvě čelili.

Jeho rigorózní přístup k státním penězům mu v regionu vydobyl dobrou pověst u pravicových voličů. A úsilí o nápravu stavu regionálních financí ocenila i agentura Standard & Poor‘s, která regionu zvedla hodnocení na AA+.

Pozor na jazyk

Wauquiez je velmi schopný regionální politik, který si dokázal došlápnout na místní kmotry. Celostátní politika je ovšem jiný chlebíček. Mocenské struktury jsou mnohem silnější. Macronův politický styl navíc jen posiluje přesvědčení, že úspěch na této úrovni závisí hlavně na komunikaci a politickém marketingu. Mnohem důležitější než dosažené výsledky je schopnost je interpretovat. A v této oblasti Macron vyniká, mimo jiné proto, že je velmi silně podporován celostátními médii.

Tato podpora předsedovi republikánů zatím chybí. Wauquiez si také musí dávat mnohem větší pozor na to, jak se vyjadřuje, a vyvarovat se chyb, jaké učinil v přednášce pro studenty prestižní školy EM Lyon. Pustil se totiž do komentování současné politiky bez obalu: Obul se do německé kancléřky Merkelové, které prý chybí charisma, a proto ho kdo ji chce najít na instagramu, musí vstávat velmi brzo. Sarkozyho nařkl, že kontroloval telefony všech, kdo se účastnili ministerských zasedání. O odstranění republikánského kandidáta Fillona v průběhu kampaně řekl, že bylo připravené a řízené Macronem. To, co Wauquiez říkal, ale přirozeně nezůstalo mezi studenty, několik přičinlivých jeho řeč nahrálo a s radostí poskytlo novinářům. Takové přešlapy v komunikaci ho v budoucnu mohou stát i možnost kandidovat na prezidenta.

O tom, jak jsou Francouzi s novou linii u republikánů spokojení, napoví evropské volby. Wauquiez poslal do voleb jako jedničku mladého kandidáta, francouzského filosofa Françoise-Xaviera Bellamyho. Ten sází především na svůj silný konzervatismus a na odvahu říkat neoblíbené pravdy. Například že legalizování a hojné rozšíření potratů pro Francii není dobrá věc.

Široký Matěj

Matěj Široký

lektor filozofie

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter