Texty

Útok na Ukrajinu je útokem na evropskou civilizaci

Prohlášení Pravého břehu – Institutu Petra Fialy k napadení Ukrajiny:

Civilizovaný svět nevěří vlastním očím. Rusko rozpoutalo válku, dalo se cestou násilí, kreveprolití a destrukce. Je to popření evropské reality a poválečného uspořádání kontinentu. Nacházíme se dnes ve zcela nové bezpečnostní situaci, na kterou není možné reagovat jinak než mimořádně razantně.

Ten, kdo ruskou politiku sleduje, ví, že invaze je výsledkem dlouhodobého ruského tlaku. Podobná situace, jaká byla posledních osm let v Luhansku, Doněcku či na Krymu, už desítky let trvá v Podněstří, v Abcházii či Jižní Osetii. Všude tam jsou ruské vojenské jednotky cynicky označované za mírové sbory, které údajně chrání místní obyvatele. Samotná Ukrajina byla velmi podobně jako dříve Moldavsko či Gruzie Ruskem trvale destabilizována, všem těmto zemím je dlouhodobě bráněno jít cestou, kterou si přeje většina jejích obyvatel – tedy cestou demokracie, prosperity a spolupráce se západním světem.

Ukrajina patří do Evropy

Ukrajina je Evropě nejblíže nejen geopoliticky, neoddiskutovatelně do ní patří a její obyvatelé to cítí a jednají podle toho. Putin a i jeho okolí již při obsazování Krymu věděli, že se Ukrajina není schopna vojensky bránit, natož útočit. Nepředpokládali však, že se i přesto Ukrajinci nevzdají nadějí, které vidí v užší spolupráci s Evropskou unií i obrannou aliancí NATO. Kreml byl přesvědčen, že Ukrajina poleví, že se vzdá, že ji střelba do civilistů na Majdanu, vojenské obsazení ekonomicky významných částí jejího území a provokace spojené s demonstrací síly umlčí. Zmýlil se. Ukrajinci svou prozápadní a evropskou identitu v reakci na tyto ruské kroky naopak upevnili. (Podle posledního sociologického výzkumu Ukrajinského institutu budoucnosti a společnosti New Image Marketing Group si 64 procent ukrajinských občanů přeje vstup do NATO.)

Rusko v mezinárodní politice nemůže využívat tzv. soft power – tedy měkkou sílu, spočívající v přesvědčování jiných zemí díky atraktivitě vlastního modelu vládnutí. Kromě fosilních surovin nemá co nabídnout. Je to chudnoucí a populačně slábnoucí země, jejíž ekonomika je slabší než například ekonomika Itálie. Něco ale Rusko naopak má – je vojenskou mocností s jadernými zbraněmi a patrně neomezenou mocí jednoho člověka. Celá tato nestabilní situace se odehrává v režii Vladimira Putina. Muže, který se stále více izoluje od vnějšího světa, který je po mnoho dlouhých let obklopen výhradně svými vlastními lidmi, který o sobě tvrdí, že nemá mobil, nesleduje zprávy ani internet. Jakou realitu vlastně vnímá?

Čeho se Putin ve skutečnosti bojí

Nenechme si proto ani na chvíli vnutit verzi, že kroky Ruska jsou vynuceny agresí Západu. Že je to snad Rusko, kdo se brání a kdo je zatlačen do kouta. Není to pravda, ale jen a pouze cynická a účelová lež. Vzdálenost nejbližšího člena NATO (Lotyšska) a Moskvy se touto invazí nijak nemění, stále je dělí přibližně 600 kilometrů, přičemž řízené balistické střely, které má ve svém arzenálu jak NATO, tak ruská armáda, mají dosah mnohem větší. Obsazením Ukrajiny se ruská bezpečnost nijak nezvýší, naopak, Ruská federace se dostane do těsného sousedství Rumunska, Maďarska, Slovenska, Polska – a co bude následovat pak? Kým se bude cítit ohrožena potom?

Vladimir Putin a jeho okolí se ve skutečnosti panicky bojí jiné věci – vlastních občanů. Bojí se toho, že by se obyčejní Rusové mohli na vlastní oči přesvědčit, že partnerství se svobodným světem se vyplácí, že znamená svobodu a prosperitu, že tím lze získat mnohem více, než co přináší poslušnost kremelskému vládci. Ano, Rusko se Ukrajiny bojí, ale ne její vojenské síly, ale obyčejných Ukrajinců, kteří chtějí normálně žít, podnikat, pracovat, zvelebovat svou zemi, a to ve spojení s demokratickým západem.

Ruská invaze na Ukrajinu je zahájením války proti celému demokratickému světu. Ukrajina je první, další země mohou následovat. Nemáme jinou cestu než Rusko zastavit.

Zpracovala Kateřina Hloušková


štítky: # #
sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin odebírat newsletter